kapitola třináctá

14. března 2010 v 21:07 | Amia |  Leaena

Síně Extinu



Leaena s Dayerem netrpělivě čekali na Gařin návrat, neustále se ohlížejíc jestli se jim někdo neskrývá za zády. Když se po pár minutách znovu objevila, připadalo jim, že byla pryč hodiny.
,,Hlavní dveře jsou dost staré, bez zavrzání bych je určitě neotevřela, takže nevím co je za nimi. Ale zato přesně naproti nim je další schovaný vchod, vede do jakési další utajené svatyně. Všude jsou rudé koberce se zlatým vyšíváním, ale nejsem si jistá co znázorňují; když se na ně díváte moc dlouho, hrozně z nich bolí oči. Nejspíš uprostřed je něco, co vypadá jako hodovní místnost; mají tam obrovský dřevěný stůl, pokrytý vrstvami staré zaschlé krve. A u jedné stěny bronzovou sochu, znázorňující asi toho jejich boha. Má hadí ocas co končí jako škorpiónův, ženskou tvář, čtyři ruce a něco co vypadá jako klepeta. V malé místnosti přistavené k té hodovní čeká nějaký hadí staroch, asi hlavní vykonavatel bohoslužeb nebo tak. Je oblečený jako kněz, jen honosněji. A je slepý; myslím že mě slyšel. Běžela jsem hned zpátky, ale když jsem se u východu ohlédla tak stál ve dveřích, ale nevyšel."
,,Byl tam někdo další?"


,,Ne, všichni budou tady. Kromě takových jako byli ti trollové co jsme potkali nahoře."
Mladí dobrodruzi se po sobě podívali a každý přikývl hlavou. Gara znovu zmizela ve stínu, Dayer si znovu překontroloval zbraně a Leaena pozvedla ruce, ve kterých jí začala tiše praskat magická energie.
Po ani ne půlminutě jejich nepřátelé překvapeně zmlkli. Jeden z kněží, stojící na pódiu dál od schodů, se najednou zlomil v pase a před ním se objevila dívka s dýkou hluboce zabodnutou do jeho srdce. Než se stačili vzpamatovat, zdánlivě odnikud se s řevem vynořil mladík a začal nekompromisně kosit jejich řady směrem k pódiu, zatímco nad ně se levitačním kouzlem vznesla další dívka a seslala na tvory naproti hlavnímu vchodu magickou Ledovou bouři. Díky momentu překvapení se jim podařilo probít až na pódium, kde Gara mezitím osvobodila Goldase se Selunne a vrhla se na ostatní kněze.
Oba starší dobrodruzi se bez váhání pustili do tvorů vybíhajících krátké schodiště; Selunne se podařilo ukořistit řemdich[*], zatímco Goldas se spokojil s obyčejným kyjem[†].
Dayer a Leaena, která se mezitím snesla znovu na zem a začala se ohánět šavlí, si svou prudkostí vysloužili jakousi úctu, jež nemohla trvat dlouho; ale zatím se jim dařilo držet všechny před sebou a tvořili jakýsi prázdný půlkruh kolem skrytého vchodu. Gara se vrhla do masy nepřátel a začala se k nim probíjet; oba starší dobrodruzi neváhali a přidali se k ní. Dívenka se oháněla svou dýkou nebývale zručně. Čistě podřezávala hrdla a párala břicha, takže nepřátelé měli co dělat, jak se snažili si nacpat vnitřnosti zase zpět, jinde probodla srdce nebo míchu. Goldas bez váhání rozbíjel hlavy a krční obratle, kde nedosáhl nebo se nepříteli podařilo uhnout, drtil pánve, kolena a nárty kotníky. A Selunne nezůstávala pozadu. Stejně jako za Goldasem za ní zůstávali na kaši rozdrcené lebky a klouby, navíc díky hrotům na hlavici i sem tam pouze rozpáraná břicha.
Leaeně se mezitím podařilo seslat Zmámení mysli na jednoho z orků a ten se teď s tupě otevřenými ústy a nepřítomným ohledem oháněl proti vlastním druhům a slintal všude kolem. Právě když se na něj sesypalo množství jeho bývalých spolubojovníků a trochu tak uvolnili prostor, Goldas Selunne a Gara se s novým elánem prosekali tím zbytkem a oblakem krve proběhli ke Leaeně a Dayerovi.
Dívka chytla za krk a hlavu jednoho skřeta, cosi zamumlala a hodilo ho zpět, Dayer přesekl poslední hrdlo a všichni se vrhli do chodby. Právě když vybíhali ven, ozvala se rána a vchod u obětního sálu se zasypal.
,,Nevydržel požehnání", napůl smutně se ušklíbla Leaena.
,,Cože?" obrátila se na ni udýchaná, zkrvavená Gara.
,,Ten skřet", čistila si Leaena meč ,,Seslala jsem na něj Marocovo požehnání. Normálně je to ,,hromadné" kouzlo, v zásadě nám přinese štěstí a našim nepřátelům smůlu, ale když ho použiješ na jedinou osobu a ona je zlá, tak.... no vybuchne"
,,To bylo chytré", pronesla Selunne se zářivým úsměvem a krátce popadla obě dívky do náruče, div jim nezlomila pár kostí, zatímco Goldas s Dayerem se vzájemně otlapkávali, jestli tomu druhému něco není.
,,Už jsme mysleli že tam vypustíme duši." usmívali se oba starší dobrodruzi.
,,To ještě můžete." ozvalo se najednou kus od nich a všichni se prudce otočili. A ve dveřích do síní za obětním sálem, stál Paucitas.

,,Ty...!", otočil se k němu Goldas čelem a potěžkal kyj ,,Jak ses sem dostal?!"
,,Zapomínáte že jsem vás najal. Mimochodem, ti ,,hadi", se nazývají Juan-ti. Jakmile jsem se dozvěděl, že tadyhle haranti utekli, domyslel jsem si po čem půjdou. A tak když milá Garator zapíchla prvního kněze, zamířil jsem rovnou sem."
,,Ale proč to všechno?" vystoupila o krok Selunne ,,Jsi pouhý uctívač hadího boha a zavedl jsi nás sem jen kvůli tomu, abychom se stali oběťmi? Kvůli tomu jsi hrál celou tu komedii?"
Paucitas se ušklíbl: ,,Důvod proč tu jste je mnohem větší než my všichni dohromady. Jste jen pěšáky v mnohem větší hře!"
,,Jo, to vždy", zamumlala Leaena a obrátila oči v sloup.
,,Byli jste vybráni", pokračoval nadutě Paucitas ,,abyste sehráli svou roli ve hře osudu. Hrejte."
Domluvil a ustoupil do stínu dveří.
,,Hej!", zařval Dayer a vrhl se za ním s napřaženým mečem.
,,Počkej!" křikla ve stejnou chvíli Gara a vrhla se po něm. Strhla k zemi kus dál na rozbité dlažbě, zatímco místo kam mladík předtím došlápl zasypala sprška otrávených šípů. ,,Je to tady plné pastí," pokračovala dívka když Dayer zvedl hlavu a mírně šokovaným výrazem pozoroval šípy.
Zvedla se a dýkou ukázala na rozbitý kámen dříve tvořící dlaždici podlahy hned vedle Dayerova. ,,Tenhle je v pořádku. Jděte rovně po dalších třech a pak se zastavte. Potom po dvou doleva a...."
Gara oddirigovala zbývající dobrodruhy až ke dveřím a pak k nim společně s Dayerem přešli jinou cestou. Znovu se seřadili a postupně vklouzli do dveří.
,,Počkej..", zarazil Goldas Garu předtím než vešli i oni.
,,Ano?"
,,Chci se ti omluvit za to jak jsem se zachoval ten první den, když jsem se dozvěděl že jsi zlodějka. Až teď vidím, že je to stejně cenné zaměstnání pro dobrodruha jako třeba ten bojovník, hraničář nebo mág."
,,Díky" zářivě se usmála Gara a vešla do dveří.
Těsně za nimi byla tma, ale o kus dál už zase hořeli pochodně, které až sem vrhali matné světlo. Teď už to vůbec nevypadalo, že jsou v jeskyni. Místnost měla kamennou podlahu pokrytou koberci, stěny byli také z pravidelných kamenných bloků a vchody do místností měli dokonce opravdové dřevěné dveře.

,,Páni..." pronesla Leaena, rozhlížejíc se udiveně kolem sebe ,,Tak tohle jsem tedy opravdu nečekala."
Přešla k nejbližším dveřím a zaposlouchala se. Nikdo za nimi nebyl, otevřela je tedy a vešla dovnitř. Ostatní se k ní přidali, mohli si tedy prohlédnout vnitřní zařízení, které by mohlo být v kterémkoli lidském pokoji uprostřed města. Samozřejmě až na pár maličkostí, z nichž chybějící okna byla nejmenší.
Přesto, v pokoji byla postel s jednoduchým bílým povlečením, dvě skříně a dokonce malá knihovnička.
,,Co to..." začal Goldas.
Leaena kolem nich fascinovaně vyšla zase ven a zadívala se na rudý koberec se zlatými nitěmi. Na okamžik si zakryla oběma rukama oči, pak dlaněmi přejela k uším a zase je sklonila. Dalších pár okamžiků hleděla na vzor a nakonec se odvrátila, stejně jako dobrodruzi ještě předtím než se jim podařil rozeznat vyšitý tvar.
,,Co se děje?" zeptala se starostlivě Selunne.
,,Cos nečekala?" přidal se Dayer.
,,Tohle," obrátila se k nim Leaena ,,má být už dávno ztracené. Takto bývali údajně zařízené chrámy zasvěcené bohyni Juan-ti, zvané Ophis-latio Extin, jejíž mnohé oběti byli vražděni obzvlášť krutým způsobem. Lidé, elfové, trpaslíci a všichni, kteří jim sloužili za oběti, postupně utíkali co nejdál od chrámů a Juan-ti museli vyjíždět za oběťmi dál a dál, až krajina kolem jejích chrámů zůstala úplně pustou. Jenže jak Juan-ti vždy přepadli jim nejbližší vesnici a odvlekli obyvatele, byli dost předvídatelní, takže se nakonec podařilo všechny chrámy zničit. Všechny až na jeden, který byl prý tak dokonale skryt, až se na něj zapomnělo.
A jak se zdá, my jsme ten poslední chrám objevili."
,,Chceš říct..." podívali se po sobě nervózně dobrodruzi ,,Že tohle..."
,,Že tohle jsou Síně Extinu, chrám nejobávanějšího a nejkrutějšího náboženství starého světa. Ano."


[*] dřevěná násada zakončena kovovou hlavicí s ostny. Bývá dlouhý cca 1m a hlavice kulatý, oválný, nebo válcovitý tvar. Z většiny hlavic také vystupují dlouhé hroty.
[†] Většina kyjů jsou prostě tvrdé klacky, v rukojeti úzké a na konci rozšířené. Používá se již z dob, kdy lidé začali poprvé používat nástroje. Každý si může v lese najít dobrý tvrdý klacek a máchat s ním, proto jsou kyje stále hojně požívány,
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elenya Elenya | 15. března 2010 v 18:27 | Reagovat

Hmmmm to je vážně napínavé áááá:D já už se opět nemůžu dočkat příštího dílu ,-)

2 Amia Amia | 16. března 2010 v 1:00 | Reagovat

Já těch tvých taky! Tak tu nelelkuj a mazej psát!
XD ;)
Díky

3 kiki,laivine kiki,laivine | E-mail | Web | 24. března 2010 v 19:30 | Reagovat

pěkný ne super!!!
je to mocinky pěkný a kolik ti je??? xD
máš talent

4 Amia Amia | 25. března 2010 v 9:58 | Reagovat

Dost ;D
Díky moc, vždy hrozně povzbudí když si to přečtě někdo další  :)

5 Nojmik-Toren Nojmik-Toren | Web | 19. května 2010 v 16:38 | Reagovat

TEda...konec dosti napověděl o velikosti jejich osudu :) moc pěkné...bitky dobře brutální :)zatím je to super...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama