Kapitola dvacátá

9. května 2010 v 1:37 | Amia |  Leaena

Tak opět i s hudbou, tentokrát touhle

Útěk


Gara hlasitě vykřikla a okamžitě si zacpala ústa i přes silně pálící tvář, zatímco Dayer jen vyděšeně zíral a svíral si zčernalou ruku. Ophis se krutě usmála a vychutnávala si pocit zbraně pronikající živým tělem.
,,Tak starými triky mne nemůžete porazit" zasyčela.


,,Vážně?" ozval se najednou tichý hlas. Ophis téměř udiveně sklonila hlavu a pohlédla Leaeně do tváře, která se mírně usmála a vzápětí ji bodla. Gařinou dýkou, kterou měla celou dobu v druhé ruce, přímo do místa kde bývalo Ophisino srdce. Argentity v rukojeti se okamžitě rozzářily a získaly matně stříbrošedý odlesk. Ophis se rozječela a ucukla, takže jí Leaena sklouzla z čepele a dopadla na kamennou podlahu. Dayer s Garou se k ní okamžitě rozeběhli aniž by jen na okamžik spustili z očí hadí bohyni, mlátící sebou o stěny a snažící se vytrhnout si z rány dýku, zatímco zář argentitů se jí ,,rozlévala" po těle a postupně ji pohlcovala. Spolu s tím, jak první paprsek dopadl přímo na ni, se ozvala hromová rána celým komplexem a stěny se začali velmi pomalu, ale o to jistěji bortit.
Mladý bojovník se zlodějkou zvedli Leaenu na nohy a zatímco si Gara stejně jako předtím Selunne přehodila dívčinu paži přes ramena, Dayer se rozeběhl pro hraničářku.
Jakmile se ocitli za dveřmi, Leaena se dívce vytrhla.
,,Počkejte moment..." Rázně ji od sebe odstrčila a otočila se ke dveřím, které se za nimi opět zaklaply. S tichým zamumláním pohladila dlaní šavli, sevřela v prstech řetízek který z ní sňala a zbraň opět vypadala jako každá jiná. Leaena přejela pohledem dveře, zasunula šavli zpět do pouzdra a přiložila řetízek přes obě veřeje. Zatímco po stěnách se začali rozbíhat čím dál větší pavučiny prasklin a na zbylé dobrodruhy padal jemný prach, se soustředěným výrazem něco mumlala. Ostatní ji nechápavě a netrpělivě pozorovali, když se Selunne poznáním rozšířili oči a s Dayerovou pomocí, který ji nechtěl pustit, se přibelhala ke dveřím. Přiložila dlaň na spáru mezi veřejemi, kde ji překrýval Leaenin řetízek a rychle s ní odříkala kouzlo Věčného uzavření. Vzduch kolem nich zhoustl a mezera prudce zazářila. Když dobrodruzi zase otevřeli oči, z řetízku byl masivní řetěz vydávající matnou záři, končící ve stěnách napravo i nalevo ode dveří, které vypadali stejně jako on. Leaeně se vzápětí podlomily nohy a kdyby ji Gara nezachytila, upadla by. Zároveň se ale ozvalo zapraskání a přímo vedle nich dopadl kus kamenného stropu.
,,Měli bychom..." začala
,, ..Už jít. Rychle" přikývl Dayer, oba podepřeli své břemeno a všichni se rozeběhli pryč, zatímco se chrám hroutil.

Ani nevěděli jak se dostali ven, ale nakonec se jim přeci podařilo proběhnout všechna patra, která zela prázdnotou až na obrovskou místnost s pódiem, odkud mladá trojice před hrozivě dlouhou dobou zachraňovala Goldase se Selunne. Nebo se jim to alespoň zdálo. V té byla polovina tvorů mrtva, zatímco zbytek, složený jen z Juan-ti, byl podobně jako Ophis pohlcován jakýmsi světlem, pocházejícím od kouzla uloženého v magickém kameni. Leaena natáhla ruku a vyčarovala čarodějné světlo, které se velkou rychlostí rozletělo před nimi a ukazovalo jim cestu z Obřích jeskyní, zatímco hora rachotila a téměř jim v patách navždy uzavírala obrovitý komplex.
Jakmile vyběhli do největší z nich, ohromné vstupní síně, rachot téměř ustal a dobrodruzi zpomalili. Z chodby ze které právě vyběhli se vyvalil mrak prachu a celé je pokryl. Už si skoro oddechli, když se všechno otřáslo. Dobrodruzi pomalu zvedli hlavy a podívali se na masu skály nad sebou, která se opět zatřásla a pak se s tichým, ale o to hrozivějším duněním začala sesouvat.
,,No to snad ne..." zašeptal Dayer a všichni se opět rozeběhli. Vzápětí přímo před ně dopadl obrovský kamenný krápník a roztříštil se. Okamžitě po něm začali na zem dopadat i další. Selunne natáhla paži k Leaeně a obě pak pozvedli ruce a z posledních sil vyčarovali něco jako štít nad jejich hlavy. Dobrodruzi se rychle rozeběhli na druhou stranu jeskyně k můstku, který vedl ven.
Jen pár vteřin potom, co konečně vyběhli, si hora jakoby povzdychla a propadla se do sebe.
,,Tak jsme to... zvládli...." pronesla udýchaně Selunne, chvíli poté co se usadil poslední zbyteček prachu, a zavřela oči
,,Sice ne jak jsme... původně chtěli... ale... zvládli..."
,,To jo, ale hlavně že..." otočil se na ni Dayer, jenže náhle zmlkl a vytřeštil oči. Obě dívky se na něj ohlédly, právě když mladík popadl hraničářku za ramena
,,Selunne?" vykřikl a zatřásl s ní
,,Selunne, no tak! Co je s tebou, vzbuď se!"
Žena ale jen ochable ležela, ve tváři pokojný výraz, zatímco písek pod ní se barvil krví a něčím odporně černým z ran na jejích zádech. Dayer ji opatrně položil a znovu se, svíraje zčernalou ruku a s třesoucí se bradou, tiše obrátil k balvanům, jedinému co zbylo z Obřích jeskyní, zatímco Gara se slzami v očích hleděla na Selunninu tvář. Leaena mohla jen zavřít oči.

Epilog
Dveře hostince se otevřeli a dovnitř zavál ledový vítr. Hnědovlasá, asi pětatřicetiletá žena se rozhlédla po místnosti a vzápětí zamířila ke stolku v rohu, kde už seděla jakási dvojice.
Stejně starý muž s úsměvem povstal, jednou rukou se opíraje o stůl, pahýl druhé schovaný v plášti, zatímco o tři roky mladší rusovláska se zjizvenou tváří se na ni usmála.
,,Už jste tu dlouho?" zeptala se příchozí a posadila se.
,,Já dorazil dnes ráno, asi hodinu předtím než naplno začala ta příšerná bouřka" odpověděl muž a máchl rukou ke dveřím, za kterými zuřila snad nejhorší bouře za posledních pár let. Alespoň místní obyvatelé to tvrdili.
,,Já už včera k večeru." usmála se rusovláska.
,,Jako vždy" kývli na ni druzí dva s povytaženými koutky a žena je žertovně plácla do ramene.
,,No co? Síla zvyku"
,, ,A obhlédnutí terénu nikdy neuškodí´ !" zasmáli se druzí dva a pozvedli korbely, které jim před chvíli donesla hostinská. Rusovláska se k nim přidala a všichni si mocně přihnuli. V přátelském duchu pokračovali celý večer, až se v celé hospodě rozmohla veselá opilecká nálada, zatímco venku skučela bouře.
Nakonec se ale začalo osazenstvo po skupinkách pomalu opile trousit pryč až na pár nejotrlejších a trojici v koutě přemohl smutek.
,,Byl jste od té doby někdo v Devaru? zeptal se muž a kroužil prstem po okraji korbelu.
,,Ne, ani v jiném severním pohraničním městě" odpověděla rusovláska, zamyšleně namotávajíc na prst dlouhý pramen vlasů.
,,Kdepak" potřásla hlavou druhá žena
,,Prošla jsem snad celý jih a rok jsem dokonce žila v jednom městě na východě, ale k severu jsem byla nejblíže v Brenu. Proč se taky vracet? Nic tam není."
Na chvíli se všichni odmlčeli a vzpomínali na výpravu téměř před patnácti lety.
,,Tak na otce a na Selunne" pozvedl muž korbel.
,,Na Goldase, Selunne a na jejich památku" přidala se hnědovláska.
,,Na jejich památku" pozvedla jej i zrzka.
Všichni je okamžik drželi ve vzduchu, ztraceni v myšlenkách, a pak si přiťukli až Krev divočáka vyšplíchla na stůl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 leaena09 leaena09 | 19. května 2010 v 22:48 | Reagovat

je to pěkně a rychle uzavřená povídka. Moc se my líbila i když jsem se nikdy nestotožnila s jménama. Konec byl velice chytře uzavřen ikdyž jak už jsem řekla trochu rychle.

Vůbec se my nelíbylo jak to skončilo   - ty máš možná rtáda špatné koce ale já jsem žrout heppy endů.

Asi tě ta povídka sere  - to chápu
ten konec byl dost bez šťávi a tak trochu jo přečtu si to abych věděla co se stane ale nebaví mě to

promiň mám  z toho takovou blbou náladu  - před chvílí jsem četla čarodějku a ta je depresivní až až a pak tohle  - mám chuť se z toho jít zakopat.

umíš i pěkný konce??  - ale takoví aby nebyli kýčovitý

Ps. těším se na zýtřek
pss. ty stránky jsou hnus - myslím dizajn

2 Amia Amia | 19. května 2010 v 23:08 | Reagovat

Díky za kritiku. Nevím jestli umím takové které by se líbily tobě, protože považuješ za depresivní všechno ;)

Nesere, jen jsem ji nechtěla zbytečně protahovat  :)

3 Toren-Tvé Sbé Toren-Tvé Sbé | Web | 15. srpna 2010 v 21:42 | Reagovat

ALe ne ...Selunne taky ... no tak jak bych to shrnul :) Povídka měla nápad, byla fantasy což je můj neoblíbenější žánr, taky tam byli skvěle sepsané charaktery a děj rychle odsýpal ... ke konci jsem se sice trošku ztrácel v nějakých scénách ale pak jsem se vždy našel :) Takže chvála! Dokázala jsi vytvořit vážně moc pěkné dílko, které se mi líbilo a rozhodně si přečtu i tvé další :) Tímhle sis mě určitě získala :) Ke konci byl Epilog samozřejmě moc poedený ... řekl bych ...sentimentální a docela pochmurný ale stejně peckoidní :) Takže snad jen už - Pěkná práce! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama