Sbohem bez šátečku

6. listopadu 2014 v 16:12 | Amia |  Blog
Nemyslela jsem, že mě to někdy potká. To ,,končím s blogem". A ono jo.

Po téměř pěti letech na amios.blog. už mě to tu vlastně nebaví a nevím jak to zlepšit. Když vás nebaví vlastní blog, je něco špatně.
Takže, vážně končím. Historie je krásná věc a navíc jsem jedna z mála která vydržela takhle dlouho (hřeje to na duši :) ), ale je to tak, jak to je.
Nebudu dál rozvádět jalové řeči - amios zkrátka odpojuji od přístrojů, už je na nich moc dlouho a není šance že se vzpamatuje.


Chystám si nový. To zas ano. Ale jiný a doufám, že lepší. Vyzrálejší, jakkoli klišoidně to zní. Žádné věčné měnění rubrik, názvů, zobrazování, stylu.

Pch. Řeči na rozloučenou jsou stejně vždycky jalové, že?
 

Čarodějka - Blanka Jehlíková

10. října 2014 v 12:52 | Amia |  O knihách

Pražské kouzlení

Jehlíková, Blanka. Čarodějka. Deus, Praha 2012.232 s.

Ačkoliv je již 21. století, čarodějnice stále žijí. Nemají ale bradavici na nose a nevaří lektvary uprostřed vlhké špeluňky (i když i to je možné), ale žijí mezi námi, platí účty a pravidelně nakupují v supermarketu. Jedna z nich, Johana Králová, žije a pracuje v Praze na Malé Straně.
Její zákazníci jsou vesměs zoufalí lidé, kteří se za návštěvu čarodějnice povětšinou stydí, ale poslední možnost je poslední možnost. Jenže i čarodějka si na sebe musí vydělat a občas to není pouze otázka peněz.


Proteplená výprava

19. září 2014 v 23:13 | Amia |  Fotografie
Vrátila jsem se z prázdnin, plná entuziasmu a plánů do budoucna. Téměř okamžitě byly roztrhány na padrť a jejich cáry mi poházeny k nohám. Nu, co se dá dělat.
Alespoň přináším pár typicky prázdninových obrázků (aneb mají hodnotu jen pro mě ;) ), i tak se z nich ale, doufám, dá nasát trocha toho odcházejícího sluníčka. A tepla.

 


Nana, blonďatá pařížská nepříjemnost

7. srpna 2014 v 19:06 | Amia |  O knihách
Zola, Émile. Nana. Přel. Jiří Žák, Československý spisovatel, Praha 2011.

Naturalistický román z konce 19. století vypráví o mladé dívce z nejnižší vrstvy, která svou krásou uhrane nejednoho mocného muže a díky tomu se pozvedne z poslední sociální vrstvy až mezi nižší šlechtu. I přes všechen přepych ale není nikdy dostatečně spokojená a hlavně, společnost ji nikdy nepřijme. Nana svou mentalitou navždy patří mezi nuzáky.

Naturalismus se zaměřuje na člověka jako biologický stroj. Ovládají nás pudy, genetické dispozice a výchova, které se nám dostalo. To všechno se snažíme potlačit morálkou a pravidly jak se chovat.


Smutné výročí

29. července 2014 v 10:40 | Amia |  Jinakosti
Včera bylo výročí začátku První světové války, nebo Velké války, jak byla zpočátku nazývána.

Portréty

22. července 2014 v 11:30 | Amia |  Tužka a barvy
Proč já vlastně přestala sledovat anime?


Harry Potter a jeho fenomén - podruhé

2. července 2014 v 18:00 | Amia |  O knihách
Nakonec to vypadá, že jsem veškerou munici přeci jen vystřílela v první části.

Chtěla jsem se rozepsat.
- O přítomnosti zla v celé sérii, které postupně narůstá a je budováno díl po dílu. Každý zatemňuje o něco víc a zejména díky němu se z knížek pro děti stává něco jiného.
- Proč Harry Potter musí být sirotek a proč jeho to pro čtenáře zlidšťuje, zatímco s Voldemortem to dělá pravý opak. Proč je Ron z velké milující rodiny, zatímco Draco je jedináček.
- O symbolech v knihách, co znamenají a proč přibližují kouzelný svět mudlovskému čtenáři..


Ztracená jména

25. června 2014 v 21:59 | Amia |  Myslím, tedy jsem
Jedna moje kamarádka se jmenovala Sidonie... strašně jsem jí záviděla.

Vždy, když se objeví dítě s neobvyklým jménem, říká se, že se mu rodiče "pomstili". A to ani nemusí být nijak krkolomné nebo podobně. Když není časté, docela stačí i taková Natálka. Jenže podle mě je pomsta právě to, když se stejně jako vy jmenuje dalších 5 lidí v kilometrovém okruhu

Zviřátka!

10. června 2014 v 11:30 | Amia |  Obrazem
Barevná či roztomilá, je to fuk. Občas to tu sentimentalitu prostě chce :-)


Dopiš příběh: Letní setkání

30. května 2014 v 14:00 | Amia |  Dlouhé

Protože mi Agrenej jinak nedá pokoj, dávám ho už teď a ne příští týden :-)

Tato povídka patří do projektu "Dopiš příběh", původně u Siwy. Začátek příběhu naleznete na blogu Agreneje, a to ZDE.

Dětských pět

15. května 2014 v 20:22 | Amia |  Krátké
Když ti bylo pět, hrál sis s míčem plným barev.
Když mi bylo pět, řekli že jsem nešikovná.

Dopiš příběh: Spolubydlící

4. května 2014 v 20:04 | Amia |  Dlouhé



Chtěla jsem říct ,,Ó vážně", ale protože si stejně nejspíš nikdo nepamatujete, o čem tenhle projekt je, podívejte se na pravidla.

Ještě si dovolím přidat jednu výzvu. Zkuste napsat příspěvek v jiném žánru, než je ten předchozí (pokud se jich ovšem sejde tolik, aby se o ,,předchozích" dalo mluvit) a případně jej i dopište k článku.
Jde mi o ,,filmové" žánry, tedy horor, komedie, detektivka... Sama jsem se snažila přímo nezavřít žádnou možnost, jak by to mohlo pokračovat a končit.
Čtěte a piště :)

Parky

24. dubna 2014 v 19:48 | Amia |  Fotografie
Chtělo by to trochu té zeleně, i když za okny jí je dost. Ještě víc jí neuškodí. Co všechno se dá najít v parcích nebo městských úpravách zeleně?


Vivaldi? Vivalďák!

20. dubna 2014 v 23:08 | Amia |  Toulám se
Někdy je prostě něco tak dokonalé, že se o to musíte podělit. Vážnou hudbu aktivně nevyhledávám, ovšem letošní novoroční koncert naší filharmonie, kam jsem se dostala díky mamce, byl úžasný zážitek.
O tom ale mluvit nechci. Přináším pouze video níže.

Harry Potter a jeho fenomén - poprvé

13. dubna 2014 v 22:39 | Amia |  O knihách

Mělo to být jenom jakési shrnutí série, která ovlivnila celou jednu generaci. Protože říct všechno najednou o sedmi knihách není možné a brát to po jedné, to byste se unudili. Takže jsem si začala hledat a pročítat všechny recenze, což jsem vlastně nikdy předtím nedělala. A zděsila se.
Všechny byli negativní! Tedy až na pár výjimek, ovšem jak poznamenala známá, záleželo na věku. Zjednodušeně, čím mladší, tím oslavnější hodnocení.
A spousta také zmiňovala věci, které já si pamatuji úplně jinak. Tudíž ze shrnutí sešlo. Aneb připravte se, tohle bude odysea.

Jsem
Převyprávění obsahu příběhu Harryho Pottera je zoufale nedostatečné.
Chlapec se dostane do kouzelnické školy, kde prožije několik dobrodružství, nakonec ale školu nedokončí, odejde aby mohl konečně porazit nejzlejšího britského černokněžníka. Spolu s přáteli se mu to podaří a vše dobře dopadne.
Hm...

Dua

2. dubna 2014 v 20:32 | Amia |  Tužka a barvy






Knižní prosba

23. března 2014 v 17:05 | Amia |  Blog
Protože jsem klasicky nerozhodná, obrátím se na vás.
Moji čtenáři běžní i kolemjdoucí, vážně bych si znovu zkusila napsat nějakou tu recenzi /názor / cosi o knize. Jenže, o které? Mám jich přečtených tolik, že netuším.

Nejnovější nebo staré (respektive možnou povinnou četbu)?

Buďte té lásky a vyjádřete se mi v anketě :)
Nebo navrhněte vlastní knihu.

(U sérií je samozřejmě možné buď shrnout celou sérii, nebo psát o jednotlivých knihách. třeba těch 50 odstínů bych jednotlivě nedala ;) )

Kdyby šlo jen vrátit čas

16. března 2014 v 23:12 | Amia |  Rýmovačky
A je větší a větší a větší.
Prázdnota se rozpíná, pohlcuje, uspává. Zříš tu dálku? Prostor? Čas?

A je větší. Pohlcuje.
V temnotě jak z hlouby sluje, ve snech prostor něžně pluje, v bdění bodá, rdousí, páře. Zardousí tou tíhou lháře.

A je větší, znovu, trochu. A pak? Vše, i bolest, leží v prachu.
Proměněná v otupění. Už navždycky. Pořád v každém, denním bdění.

Zadní stolek

12. března 2014 v 0:21 | Amia |  Krátké

A tak se stalo, že vlezla do luxusní hotelové restaurace jen v rozedraných džínách a rockovém tričku. Veškerý personál a polovina hostů se po ní pohoršeně ohlédla; akceptovatelné tričko je pouze metalové.
,,Promiňte madam," oslovil ji nejbližší číšník, dál se ale nedostal.
,,Jeden stolek vzadu, prosím," použila tu správnou dávku povýšenosti, aby číšník nadále hleděl pouze od brady výš.
Zadní část restaurace poskytovala téměř dokonalé látkové soukromí. Aneb ještě trochu a večer mohou zákazníci hrát stínohru.

Úvod - už vážně otravné dodatky

2. března 2014 v 21:08 | Amia |  Staré a zapomenuté
Asi bych ty změny měla přestat ohlašovat. Jsou tak drobné a tak nahodilé, že to nemá cenu.

No. Vždy jsem měla radši blogy s málo rubrikami, takže zkracuji, co to dá. Že v těch málo rubrikách mám velké množství podrubrik, už je nepodstatný detail :-)

Kam dál