Temní elfové (1.část)

13. července 2010 v 4:35 | Amia |  Temní elfové
Ačkoli by se hodilo více ,,letnější" téma, nějak mě nic dostatečně veselého nenapadá. :)
I když, tohle je trochu staršího data. Původně to měla být krátká povídka cca na tři stránky, nějak se rozrostla a já zároveň změnila názor. Takže kapitolovka ve stylu fanfiction, na které bych se ráda vyřádila ;)
(A možná ji časem pozměním. Uvidíme)


Mladí muži a ženy temných elfů dokazovali svou dospělost na ,,Cestách masa". Nazývali se tak výpravy do lidských zemí za otroky, buď jako nájezdníci, nebo piráti. A i letos tomu nebylo jinak.
Pyrus stál na přídi a sledoval blížící se pobřeží jedné z nejvzdálenějších ,,lovišť" jeho lidu. Jako nenáviděný syn jednoho z vládců města se rozhodl, že pokud chce jednoho dne předběhnout všechny své starší sourozence, musí pro to také něco udělat; a jak nejlépe dokáže svou nadřazenost než největším úlovkem.
S prudkostí vytrénovanou léty bojů vpadli do vesnice a než stačili lidé rozpoznat, že se vůbec něco děje, bylo půl bitvy za nimi. Temní elfové je sháněli do houfů a svazovali je dohromady, přičemž nejmladší a nejstarší obyvatele rovnou zabíjeli. Pyrus se s úšklebkem rozhlížel po kořisti, zkrvavený meč u boku. Najednou si ale všiml, že na opačné straně vesnice, té jež se blížila k sousední, se něco děje. Před okamžikem se tam vypravila polovina mužů, aby stejně jako zde pochytali budoucí otroky, ale něco se zjevně nepovedlo. Když se do dřeva těsně u jeho hlavy zabodl šíp a bitevní vřavu prořízlo volání jeho jména, rozběhl se z kopce dolů, za zdrojem.
Na náměstíčku vesnice nalezl chumel svých bojovníků a uprostřed - dívka. Kolem sebe utkanou pavučinu z čepelí, v obličeji nezúčastněný výraz. A kosila zkušené i mladé válečníky s neúplatností Smrtky. Za ní, po cestě ze sousední vesnice do této, se táhla krvavá stezka pokrytá mrtvolami a smrtelně raněnými. Okamžik na to nechápavě zíral, než se vzpamatoval.

,,Dost!" zařval. Válečníci se okamžitě stáhli hodný kus od děvčete, jen nechali napřažené zbraně. Kupodivu přestala i dívka, všichni si tedy mohli prohlédnout její zbraně; stříbřitý meč se zvlněnou čepelí a druhý s černým ostřím, mírně zahnutým do oblouku. Pomalu se otočila čelem k Pyrusovi a on si tak mohl všimnout černých plamenných očí a podivně známý tvar obličeje, zatímco rty jí zvlnil pohrdavý a vyčkávavý úsměv.
,,Kdo sakra jsi?" zeptal se dřív než si uvědomil, že mu nemůže rozumět.
Pár chvil se hleděli do očí, než se Pyrus obrátil, popadl asi desetiletého chlapce a přidržel mu pod krkem dýku.
,,Skloň zbraně," mírně řízl chlapce a druhou rukou ukázal na její meče,
,,a možná to přežije"
Dívka se nehnula ani o píď, ale když si Pyrus ostentativně povzdechl a chystal se dítě podříznout, zvedla ruce v gestu kapitulace. Dva z nájezdníků jí okamžitě sebrali zbraně a vzápětí se na ni vrhli i ostatní. Povalili ji na zem a pořádně si vybili zlost, než ji svázali a postrčili k ostatním; celou dobu nespustila z Pyruse oči a ani úsměv jí z tváře nezmizel. Když ji konečně ztratil z dohledu, pořádně si oddechl. I beze zbraní na ní bylo cosi velmi znepokojivého.

Výprava byla natolik úspěšná, že si na děvče vzpomněl teprve na lodi, již v polovině cesty domů. Podpalubí bylo otroky a jinou kořistí narvané k prasknutí, takže lehká nájezdní loď se nořila do temných vod několik centimetrů pod čáru ponoru. Přesto se na vlnách držela jistě a lehce prořezávala hladinu. Přesto ho pronásledoval pocit, že mu něco uniklo.
,,Pane?" ozval se za ním hlas. Retudir, jeden z jeho vinciorů[1] stál asi tři metry od něj a čekal až si ho všimne. Byl to vysoký muž s mohutnou hrudí a širokými rameny, oblečený pouze v lehké zbroji pro denní nošení a s pláštěm přes ramena, který ho chránil proti nejprudšímu slunci. ,,Smrad z podpalubí začíná být cítit až sem, budeme tam muset udělat pořádek. Někteří námořníci začínají reptat."
,,A oni snad voní líp?" ušklíbl se Pyrus, ale kývl že se mohou pustit do práce. Retudir lehce sklonil hlavu, otočil se na patě a hned začal štěkat rozkazy na ostatní bojovníky. Za chvíli už se rozezněl nářek otroků a elfové začali vyhazovat první mrtvoly přes palubu. Moře se během chvíle rozvířilo, jak se k nečekané hostině začali stahovat mořští psy a další.
Léto ani zima nebyla pro nájezdy vhodné protože se mezi otroky nacpanými jeden vedle druhého téměř bez možnosti si sednout brzy začaly šířit nemoci. V prvním případě z horka a v druhém se k těžkým nachlazením družily i omrzliny.
Pyrusova výprava byla jedna z posledních před začátkem léta, ale i tak vždy část nákladu nepřežila. Těch několik, kteří nezemřeli na nic vážného nebo jednoduše podlehli vnějšímu
zranění, lodní kuchař připravil ostatním k jídlu; nemělo cenu plýtvat dobrým masem. Zbytek byl hozen přes palubu jako potrava vodním živočichům.
Lodě temných elfů tak byly přezdívány ,,Cetoský sen", podle starého souhrnného názvu pro mořské tvory.
U vstupu do podpalubí se najednou strhl větší povyk než bylo obvyklé. Pyrus se tam bez zájmu vydal. Když dorazil, zjistil zdroj; nějaká žena křečovitě svírala tělo snad sedmiletého chlapce, který pokud ještě nebyl po smrti, měl k tomu blízko. Další dva o kus dál tiskli k palubě silného zdravého muže, nejspíš ženina manžela. Jeden z Prusových mužů držel dítě štítivě za paži a s pobavením sledoval, jak se jej matka s pláčem snaží držet u sebe, drmolíc něco ve své nesrozumitelné řeči a létá pohledem mezi jím a mužem na zemi.
,,Co se děje?" zeptal se Prus.
,,Vůbec nic, pane. Drží se ho tak pevně, že jsem ji vyvlekl i s ním a když jsem byl skoro venku, vrhl se za námi tamhleten,"
ukázal palcem na ležícího, který v elfském sevření pomalu začal modrat
a pokračoval, ,,Právě jsme přemýšleli jestli bude nějak užitečná i bez rukou, nebo ji mám prostě vyhodit i s jejím harantem."
,,Hm."
Pyrus pokýval hlavou a pohledem mimoděk zalétl i dovnitř podpalubí. Odlesk černých očí mu dal vzpomenout na poslední vypleněnou vesnici a na šok lidí, když se dívka vzdala. Vzápětí potom se ale nevzpírali už ani v nejmenším a pokorně se nechali přivést na palubu, uvědomil si najednou a pocit který se ho od vyplutí držel se konečně vytratil. Mlčky pokynul Ioterovi aby přistoupil: ,,Budeš pro mě překládat."
Muž přikývl a postavil se kus šikmo před Pyruse, těsně k plačící ženě.
,,Možná si myslíte že něco prosadíte," začal elf a Ioter ji okamžitě přeložil tichým hlasem. Žena okamžitě přestala naříkat a s údivem k němu zvedla hlavu. Ztišili se i všichni ostatní, jen člověk dosud ležící na zemi tiše chrčel.
,,Jenže tady slabost netrpíme. Pokud nejste dost silní, zemřete. Pokud jste hloupí, zemřete," pokynul rukou bojovníkům a ti vytáhli muže do stoje. ,,Pokud uděláte cokoliv, co nám nebude po chuti, zemřete. Pokud se nám bude chtít, zemřete."
S poslední větou se krutě usmál, zadíval se přímo do temnot podpalubí kde tušil onu dívku a pokynul svým mužům. Ioter bleskurychle vytasil meč a vzápětí usekl chlapcovu ruku. Jeho matka zaječela a jak na ni vystříkla sprška krve instinktivně se zaklonila. Další elf rozpáral jejímu manželu břicho, takže na palubu dopadly jeho vnitřnosti a vzápětí do něj strčili, díky čemuž se zamotal do vlastních střev a upadl.
Ioter mezitím máchl mečem podruhé a usekl ženě obě ruce těsně pod rameny. Bojovník, předtím hodíc chlapcovu ruku se jen natáhl, popadl jej za ramena a vyslal je za jeho paží. Dítě vyrazilo krátký horečnatý výkřik, než dopadlo na rozvířenou hladinu a mořští psi definitivně neukončili jeho krátký život. Dva bojovníci popadli jeho matku a zachytili ji těsně předtím, než se za ním vrhla. Třetí k ní přistoupil, odtrhl jí ze špinavých šatů dva pruhy plátna kterým zaškrtil pahýly jejích paží, aby nemohla vykrvácet a všichni tři ji odvlekli druhým vstupem do podpalubí. Poslední zatím jednou nohou stál na mužových zádech, aby se nemohl hýbat.
,,Čeká nás dlouhá cesta domů a jak známo, námořníci jsou stále při chuti," pronesl Pyrus tiše a Ioter větu vzápětí přeložil, pomalu kráčíc k umírajícímu muži, ale mluvil natolik nahlas aby jej všichni slyšeli.
,,A přestože tvoje toho žena bez rukou moc nenapracuje, k něčemu užitečná přeci jen bude. I když jen na pár hodin."
Vzápětí se z podpalubí kam ji odvlekli ozval strašlivý výkřik, který se nesl až k dalším lodím flotily. Elfové se krutě zasmáli a pár jich mlsně kouklo ke vchodu. Mezitím ženin manžel zemřel s jejím křikem
znějícím v uších, zatímco zbytek bojovníků se opět pustil do vyklízení mrtvol.


[1]
Svobodní elfové sloužící jinému, nejčastěji urozenému nebo zkrátka tomu kdo má nejvíc peněz. Stojí někde mezi osobní stráží a služebníkem v tomto duchu.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Perezi ♥ Perezi ♥ | Web | 18. července 2010 v 12:10 | Reagovat

jééé konečně sem našla spřízněnou duši ♥ :D...píšu taky povídky ale nikdo to nečte :(...nechtěla by ses stavit ke mě na blog a přečíst si to? ;)...a promiň za reklamu ale rubriku "reklamy" tady nikde nevidím...

2 Alatariel Alatariel | Web | 26. července 2010 v 13:23 | Reagovat

wow to je skvělé doufám že bude brzy pokračování :) tak tajemná dívka je velice sympatická

3 Perezi ♥ Perezi ♥ | Web | 31. července 2010 v 12:12 | Reagovat

tak konečně sem se dostala k tomu abych si to přečetla...je to docela nechutý...jak jí uříznou ty ruce...chudák ženská :(

4 Amia Amia | 1. srpna 2010 v 18:03 | Reagovat

[3]: XD  Aha. No to víš... na téhle se hodlám vyřádit, takže pokud se zde někdy objeví další část, radši ji ani nečti ;)

5 Elenya Elenya | 6. srpna 2010 v 19:19 | Reagovat

Tedaaaa, jak ty to děláš, že tak skvěle píšeš ?:D

6 Siwa Siwa | E-mail | Web | 28. října 2010 v 17:02 | Reagovat

Musím souhlasit s Elenyou, píšeš moc hezky. Je to sice kruté téma, ale i takové někdo musí psát. Nemůžou být jenom pěkné, zaláskované, "růžové" a krásné. I ta krutost a zlost tu musí být. A s Alatariel taky souhlasím... ta dívka vypadá sympaticky. Hned jdu na druhou část.

7 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 15. prosince 2010 v 22:19 | Reagovat

Nevim kolik to bude mít kapitol, rozdelím si to z dovolením po tydnech(nejak víc casu nemám) ale tahle první (pokud je první) mě zatím dostala-klobouk dolu-

8 Toren-Tvé Sb Toren-Tvé Sb | Web | 9. února 2011 v 22:41 | Reagovat

Konečně mám čas si něco od tebe přečíst :) Moc se mi to líbilo ... fantasy je tvé žezlo, kterého se určitě nevzdávej :¨brzy si přečtu další kapitolku ... těším se :)

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 7. října 2011 v 21:19 | Reagovat

Zajímavě napsané, i když pěkně děsivé a kruté, ale co se dá dělat. zrovna takové povídky mě nevím proč přitahují. :)

10 V.H. V.H. | E-mail | Web | 17. ledna 2012 v 19:15 | Reagovat

Píšeš opravdu dobře. Pokud by si měla zájem o spolupráci, napiš mi na email. Myslím tím na knize.

11 agrenej agrenej | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 19:12 | Reagovat

Není nad příjemně krvavý začátek. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama