Kapitola čtrnáctá

21. března 2010 v 19:39 | Amia |  Leaena

Chrám bohyně Sipho


,,Síně Extinu?" zašeptla Goldas a Leaena chmurně přikývla. Selunne se s akademickým zájmem rozhlížela kolem a Gara s Dayerem na sebe jen nechápavě koukali.
,,Co jsou zač ty síně?", zeptala se nakonec dívka.
,,A ta bohyně?"


,,Starý svět," obrátil se na ně Goldas, ,,vypadal jinak než ten dnešní. Byl větší, záhadnější a mnohem krutější než tento. Existuje spousta legend a pověstí o tvorech, jež tehdy, nebo i mnohem dávněji, žili, a které by nikdo z nás potkat nechtěl. Nikdo také neví, jak přesně se to stalo, ale jednoho dne začala všechna tato stvoření mizet. Část z nich zabili ostatní obyvatelé Říší, část odešla až na hranice světa nebo dokonce za ně a část zmizela. Elfové, démoni a jiní dlouhověcí na ně ještě pamatují, i když především v pověstech.
Tvoje matka mi ty historky často vyprávěla, stejně jako tobě pohádky, zachovalé ještě z těch dob. Říkala, že musíme pamatovat na minulost abychom se z ní mohli poučit."
Usmál se na Dayera a do očí se mu na okamžik vkradl podezřelý lesk, jakoby se mu v nich při vzpomínce na manželku měli už už objevit slzy. Pak se ale otřepal a lesk se ztratil
,,Je ale pravda..." vrátila se k nim zamyšleně Selunne, přejela všechny pohledem a spočinula na Leaeně ,, že teď už jsou bohové starého světa téměř neznámí. Jak ty o ní víš?"
Ostatní dobrodruzi se nad tím zamysleli a také se obrátili na dívku. Ta se ale jen usmála a vyšla dál do chodby.
,,Podíváme se co je tu dál? Zpět se stejně nedostaneme."
Po důkladném průzkumu se zarazili v knihovně. ,,Chrám", či co to bylo nebyl nijak zvlášť zajímavý. Kromě celkem devíti pokojů, od prvního s jedním lůžkem po jeden s padesáti a slepé uličky s velkou sochou hada uprostřed jakéhosi bazénu v něm nic nebylo. Kolem zamčených dveří zatím prošli bez povšimnutí, rozhodli se že se do nich podívají později; za jejich dveřmi nebylo nic slyšet a neměli nejmenší důvod předpokládat, že zde někdo je.
Ovšem knihovna - to bylo něco jiného. Rozhodně nebyla nejrozsáhlejší, jakou kdy kdokoli z nich viděl, zato o polovině svazků, jež zde byli, se všeobecně soudilo že jsou navždy pryč.
,,Podívejte - Hypogryfové: krocení a let."
,,Nebo tady, tady je ,Chiméra: jak ji stvořit´ a hned vedle ,Strážci bran: Chiméry, Golemové a další´."
,,No páni... Lm´yorfaovo pojednání o cestách duše. To bylo vzácné i tehdy."
,,O cestách duše? Co o tom chtějí Juan-ti vědět?"
,,Z toho si nic nedělej. Tady je celá polička vyhrazená knihám jako Velké pojednání o pěstování trnovníku, Vzácné a užitečné rostliny světa, nebo Herbář rostlin ku kráse i užitku."
,,Herbář? No to mi ukaž!"
V podobném duchu pokračovali snad hodinu, dokud Goldas se Selunne nepřitáhli ke knihovně stůl, na něj židli a nenatahovali se po jedné knize ve skoro nejhořejší poličce. Čím výše byli knihy naskládány, tím vzácnější svazky byly.
Jenže když ji Selunne konečně popadla a vytáhla, ozval se prapodivný, dutý syčivý zvuk. Všichni byli okamžitě v pohotovosti, ale nic podezřelého neobjevili; až na to, že kniha byla falešná. Když se ještě jednou, ač zezdola, pořádně podívali na poličku, zjistili že všechny knihy v ní jsou na tom stejně.
,,Co teď?" podívali se po sobě.
,,Docela by mě zajímalo, co to bylo za hluk" odpověděla Leaena na Goldasovu otázku. Z opatrnosti vytasili zbraně a pomalu vyšli ze dveří. Všude znovu vládlo ticho, vydali se tedy kus nazpět, když najednou zpoza rohu vyšel člověk. Všichni se zarazili, nejvíc tedy příchozí, který nechápavě zíral na partu dobrodruhů s tasenými zbraněmi v jinak liduprázdném chrámu.
,,Kdo jste?" zeptal se a mírně se zamračil ,,Jak jste se sem dostali?"
,,No... z jeskynní nahoře." odpověděla nejistě Gara.
,,Vážně? A jak se vám pro svatou moc Siphy podařilo proniknout přes ty zrůdy?"
,,No... poslyšte kde vy jste se tu vzal??" přihlásila se o slovo Selunne ,,Procházeli jsme to tady a nikdo tu nebyl"
,,Vážně? To je divné... Nebo vlastně, povězte mi, kdyže jste zdejší prostory prohledávali?"
,,Tak před hodinou?" otočil se na ostatní Goldas
,,No to už se nedivím" div nespráskl ruce muž ,,To jsme měli meditaci a službu bohu, naší mocné Siphe. V tu dobu se nacházíme v jakémsi, náboženském vytržení, abych vám to objasnil, a nevíme o ničem mimo nás"
,,Ale jak byste tu mohli zůstat? Vždyť nahoře..."
,,Ano ano, nahoře se usadili ty zrůdy. Vidíte co udělali s našimi obytnými prostorami, když jsme byli ve zrovna v meditaci? Ty strašné koberce nejdou odstranit...."
Už od začátku jeho mluvy dobrodruzi klesali na ostražitosti a najednou zjistili, že mají zbraně v pochvách nebo volně spuštěné podél těla a poslouchají.
,, ..a pokud budete chtít vyléčit nebo poradit v této magii, poradí vám naše léčitelka Nohtra" skončil právě muž, představivší se jako knihovník Abreh.
Dobrodruzi se usmáli, zavrtěli hlavami že nejsou zranění a všichni jako omámení následovali knihovníka do místnosti s asi dvanácti porůznu rozházenými lůžky. Každý se posadil na jedno, odložili pláště a lehli si. Nevšimli si, že když Abreh odcházel, tak za sebou zamkl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | 22. března 2010 v 9:17 | Reagovat

:D Jsem spokojená s novým dílem, jako pokaždé, jelikož tobě to psaní prostě jde a to myslím upřímně vážně, tohle se nedá kritizovat, jelikož se tam nedá co kritizovat:) je to krásný:)

2 GennyS GennyS | 23. března 2010 v 7:57 | Reagovat

Je to místama i zajímavé čtení.. Už se těším na další.. :-)

3 Nojmik-Toren Nojmik-Toren | Web | 19. května 2010 v 16:43 | Reagovat

Překvapivý konec teda :) herbář vypadal dobře ale jinak čuju zradu!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama