Březen 2010

Vlkodlaci

30. března 2010 v 23:05 | Amia |  Tužka a barvy
Tak taky barevně ne? :)



Kapitola patnáctá

29. března 2010 v 1:04 | Amia |  Leaena

Aasimarka



Stromy postupně prořídli a děvčátko vyšlo z lesa Před ní se rozprostíralo město jako na dlani; jeho krása jí vždy znovu učarovala, takže zůstala chvíli stát a jen ho pozorovala.
,,Je nádherné že?" ozval se jemný hlas za ní a dívka se s úsměvem otočila na svou matku. Žena k ní došla, položila jí ruce na ramena společně pozorovaly právě zapadající slunce, barvící budovy do všech odstínů červené.
,,Nechápu proč tatínek odešel" pronesla smutně dívenka, mhouříc oči.
,,Někdy ani ta největší láska člověka neudrží. Rozhodl se a své rozhodnutí uskutečnil. Jednou se s ním znovu shledáme, neboj se" odpověděla smutně, ale s nadějí a pochopením v srdci její matka a objala ji. Zůstali tak, dokud se zlatý kotouč definitivně neschoval za obzorem a svět kolem se nezahalil do noční modře.

Kapitola čtrnáctá

21. března 2010 v 19:39 | Amia |  Leaena

Chrám bohyně Sipho


,,Síně Extinu?" zašeptla Goldas a Leaena chmurně přikývla. Selunne se s akademickým zájmem rozhlížela kolem a Gara s Dayerem na sebe jen nechápavě koukali.
,,Co jsou zač ty síně?", zeptala se nakonec dívka.
,,A ta bohyně?"

kapitola třináctá

14. března 2010 v 21:07 | Amia |  Leaena

Síně Extinu



Leaena s Dayerem netrpělivě čekali na Gařin návrat, neustále se ohlížejíc jestli se jim někdo neskrývá za zády. Když se po pár minutách znovu objevila, připadalo jim, že byla pryč hodiny.
,,Hlavní dveře jsou dost staré, bez zavrzání bych je určitě neotevřela, takže nevím co je za nimi. Ale zato přesně naproti nim je další schovaný vchod, vede do jakési další utajené svatyně. Všude jsou rudé koberce se zlatým vyšíváním, ale nejsem si jistá co znázorňují; když se na ně díváte moc dlouho, hrozně z nich bolí oči. Nejspíš uprostřed je něco, co vypadá jako hodovní místnost; mají tam obrovský dřevěný stůl, pokrytý vrstvami staré zaschlé krve. A u jedné stěny bronzovou sochu, znázorňující asi toho jejich boha. Má hadí ocas co končí jako škorpiónův, ženskou tvář, čtyři ruce a něco co vypadá jako klepeta. V malé místnosti přistavené k té hodovní čeká nějaký hadí staroch, asi hlavní vykonavatel bohoslužeb nebo tak. Je oblečený jako kněz, jen honosněji. A je slepý; myslím že mě slyšel. Běžela jsem hned zpátky, ale když jsem se u východu ohlédla tak stál ve dveřích, ale nevyšel."
,,Byl tam někdo další?"

Elfové

12. března 2010 v 21:18 | Amia |  Tužka a barvy
Nejznámější stvoření fantasy světa. A nejkrásnější



Ztracený syn démonů

10. března 2010 v 13:06 | Amia |  Krátké

Ach jo. Další lidské město, prošpikované putykami, vykřičenými domy, partami zlodějů a spícím strážníkem na každém rohu. Proč já se vlastně na tu cestu vydala...? A jo, najít Ztraceného syna démonských knížat, jež znovu pozvedne rasu démonů, kteří opět nastolí svou temnou vládu atd atd.
Bozi jsou znudění, (ve většinu z nich lidé už stejně nevěří) a zlí andělé už se tak nemají s kým handrkovat. Mimochodem, věděli jste, že mezi bohy a lidmi je jen jedna rasa, a to démoni? Vážně, název ,,andělé" si vymysleli lidé. Nějak se jim nelíbilo, že by se ti hodní i ti zlí jmenovali stejně... Ale o tom jindy.
Procházela jsem tedy dalším městem z mnoha a protože se už blížil večer, hledala jsem nějakou alespoň trochu čistě vypadající putyku. Nebo hostinec, všude tomu říkají jinak. Když se mi konečně podařilo jednu najít, byla už dost tma a jakmile jsme vešla, všichni do jednoho se na mě podívali. Dalo mi sice trochu práce neprotočit oči v sloup, ale bez větších nehod (ty menší jako pár vyražených zubů nebo zlomená ruka muže, co se mě kdoví proč pokoušel zastavit, vážně nepočítám) jsem se dostala k poslednímu volnému stolu a objednala si jídlo a pití.
Nerudně vyhlížející hostinský mě předtím, než mi podal objednávku, opovržlivě sjel pohledem. ,,Tohle je slušné místo," pronesl ,,neplatiče tu nechceme."
S povzdechem jsem od pasu vytáhla váček s penězi a hodila ho na desku stolu. Hostinský vykulil oči, urychleně přede mne položil objednávku a dokonce odněkud vytáhl nějaký špinavý hadr a provedl pokus o otření stolu. S úklonami, které by mu nešly i kdyby mu v cestě nestála spousta stolů, se odporoučel a celou dobu se slinou u úst pozoroval váček, který jsem nechala na stole.

kapitola dvanáctá

7. března 2010 v 1:00 | Amia |  Leaena

Obřad



Chodby jako by neměli konce. Už v nich bloudili několik hodin, ale ne a ne najít nějaký záchytný bod nebo cokoli, co by je přivedlo na stopu jejich společníků.
,,Zvláštní", prohodila Gara, když se vraceli z další slepé uličky. ,,Když jsem poprvé slyšela o tomhle místě a že se odsud ještě nikdo nevrátil, myslela jsem že neexistuje. A potom, co jsem se přesvědčila že ano, domnívala jsem se, že to je prostě tím, že je to, co zde bydlí, zabilo. Ale ony to spíš budou ty chodby."
,,Hm. Že jen zabloudí viď? Taky si to už delší dobu říkám," pronesl Dayer. ,,Nikdy jsem plně neuznával hraničáře, ale zrovna teď by se nám jeden hodil."
,,Měli jsme si psát alespoň nějaké značky", přidala se k rozhovoru Leaena, zatímco vypouštěla další kouli čarodějného světla. ,,Mám pocit, že touhle chodbou už jsme šli."
,,A čím?" obrátila se na ni Gara a zahnula za roh. ,,V té cele předělané na skladiště nic ke psaní nebylo."
,,Cože? To jsi to stihla prohledat tak důkladně?"
,,Jsem zlodějka, pamatujete?" ušklíbla se na ně Gara. ,,Musím umět rychle zjistit co kde je a jakou to má cenu... A hele."
Přistoupila blíž k jedné stěně a prsty přejela po jejím povrchu.
,,Leaeno? Dalo by se to světlo dát blíž sem?"
Dívka se ohlédla na Dayera, ale ten jen pokrčil rameny. Vyčarovala tedy další kouli a přistoupila ke Gaře. Světlo se odrazilo od ní a od stěny, jen kus zůstal temný. Až teď si všimli průchodu do nižší části jeskynní.
,,Super. Šli jsme kolem toho minimálně dvakrát."
Ušklíbli se na sebe a vklouzli do chodby.

Dragon age

4. března 2010 v 1:23 | Amia
Tak jo, po řádné konzultaci s Demetrim jsem se dohodli, že sem přidáme i ta videa. Takže... na začátek hned dvě. Sice je znám už déle, ale musím je sem dát. :)



,,Nádhera. Můžeme umrznout kvůli řečem nějaké bláznivé ženské"