Ztracený syn démonů

10. března 2010 v 13:06 | Amia |  Krátké

Ach jo. Další lidské město, prošpikované putykami, vykřičenými domy, partami zlodějů a spícím strážníkem na každém rohu. Proč já se vlastně na tu cestu vydala...? A jo, najít Ztraceného syna démonských knížat, jež znovu pozvedne rasu démonů, kteří opět nastolí svou temnou vládu atd atd.
Bozi jsou znudění, (ve většinu z nich lidé už stejně nevěří) a zlí andělé už se tak nemají s kým handrkovat. Mimochodem, věděli jste, že mezi bohy a lidmi je jen jedna rasa, a to démoni? Vážně, název ,,andělé" si vymysleli lidé. Nějak se jim nelíbilo, že by se ti hodní i ti zlí jmenovali stejně... Ale o tom jindy.
Procházela jsem tedy dalším městem z mnoha a protože se už blížil večer, hledala jsem nějakou alespoň trochu čistě vypadající putyku. Nebo hostinec, všude tomu říkají jinak. Když se mi konečně podařilo jednu najít, byla už dost tma a jakmile jsme vešla, všichni do jednoho se na mě podívali. Dalo mi sice trochu práce neprotočit oči v sloup, ale bez větších nehod (ty menší jako pár vyražených zubů nebo zlomená ruka muže, co se mě kdoví proč pokoušel zastavit, vážně nepočítám) jsem se dostala k poslednímu volnému stolu a objednala si jídlo a pití.
Nerudně vyhlížející hostinský mě předtím, než mi podal objednávku, opovržlivě sjel pohledem. ,,Tohle je slušné místo," pronesl ,,neplatiče tu nechceme."
S povzdechem jsem od pasu vytáhla váček s penězi a hodila ho na desku stolu. Hostinský vykulil oči, urychleně přede mne položil objednávku a dokonce odněkud vytáhl nějaký špinavý hadr a provedl pokus o otření stolu. S úklonami, které by mu nešly i kdyby mu v cestě nestála spousta stolů, se odporoučel a celou dobu se slinou u úst pozoroval váček, který jsem nechala na stole.


Druhý den jsem se vydala na obhlídku zbytku města. Poslali mě s tímhle úkolem, aniž bych věděla, jak ten kluk vypadá nebo alespoň jak je starý. Kolem poledne jsem se rozmrzele posadila na kus pobořené bývalé hradby a přehlížela celé to odporné město. Nikdy jsem nepochopila, co na tom žití na jednom místě, s domy co nejvíc stěsnaných k sobě, vůbec mají? Vždyť se mezi sebou vybíjejí častěji, než kdysi temní démoni. Ti aspoň napadali ty světlé nebo kohokoli jiného.
Za mnou se najednou ozval šramot a když jsem se otočila, za roh nejbližšího domu právě někdo prchal. Si myslel, že ho neuvidím? Ale nic. Kde jsem to byla? Ano, lidské války. Nejvtipnější na tom je, že hlavní důvod po staletí, proč se navzájem zabít, je to jejich náboženství, nebo jak tomu říkají. Parta lidí, kteří věří v jednoho, se pobije s tou druhou, která věří v jiného. Přitom obě prohlašují, že ona věří v toho správného a že k vítězství jim dopomůže ten jejich bůh. Hm....
Seskočila jsem z hradeb a vydala se dál. Všichni kolem na mě po doskoku nějak divně zírali, ale nechápala jsem proč. Vždyť je to jen nějakých sedm, možná osm metrů? Nevadí.

Trmácela jsem se tím městem už druhý den, když jsem konečně zahlédla někoho, kdo by mohl být ten kterého hledám, nebo mě k němu alespoň zavést. Bohužel se zrovna ztrácel v davu na opačné straně náměstí. Nu což, než bych se k němu dostala, dávno by se ztratil, takže jsem použila Objevení. Zmizela jsem z kraje a objevila se na tom druhém, tak dva metry za mladíkovými zády - nechceme ho hned tahat do říše démonů, dokud nezjistíme jestli je to skutečně on, že?
Zkrátka, objevila jsem se kousek za ním a jala se ho tajně sledovat, což mi ovšem překazil řev lidí a přiklusání pár strážců zákona. Docela jsem se divila, zrovna ty jsem totiž v bdělém stavu neviděla hodně dlouho, chtěla jsem se tedy podívat, copak je vyburcovalo. Jaké bylo mé překvapení, když se kolem mně utvořil kruh prázdného prostoru, jehož okraje tak nějak vyhrazovali ti směšní ,,strážci".
,,To je ona!" ječela nějaká ženština, které div nevylézali oči z důlků a ukazovala na mě. Copak neví, že to není slušné?
,,To je ta co zmizela! Jen tak! Byla tam a najednou tam nebyla!"
Maličko jsem pozvedla v údivu obočí nad její nesouvislou mluvou, ale to už začali vykřikovat i ostatní, něco jako ,,Skočila osm a půl metru ze staré hradby a nic se jí nestalo!" ,,Vešla do podniku úplně sama, a platila zlatem! A můj nejlepší zákazník má od ní zlomenou ruku a ani neví, jak mu to provedla!" a podobné.
Jeden ze strážných si asi chtěl zahrát na hrdinu, takže s chrabrým řevem vyběhl, kopí napřažené a mířil mi na hruď. No co jsem měla dělat? Přece se nenechám probodnout; zaprvé to docela bolí a za druhé se plíce hojí docela dlouho. A špatně. No, nechala jsem ho přiběhnout abych mu nemusela naproti a pak ho zmrazila.
Kolem se na okamžik rozhostilo ticho, načež se lidé rozječeli ještě víc a pár slabších se složilo. Lidé nic nevydrží...
,,Ale no tak, pánové" zkusila jsem to po dobrém ,,Mám tady nějaké vyřizování. Jen co to dodělám ,odejdu a už se doufám nikdy nevrátím"
Jeden nebo dva strážní se rozklepali,ale musím jim přiznat, že zůstali na místě. ,,A co je to za vyřizování?" zeptal se jeden z nich, asi velitel ,,Odkrýt naše slabiny, zdeptat naše duše?"
,,Proč bych to dělala?" zeptala jsem se udiveně
,,No..." zarazil se zjevně velitel ,,To přeci děláte, ne? Baví vás lidské utrpení a.."
,,Ale no tak" skočila jsem mu se smíchem do řeči ,,Všechno se netočí jen kolem vás. Jednou nebo dvakrát někdo zkusil tuhle taktiku a vy od té doby tvrdíte, jak nás to baví. Houby baví."
,,Ale..." chtěl pokračovat, ale v tu chvíli přiběhlo několik jejich kněží a neohroženě se postavili strážím po bok. Možná bych jim tu ,,neohroženost", stejně jako předtím onu ,,chrabrost" i věřila (lidé jsou neuvěřitelně tupí), ale ty klepající se kolena jim na věrohodnosti nepřidávali.
,,Poznáš boží soud, démone!" vykřikl jeden z nich a napřahoval ruce. Povzdychla jsem si a obrátila obličej k nebi.
,,MAMI!!!" zařvala jsem. Natolik je to rozhodilo, že i ten kněz ruce zase spustil a nedokončil to kouzlo kterým mě chtěl ztrestat nebo něco takového. Usmála jsem se na ně a oni na sebe zaraženě pohlédli, protože se chvíli nic nedělo. No jo, ona cesta z Říše trochu trvá. Konečně se zablesklo, zahřmělo (nikdo, nikdo z nich si neodpustí efektivní nástup) a u mně se zjevila zářící ženská postava ve slavnostním rouchu, vlasy spleteny do složitého účesu. Lidem okolo poklesla brada; zřejmě nikdy neviděli boha, a to se každou chvíli objeví někdo kdo tvrdí, že tam a tam viděl tohle a tohle božstvo. Moji matku ale někdy viděl alespoň jeden, její podobizna je totiž jedna z mála těch přesnějších.
,,Co potřebuješ, dítě?" zeptala se s úsměvem, rozhlédla se a mírně sklonila hlavu k pozdravu okolostojícím lidem. Tohle tisíciletí má ,,světlé" období, nebo-li se chová tak, aby si ji lidé zařadili mezi ty ,,dobré, hodné" bohy.
,,Ale, tady ti lidé tu vykřikují, že poznám boží soud. Provedla jsem snad něco?"
,,Nevím o ničem" usmála se matka, ale pak si všimla zmrazené stráže. ,,Ale no tak" zamračila se ,,Říkala jsem ti, abys tohle nedělala". Pohybem ruky ho rozmrazila a vrátila na místo kde byl předtím.
,,Rozmrazila bych ho, časem",začala jsem namítat ,,Chtěl mě zabít. A.."
,,Později", usmála se matka a začala opět mizet. Povzdychla jsem si a zamávala jí na rozloučenou. Když zmizela, zadívala jsem se znovu na kněze, ale ten i ostatní stáli v jakési strnulé póze a nehýbali se, pohled upřený na místo kde se zjevila má matka. Že by někdo zmrazil čas? Ale to bych pocítila...
Několikrát jsem knězi před obličejem luskla prsty a nakonec se probral. Takže žádné zmrazení času. Co je tak rozhodilo? Tím se budu zabývat později.
,,Ty ty ty...." koktal a ukazoval na mě, oči doširoka vytřeštěné.
,,Já já já co?" zeptala jsem se, ale neodpovídal. Nechala jsem ho tedy být a konečně se vydala na místo, kde jsem naposledy viděla toho kluka. Naštěstí tam stál, taky strnulý, ale narozdíl od ostatních s úsměvem od ucha k uchu a tupým výrazem.
Popadla jsem ho a zatřásla s ním, naštěstí ho to probudilo.
,,To bylo... úžasné!" zatřásl on mnou a dál se tak přihlouple tvářil ,,Naučíš mě to?"
Tleskl a mezi dlaněmi se mu rozhořel malý plamínek. ,,Umím jen tohle, ale to s tím ledem byla paráda!"
V podobném duchu pokračoval dál, ale mě zaujalo něco jiného. Jediná informace, kromě toho že je to muž byla ta, že bude ovládat oheň a vzadu na krku bude mít malé znaménko ve tvaru sekyry. To je totiž znamení jeho démonského předka. Bez skrupulí jsem ho otočila zády a prohlédla krk; bylo tam. Tmavší skvrna ve tvaru sekyry, přesně na prvním obratli páteře.
,,Když půjdeš se mnou, možná naučím", přikývla jsem na jeho otázku. Kluk se rozzářil, začal mi divoce třást rukou a mlít slova díků a slibů, jak mě bude poslouchat atd.
Takže jsem teď na cestě domů, s sebou mám (tedy doufám) Ztraceného syna démonských knížat a velmi upřímně doufám, že ho pustí ta jeho hloupost, neustále mi vykládá něco o kouzlech, osudu, bozích a tak podobně.
Lidé jsou zvláštní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | 10. března 2010 v 13:07 | Reagovat

Je to takové podivné, nedodělané a neučesané. Ale co ;)
(Stane se...)

2 Elenya Elenya | 11. března 2010 v 13:44 | Reagovat

Náhodou se mi to zalíbilo, přesně jakobych slyšela samotnou Elenyu:D (lidé jsou zvláštní, tupí atd..:D) nic proti nim,ale pro mě jsou jen jako kořist a já jsem pro ně nezbečná osoba,jakožto zástupce zla, nebo-li démona:)

3 saruwatari saruwatari | Web | 11. března 2010 v 14:38 | Reagovat

to pisem sama...xD

4 saruwatari saruwatari | Web | 11. března 2010 v 15:31 | Reagovat

no teraz tam mam prvy diel moj zivot v tvojom a ete pridam 2,3,4,5 a 6 diel a ked skonci nejaka poviedka zacnem tuto...xD

5 SIWA SIWA | E-mail | Web | 11. července 2010 v 11:51 | Reagovat

Mě se ta povídka líbí. Takové... zábavné. Nejvíc se mi asi líbilo:
"Ty ty ty..."
"Já já já co?"
A při čtění jsem měla pocit, že to opravdu někdo vypráví; slova plula z úst bez problémů.
Ale nemůžu odolat a něco ti vytknout (neber mě zle :-)) - pár pravopisných chybiček, ale ty dělá naprosto každý, takže vlastně je ta povídka slušná. Jen tak dál.

6 Amia Amia | 12. července 2010 v 11:22 | Reagovat

Ne ne, na všem se dá najít něco špatného a já to ráda vím - jen do mě!
;D

Děkuju moc za chválu, teď jdu najít a opravit ty chyby  :)

7 Han!k Han!k | Web | 18. července 2010 v 17:21 | Reagovat

týý jo! vážně super! :P...na tebe nikdy nebudu mít :/ :D...jinak díky že si přečteš to moje a píšeš co se ti na tom líbí a co ne ;)...já to tvý taky musím ještě všechno přečíst :P

8 Amia Amia | 19. července 2010 v 20:35 | Reagovat

Až tak? Ale prosimtě...  *červená se až na pr*** *

Tak nemusíš, ale budu ti velmi vděčná. A hezky mě pořádně setři za všechny chyby ;)

9 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 5. prosince 2010 v 20:37 | Reagovat

je dobrý ze se dokářes stotoznit s postavou demona, ze dokázes ukazat jak asi takový demon smýslí, nejvíc me zaujala pasaž kdy rikás ze se svet netocí jen kolem lidí. ;-) myslím se ti to povedlo vysthnout a me se ta povídka dobre cetla

10 keri keri | Web | 17. října 2011 v 12:23 | Reagovat

to je moc pěkný příběh :) zaujal mě, takže myslím, že si přečtu i další příběhy :) také píšu příběhy, které přidávám na svůj blog :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama