Kapitola jedenáctá

28. února 2010 v 11:51 | Amia |  Leaena

Vězeň



,,Tak, mám toho právě dost", najednou vyhrkla Leaena a vyskočila. Do té doby seděla u stěny a opírala se o ni, Garator pro změnu byla ve stejné poloze v rohu mezi mříží a stěnou a Dayer svíral příčky s pohledem upřeným do rohu na chodbě kudy odvedli jeho otce a Selunne.
Oba se po ní podívali. ,,Čeho máš dost?"
,,Toho čekání na bůhvíco" odpověděla Leaena a začala oprašovat jejich pláště, na kterých předtím leželi. Garator s Dayerem ji trpně sledovali, než Leaena dobalila věci, odhodila je k stěně a znovu začala pobíhat po jeskyni a něco hledat.
,,Co to děláš?", zeptal se Dayer.
,,Hledám cokoli...", zamumlala Leaena. Najednou se napřímila, podlouhlý kámen v ruce ,, ..s čím se pokusíme rozbít ty mříže."
,,Cože?" Gara se také zvedla a popošla blíž k dívce. Ohlédla se na mříže a pak znovu na ni. ,,Vážně myslíš, že s tímhle to rozbiješ? Ten materiál rozhodně nebude slabý."
,,Ne, nemyslím", usmála se na ni Leaena.
,,Tak proč.."
Dívka se na oba jen pousmála a sklopila oči ke kameni
,,Lapis sullum libertas rigor, ignis lapis libertas rigor..."


Z prstů se jí odvinuly oranžové ,,proužky", omotaly kámen, rozplynuly se v něm a ten se slabě rozzářil stejným světlem. Leaena se napřáhla a mrštila ho proti mříži.
,,Libertas.."
Narazil do mříží, zachvěl se.. a propadl skrz. Kde se dotkl mříží, materiál začal černat a oddrolovat se. Po chvíli zčernala celá; Leaena k ní došla a praštila do ní, jako když láme suchou větev nebo zbytek ohořelého dřeva. Mříže se pod jejím dotekem lehce rozpadaly a sypaly se jí k nohám. S potutelným úsměvem se obrátila na své společníky, ti na ale jen zírali, div ne s otevřenými ústy.
,,Budete tu jen sedět a čekat co se stane?", zeptala se nakonec Leaena.
Dayer popadl jeden z balíků a hodil si ho na záda: ,,Ovšemže ne."
Než se ohlédl, Garator už stála za ním s druhým přes rameno a třetí podávala Leaeně.
,,Podíváme se nejdříve do zbytku těch cel?" zarazila je když chtěli vyrazit tam kam odešli hadí lidé s Garator a Selunne.
,,Proč?"
,,Jedna je zavřená a zbytek ne. Tu naproti taky nechali otevřenou, když je odvlekli", ukázala Gara na jendu z cel a potom na tu ve které věznili jejich společníky.
Dayer s Leaenou se po sobě podívali a všichni tři začali prohledávat otevřené cely.
Jedna vypadala, že si z ní hadí lidé udělali sklad. Našli v ní své věci mimo zbraní a dalších, které hadí lidé nejspíš považovali za cenné nebo z jiných důvodů. Kromě jejich tam ovšem byli i vaky, většinou používaných dobrodruhy, balíků se kterými cestovali obyčejní lidé, vaků s nejrůznějším drobným obchodnickým zbožím a další věci, volně poházené.
,,Zřejmě nejsme první.." pronesl Dayer nad jedním takovým tlumokem. Leželi v něm tvrdé zbytky plesnivého chleba, staré rukavice, dětská panenka a dva náramky.
,,Jo", zašeptala Gara a z jiného vytáhla ozdobnou, mosaznou jehlici do vlasů. Leaena se po ní podívala, ale pak se šli podívat do ostatních cel. V nich už nic nebylo, takže se nakonec všichni sešli před tou zavřenou.
Leaena přistoupila až těsně k ní a protáhla ruku dovnitř.
,,Eos fos"
V dlani se jí zhmotnila koule světla a vystoupala ke stropu cely. Ozářila kamenné stěny, dosáhla do rohů a nakonec se její měkké světlo rozlilo po podlaze, kde na starých špinavých hadrech ležel v nejvzdálenějším koutě člověk.
Mladým dobrodruhům poklesla brada a Gara se svezla na kolena k zámku. Vytáhla jehlici a začala se v něm rýpat. Po několika vteřinách zámek cvakl, dívka otevřela dveře a všichni tři se nahrnuli dovnitř a sklonili se ke starci.
,,Konečně..?" zašeptal obecnou řečí a s námahou otevřel oči. Přejel jednoho po druhém a zabloudil pohledem k otevřenému vchodu, než se znovu zadíval na ně.
,,Další? Kdy vás chytili?"
,,Cože?"
,,Kdy vás chytili, děti, ti hadí lidé víte?"
,,Děti" se po sobě znovu podívali a nakonec promluvil Dayer: ,,Jak dlouho tu jste, starý muži?"
,,Déle než kdokoli jiný, jak vidíte", začal stařík, ale vzápětí jej přerušil záchvat kašle. ,,Když jste přišli, myslil jsem, že konečně přišli zabít i mě, ale asi na mě zapomněli."
,,Pojďte.." přerušil jej Dayer, přehodil si jeho paži přes ramena a chtěl ho zvednout. Gara mu sebrala vak a Leaena si přehodila starcovu druhou ruku. Popošli s ním ale jen několik kroků, když se znovu rozkašlal a jim nakonec nezbylo než ho znovu položit na zem.
,Kdo jste?" zaskuhral nakonec ,,Nevypadáte jako zajatci."
,,Utíkáme", sdělila mu Gara ,,Musíme zachránit své společníky."
,,Jestli je odvedli.." promluvil znovu stařec po chvíli ticha ,,Už je nemůžete zachránit."
Dobrodruzi se zarazili, až se nakonec znovu ozval Dayer. ,,Jenže se vší úctou, my nejsme pouzí rybáři, my jsme dobrodruzi. Zas tak lehce neumřeme."
Stařec se skoro rozesmál, načež ho opět přerušil kašel. Nakonec promluvil tak tiše, že si k němu všichni tři znovu klekli.
,,Hadí lidé", začal ,,každých deset let obětují svému bohu. Vyrazí na lov po okolí a berou takřka kohokoli kdo jim přijde pod ruku. Dávají přednost lidem, samozřejmě, ale nepohrdnou ani Yettim či podobným. Mě, celou mou rodinu a vlastně všechny obyvatele mé vesnice kromě nejstarších takto zajali a odvlekli sem. Prvních pár dní přiváděli další zajatce, až byli tyto cely nakonec tak přeplněné, že se téměř nedalo ani si sednout. Ale nikdo, koho odsud odvedli dál do jeskyní, se už nevrátil. Asi týden odváděli každý den pět lidí. Ale ten druhý.. Postupně odvlekli všechny ze všech cel až na dvě, tuhle a tu naproti. Ještě teď si pamatuji na ten křik...
Jednou za sto se prý vydávají pouze pro určitý počet obětí. Údajně jim to řekne socha toho jejich boha. Počet a rasu, kterou chce."
Dobrodruzi po sobě střelili pohledem a zamrazilo je. Jestli je to pravda, mají méně času, než si mysleli. Stařec najednou zvedl ruku a nečekanou silou uchopil Leaenu, která k němu byla nejblíž, za plášť.
,,Jedna dívka utekla. Proklouzla zavírajícími se dveřmi cely a rozeběhla se na opačnou stranu než oni, dlouhé světlé vlásky za ní vlály, než zmizela ve tmě.. Nevím jestli utekla, ale zpátky sem ji každopádně nepřivedli. Jděte tím směrem, třeba je tam cesta ven. Pro mne už je pozdě..."
Mužovy oči se pokryli mléčnou mázdrou a prsty se pomalu uvolnili. Ještě jednou ztěžka vydechl a zemřel. Mladí dobrodruzi naň ještě chvíli hleděli, potom se pomalu zvedli a vyšli z cely.
,,Jak se vlastně jmenoval?" zašeptala Gara.
,,To nevím. Ale každopádně..." odpověděl jí Dayer a otočil se k dívkám.
,, ...Se musíme vydat opačným směrem než nám řekl. Ano", usmála se na oba Leaena a všichni tři se vydali jeskynní chodbou po stopách hadů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | 1. března 2010 v 14:26 | Reagovat

Hmmm,povedený díl,začíná to mít pěkné spády,jsem zvědavá,jak to s nimi bude dál:)

2 Toren-Tvé Sbé Toren-Tvé Sbé | Web | 21. dubna 2010 v 19:41 | Reagovat

Chudák stařík, ale aspoň jim pověděl něco důležitého...super kapča!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama