Kapitola pátá

17. ledna 2010 v 20:14 | Amia |  Leaena

Tábor



,,Hm", prohlížela si muže Selunne, ,,teď máte šanci dokázat, že jste už dospělí a rozumní."
,,Jo,", souhlasili Dayer s Leaenou, pokývajíce hlavami, ,,to je fakt."
,,Mlčte!", okřikl je jeden z mužů, ,,Co tu chcete?
,,Em, táboříme?", zadíval se na muže Goldas.
Jiný muž přiskočil tesně před Goldase a namířil mu šíp přesně na čelo: ,,Moc si z nás neutahuj, chlape. Že jsme vás nezabili hned neznamená, že to nemůžem udělat později."
,,Nasaďte jim pytle, vezmeme je s sebou", pronesl znovu ten první.
Šest mužů sklonilo zbraně, položilo je k nohám svých druhů a všem dobrodruhům přetáhlo přes hlavu staré, hnilobou páchnoucí pytle.


Za svítání je posadili zády k sobě a sundali jim pytle. Všichni se lačně nadechli čerstvého vzduchu, naprosto vyčerpaní po celodenním a navíc i celonočním pochodu, v druhém případě sice bez věcí, ale zato se svázanýma rukama.
Byli v jakémsi údolíčku, na jehož dně bylo jezírko, pár stromů a tráva všude kolem byla udupaná a někde nebyla vůbec. Než si ale oázu prohlédli pozorněji, všichni do jednoho usnuli.

Leaenu vzbudilo, jak někdo třásl Goldasem vedle ní. Oba rozlepili víčka a zadívali se na vyrušitele.
,,Kdo z vás je vůdce?", zeptal se muž.
Slunce již pomalu klonilo k západu a vytvářelo dlouhé večerní stíny. Goldas muže chvíli pozoroval, ale nakonec kývl hlavou směrem k Paucitovi. Muž k němu zamířil a když zatřásl jím, byli vzhůru již všichni.
,,Odvažte ho!", křikl na ostatní a znovu se obrátil na Paucita, ,,velitel si s vámi přeje mluvit. Jestli se pokusíte o útěk nebo cokoli nepřátelského, vaši přátelé to odnesou, jasné?"
,,Jasně jasně", zabručel barbar, zatímco ho odvazovali.
,,Stejně jsem za ním chtěl přijít, takže se mi to vaše přepadeníčko jen hodí. Jen jste nás nemuseli tahat přes noc", zabručel nakonec.
Muži Paucita odvedli do stanu hned vedle břehů jezera. Muži postupně rozvázali každého z družiny a každému zvlášť zopakovali svou výhružku a dodali, jaké mají skvělé lučištníky a přesilu a tak dál. Všichni byli rádi že se zase mohou hýbat, snažili se tedy tvářit náležitě poučeně. Zatím se rozhlíželi po táboře.
Kousek od nich seděly dvě děti, asi dvanáctiletý chlapec se stejně starou dívkou.
,,Copak?", usmála se na ně Selunne.
Děti se na sebe podívali, než dívka odpověděla: ,,Ještě nikdy jsme neviděli nikoho cizího. Kdo není z Pustin.Jak jste se sem dostali?"
,,No přišli jsme", usmála se Selunne, ,,jak jinak? Vy jste se tady narodili?"
,,Jasně", odpověděl tentokrát chlapec. Oba dál zírali na družinu, především na Garu.
,,Co?", zeptala se po chvíli znovu Selunne.
,,Ještě nikdy jsme neviděli nikoho s takovými vlasy", řekla dívka a ukázala na Gařiny krátké zrzavé vlasy.
Všichni v osadě měli vlasy černé nebo hnědé.
,,Holdřina babička měla v mládí vlasy prý žluté jako vy, ale nikdy jsme neslyšeli o nikom, kdo by je měl červené. A ona byla bláznivá"
,,Holdřina babička, vážně?", zeptal se Goldas ,, a kdepak je?"
,,Už nežije", posmutněly děti, ,,zemřela minulou zimu."
,,A byla odtud?", zeptal se znovu Goldas.
,,Prý kdysi přišla z východních Pustin. Nikdy nám neřekli odkud přesně a ona taky ne. Vždycky když jsme se jí na to ptali, zakryla si uši a pořád jen vykřikovala ,Ne, ne, ne!´, než ji někdo uklidnil."
,,To je nám líto", přidala se k vyzvídání Leaena. ,,Ale jak to myslíte, že byla šílená?"
,,No", navázal znovu chlapec, ,,hlavně ze spaní vykřikovala něco o obludách a ať ji nechají. A taky někoho proklínala."
,,Občas se potácela po táboře a stále opakovala to samé, že je tam tma, bojí se oblud, nechce umřít a taky někoho proklínala.", navázala holčička.
,,Nakonec vždycky někdo přišel a odvedl ji domů. Dali jí odvar na spaní a ona byla druhý den zase skoro normální. Zase do dalšího zách… záchvatu.", chlapec vyslovil neznámé slovo s jistým zaváháním, typickým pro dítě, kterému ho někdo řekl ale nepovedlo se mu ho vysvětlit.
,,Hej, děcka, co tam děláte?!", rozkřikl se někdo ,,mažte domů!"
Obě děti vyskočili na nohy a odběhli za jezero, k dalšímu stanu. Družina se rozhlédla kdo to řekl. Od hlavní stanu k nim kráčel vůdce ze včerejška a za ním Paucitas..
Když došli k dobrodruhům, muž se stále zamračeným výrazem promluvil: ,,Můj otec vás propouští a já se omlouvám, že jsme vás takto přepadli."
Když se na něj všichni nechápavě dívali, trochu zčervenal.
,,Darias, vůdce těchto lidí, je můj známý. A tohle je Daren, jeho syn." ,ukázal na muže vedle sebe Paucitas. Obrátil se na něj a pozvedl ruku k dobrodruhům: ,,A má družina. Goldas, jeho syn Dayer, Selunne, Leaena a Gara.
Daren každému pokývl hlavou a nakonec ukázal na menší stan, postavený hned vedle vůdcova: ,,Tam máte svoje věci. Byl vám dán k dispozici, dokud budete u nás. Odpočiňte si, v jezeru se můžete omýt jestli chcete a potom jste zváni k ohni. "
S těmito slovy se otočil a odešel. Chvíli se za ním dívali, než Paucitas znovu promluvil: ,,Zůstaneme tu přes noc, v tuhle hodinu nemá cenu nikam chodit. Vyrazíme zase zítra hodinu po svítání."
,,Co jsi mu řekl, že nás jen tak pustil a ještě nám dal stan?", zeptal se Dayer.
,,Vždyť jsem to říkal, Darias je můj známý. Došli bychom sem tak jako tak."
Dayer s ostatními se po sobě podívali, ale nic neřekli.
Ve stanu si každý upravil lůžko, postupně se odešli vykoupat a pár chvil po západu slunce se vydali k ohni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | 17. ledna 2010 v 20:16 | Reagovat

Jeden z nudnějších dílů, ale dál to bude lepší  ;)

2 Elenya Elenya | 19. ledna 2010 v 9:43 | Reagovat

Náhodou je se ti to moc povedlo,já se teda rozhodně nenudila ,-)

3 GennyS GennyS | 19. ledna 2010 v 21:36 | Reagovat

tak sem se konečně dobelhala k páté kapitole... Je to dobré Amio... :-)

4 Nojmik - Toren Nojmik - Toren | Web | 11. dubna 2010 v 18:23 | Reagovat

Taková poklidná, kecací ale dobrá kapitolka! Těším se jak bude v tvém podání popsán nějaký boj :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama