Kapitola patnáctá

29. března 2010 v 1:04 | Amia |  Leaena

Aasimarka



Stromy postupně prořídli a děvčátko vyšlo z lesa Před ní se rozprostíralo město jako na dlani; jeho krása jí vždy znovu učarovala, takže zůstala chvíli stát a jen ho pozorovala.
,,Je nádherné že?" ozval se jemný hlas za ní a dívka se s úsměvem otočila na svou matku. Žena k ní došla, položila jí ruce na ramena společně pozorovaly právě zapadající slunce, barvící budovy do všech odstínů červené.
,,Nechápu proč tatínek odešel" pronesla smutně dívenka, mhouříc oči.
,,Někdy ani ta největší láska člověka neudrží. Rozhodl se a své rozhodnutí uskutečnil. Jednou se s ním znovu shledáme, neboj se" odpověděla smutně, ale s nadějí a pochopením v srdci její matka a objala ji. Zůstali tak, dokud se zlatý kotouč definitivně neschoval za obzorem a svět kolem se nezahalil do noční modře.


Leaena se se slzami v očích probudila. Před očima jí zůstával obraz města, ale dotek matčiných paží již necítila. Setřela slzy a udiveně se zahleděla na strop; nejdřív nechápala, kde je. Jakmile si vzpomněla, překulila se na bok, zvedla se a došla ke dveřím. Zacloumala klikou, jenže dveře se nechtěli otevřít. V tu chvíli se plně probudila. Odběhla k dobrodruhům a chtěla je vzbudit, ale ať s nimi cloumala sebevíc, nedařilo se jí to. Na chodbě cosi zaslechla; opatrně se přiblížila a přitiskla na ně ucho.
,Jak sse dossstali až ssem netuššším, ale nevadí to. Budou obětováni podle plánu."
,,Byl někdo nahoře? Co kdyžžž sse něco sstalo? Nemohli sse ssem přeci dosstat jen tak."
,,U těch podřadných bytosstí? Jesstli chceššš, klidně sse tam jdi podívat, ale já ossobně tam nepáchnu. Zachovávám sssi ssvou důsstojnosst."
Leaena se roztřeseně narovnala, když majitelé hlasů přešli, nebo se spíš přeplazili, kolem. Přelétla pohledem dobrodruhy, kteří se stále nehýbali a poklidně spali, čekajíc na smrt. Dívka je chvíli bez jakékoli další myšlenky pozorovala, když se znovu ozvaly kroky a mířily přímo k nim. Leaena rychle přeběhla zpět ke svému lůžku a předstírala spánek přesně v okamžiku, kdy se dveře otevřely.
Dovnitř nakráčel Abreh. Za ním se objevili další dva muži s pochodněmi a vešli zapálit zbytek těch v místnosti, takže ta se začala zalévat zlatou září ohně.
,,Osvěžil vás spánek?" pronesl hlasem přetékajícím medem a s úsměvem si prohlížel dobrodruhy. Ti se při jeho prvních slovech začali probouzet a s tímtéž tupým úsměvem na něj hleděli. Leaena se ho vynasnažila napodobit a nejspíš se jí to i povedlo, protože Abreh, jestli se tak doopravdy jmenoval, ji přejel pohledem jako ostatní a ničím nedal najevo, že by si něčeho všiml.
,,Pojďte" pronesl a dobrodruzi okamžitě vyskočili na nohy
,,Musíte mít hlad."
Vyšel z místnosti a zabočil doprava. Družina vyšla za ním a jakmile vyšli, nenápadně se za nimi seřadilo dalších pět lidí a v odstupu tří kroků je následovalo. Kromě Leaeny dobrodruzi nevypadali že by si toho všimli, což dívku znepokojilo ještě víc, ale pokračovala dál.
,,pojďte" zopakoval ještě jednou Abreh, když se před nimi objevili další dveře a on ustoupil, aby mohli projít. Vešli do velké místnosti, kde se po obvodu táhla podlaha ve stejné výšce jako dosud, ale do samotné místnosti vedli dva schůdky dolů. Uprostřed stál největší stůl jaký kdy viděla pokrytý stejně mohutnou látkou a u jedné z kratších stěn se tyčila jakási socha, taktéž zakrytá látkou a v rohu druhé byli další dveře, menší než ty do větší místnosti. Gaře a Dayerovi mírně cukla ramena, tak nepatrně že by si toho nevšimla ani Leaena, kdyby je zrovna v tu chvíli nepozorovala. Když se opatrně rozhlédla po místnosti, pochopila proč.
... ,, Nejspíš uprostřed je něco, co vypadá jako hodovní místnost; mají tam obrovský dřevěný stůl..."
Zněla Leaeně v hlavě Gařina slova, zatímco dovnitř vešel i Abreh a jeho pět průvodců a sešli ke stolu.
,,Posaďte se" obrátil se na ně člověk a pokynul k malým židlím, seřazeným za čelem stolu
,,Hned tu bude hostina." Všichni se okamžitě pohnuli směrem k nim, i když trochu strnule. Vyrovnali se před nimi a posadili se.
,,Nic vám nechybí?" zeptal se stejně sladce jako dosud Abreh, jen se zdálo, jako kdyby mírně protáhl hlásky. Nikdo mu neodpověděl, ale člověk se spokojeně usmál a obrátil se k nim zády
,,Počkejte tady. Hned se vrátím"
Jeho pět společníků se vytratilo stejnou cestou jakou sem přivedli dobrodruhy, jen Abreh zamířil ke dveřím v rohu místnosti a zmizel za nimi. Jakmile se v místnosti rozhostilo ticho, vyskočila Leaena na nohy, popadla nejbližší Selunne za ramena a zatřásla s ní.
,,Selunne! Prober se! No tak..."
Hraničářka nijak nezareagovala, dívka se tedy přesunula k dalšímu, ovšem se stejným výsledkem. Nakonec se zoufale rozhlédla po místnosti a vrhla se ke dveřím. Ty byli zamčené a potom co s nimi pár chvil lomcovala, přeběhla k těm kterými odešel Abreh; ovšem také bez výsledku. Nakonec se sklonila a nahlédla klíčovou dírkou dovnitř. Neviděla nic kromě rudého koberce jako byli ty v ostatních místnostech, ale tento vypadal jinak. Když se jí ve výhledu cosi mihlo, s tlukoucím srdcem se zase rychle narovnala.
Pár chvil tak zůstala, když se, zjevně rozhodnutá, vrátila k dobrodruhům a postavila se před ně. Okamžik tak postála, když zvedla ruku a jediným pohybem rozvázala šňůrku, držící jí vlasy. Rozmotala jeden z uzlíků, ze kterého se vykulil zlatý řetízek, s drobnými ozdůbkami na jemně cizelované práci. Znovu si svázala vlasy a vytáhla šavli. Konec řetízku připevnila na ostří těsně pod záštitu. Meč se náhle rozzářil a když to ustalo, řetízek se táhl po celé délce ostří až po špičku jako součást zbraně a ta vypadala celá trochu jinak.
Leaena se krátce ohlédla, něco zašeptala do dlaně a odfoukla kouzlo k Abrehovým dveřím. Přešla ke krajnímu, což byla Selunne, a postavila se k dobrodruhům bokem. Zavřela oči a vyslala krátkou ,,modlitbu" ke svým předkům. Když je zase otevřela, její oči měli barvu tekutého zlata, které jako by se v nich převalovalo. Pozorně se rozhlédla po místnosti a už také uviděla jemné nitky, ovíjející se kolem dobrodruhů a zvláště jejich mysli. Temná magie jim svazovala vnímání a nezanechávala jedinou myšlenku. Dívka sevřela meč oběma rukama, natáhla ho před sebe a postavila se do bojové pozice. Upřeně sledovala vlákna temné magie, když se jí konečně podařilo najít místo kus před dobrodruhy, kde se všechna svazovala do jediného a vedla k původci. Leaena pozvedla meč a jedinou ranou je přeťala.
Spojení okamžitě zmizelo, vrátilo se do ztracena, ale jeho účinky ještě několik okamžiků zůstávala. Pak se rychle za sebou staly tři věci.
Dobrodruhům se z očí vytratil nepřítomný lesk a jako jeden muž vzdychli. Z pokojů ze kterých sem přišli se ozvala rána. A za dveřmi, kterými odešel Abreh, se rozezněl krátký, ale o to silnější výkřik plný vzteku.
,,Co se stalo?" vyhrkl Goldas a vyskočil na nohy. Ostatní ho následovali jen s několikavteřinovým zpožděním a nechápavě se rozhlíželi kolem; poslední co si pamatovali dobře, byl muž vycházející zpoza rohu jinak liduprázdného chrámu. Než se ale stačili pořádně vzpamatovat, vrazilo dovnitř na třicet hadích lidí a vrhlo se k nim. Všichni se instinktivně otočili a rozeběhli se pryč, přímo do druhých dveří. Vyrazili je, zabouchli za sebou a rychle před ně přetáhli jediný kus nábytku který tam byl, masivní podlouhlou bednu. Vzápětí se do dřeva zabodlo několik zbraní, takže se družina otočila a rychle pospíchala dál. Seběhla dalších pár schodů a zabočila za roh, kde se prudce zarazila před masivními dveřmi.
Za nimi se znovu ozval hluk; Gara se rychle otočila a vyslala šíp přesně do hrudi prvního z Juan-ti, takže ti se na okamžik opět stáhli.
,,Dlouho tam nezůstanou.." zamumlal Goldas, zatímco Leaena si prohlížela dveře s dlaní na nich. Gara vrazila luk Dayerovi do rukou, sklonila se k zámku a horečně se ho snažila otevřít, Leaena ji ale jemně odstrčila a pár kroků podstoupila. Se soustředěným výrazem si rychle prohlédla jemné dřevořezby a pak jejich různé části na obou křídlech přesunula. Dveře vzápětí zacvakali a s temným duněním se postupně rozevřeli. Jakmile dobrodruzi vklouzli dovnitř, znovu se za nimi zavřela a družinu obklopila tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | 30. března 2010 v 18:58 | Reagovat

Hmmmm,velice povedené,čím větší číslo kapitoly,tím jsem víc napjatější:D

2 Nojmik-Toren Nojmik-Toren | Web | 19. května 2010 v 16:48 | Reagovat

JOJO,souhlas fakt dobrý :) Jinak je pěkně zachránila...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama