Červen 2010

O životě

27. června 2010 v 20:00 | Demetri |  Myslím, tedy jsem
Na začátek citát: ,,Život je boj, ale stojí za to.´´
Miley Cyrus
Hannah Montana in Movie

V životě na nás čekají těžké obraty. Jednou jste dole, jednou nahoře.
Pokud počítáte s tím, že životem proplujete bez starostí a s úsměvem na tváři, mýlíte se.
Život vás donutí křičet, dělat věci které nechcete nebo činit rozhodnutí, která by
jste si později radši rozmysleli.

Ano, život není nic lehkého. A že o tom po 4 měsících strávených na psychiatrii něco vím. Život mi hodně dal ale myslím si že si toho hodně vzal zpátky. Už mnohokrát jsem přemýšlelže ukončím mou směšnou životní dráhu nějakým skutkem, který jsem si ale vždycky rozmyslel. Jsou tu ale i chvíle, kdy si říkám, že by bylo lepší už s tím něco udělat. Vždyť to musí být hrozně osvobozující ztratit se ze světa. Rozhodně je to lepší než věčné hádky a neshody, ze kterých vznikají jen deprese a slzy. Zajímalo by mě jaké procento národa
přemýšlí stejně jako já a vsadil bych se, že nejvyžší procento by bylo u společnosti
do které patřím-do společnosti teenagerů. Na jednom se ale se spousta lidmi shodnu, i když
záleží na společenské vrstvě s kterou bych se o tomto tématu bavil a to, že sebevraždou
se nikdy nic nevyřešilo, neřeší a nikdy nevyřeší. Vždyť i ve spoustě seriálech z toho,
že se někdo zabije vznikají jen další potíže a trable. Na druhou stranu chápou lidi, kteří
tomu podlehli. Chápu jejich pocity, myšlenky a činy a nepopřu, že bych se s nimi taky shodl
na hromadě věcí. Jediným východiskem je nesoustředit se na to co se vám honí hlavou a zaměstnat se nějak jinak. Já si našel jednoduché východisko-práci. Zítra mám být v práci až na 2. hodinu, ale myslím, že to se svými myšlenkami nevydržím a pojedu tam alespoň o 2 hodiny dříve.
Vím, že zahánět myšlenky prací je asi hodně choromyslné, ale mě už nic jiného nezbývá.
Je to jediná možnost jak nad ničím nepřemýšlet a nedělat hlouposti, kterých bych později
litoval. A nebo už nelitoval?

Smrti věčnost

21. června 2010 v 1:07 | Amia |  Jinakosti
Smrt dokáže být děsivá i překrásná, ničitelka i osvobozující, milosrdná i nelítostná.
Metla lidstva, možná ta poslední co lidi děsí, bez rozdílu rasy, pohlaví, vyznání, místa narození, čehokoliv. Smrt... ,,Je slovo krátké jako nic", jak zpívá Jiří Korn v muzikálu Dracula a přesto obsahuje tolik, tolik významů, vysvětlení. Strachu.
Stále se snažíme jí uniknout, vynalézt látku nesmrtelnosti a porazit ji. Nebo alespoň její doprovod a zároveň posly, Zranění, Nemoc a Starobu. Literatura je jí plná a nezáleží na tom, zda je to horor, thriler, či pohádka. Vždy provází hrdiny celým příběhem a oni se plni starostí otáčejí přes rameno a sledují, zda se neblíží.
Smrt není konec světa. Nebo ano? Možná toho kdo umírá. Nebo také ne. Možná se narodí znovu, možná půjdou na ,,lepší místo", odkud budou moci pozorovat své blízké, možná půjdou prostě dál, do jiného světa, jakéhokoliv ze všech pararelních vesmírů. Co my víme? Nikdo se odtamtud ještě nevrátil.
Smrt je zkrátka ,,svá". Ale to čemu nerozumíme není vždy špatné. Nikdy to není jen špatné, když už.
Já jsem na smrt zvědavá. Bojím se, ovšem.. ale také jsem zvědavá. A že nevím co je po ní? Vždyť je to fuk, spíše lepší. Kdybychom to věděli, byli bychom ochuzeni o to překvapení.



Anima

16. června 2010 v 22:18 | Amia |  Tužka a barvy
Pro projíždění starých uložených adres, na které jsem se někdy v budoucnu chtěla podívat, jsem znovuobjevila jistého/ou Wen M.