Nesmrtelnost

23. srpna 2010 v 22:31 | Amia |  Myslím, tedy jsem
Zamyšlení nad nesmrtelností. Vlastně dva články na sebe navazující, každý pojatý trochu jinak.

A nijak zvlášť se mi nelíbí, ale co už :)



Nesmrtelnost.
Věčné mládí, věčný život, věčná zábava, věčnost. Už od začátku, kdy člověk musel urputně přemýšlet a složitě vymýšlet, že by se mu k něčemu možná hodil kámen aby ty plody nemusel rozbíjet holou rukou, zároveň přemýšlel o tom jak přežít. To není nic divného, pud sebezáchovy je vlastní všem živým tvorům. A jak přežít déle... a ještě déle... a ještě trochu. A tak se zrodila myšlenka nesmrtelnosti.
Již od počátku patří mezi těch několik málo přání, které se v průběhu dekád vůbec nezměnily. Či jen v detailech. Stále je nesmrtelnost ustrnutí času, kdy budete ve svém mladém těle existovat věčně.
Ale...proč? To máte takový strach ze smrti? Či stárnutí? Nebo prostě konce něčeho? Bohužel, ani tohle by nebylo tak lehké.
Nesmrtelnost. Každý se někdy nudí, zvláště ve stereotypní práci. Každý den vstát, celý den dělat to samé, jít domů, znovu, s malými obměnami, ubíjet čas jako včera, jít spát. A ráno opět. Možná v tom je ten půvab nesmrtelnosti, nemusíte se bát, že se jednou probudíte a zjistíte, že vám utekl celý život zatímco jste ho trávili v nudné práci.

Nesmrtelnost... tak jo. A kdy byste tedy vlastně chtěli ustrnout?
Doporučuji skutečně mládí, takový ten přerod z puberťáka do dospělého. Tedy, těch řekněme 20 - 25. Jste mladí, samozřejmě a navíc můžete zahrnout největší časové období normálního života. Můžete ,,ještě" studovat nebo již chodit do práce. Popřípadě to i spojit, pokud chcete někde žít déle. Teď mám na mysli samozřejmě vesnice, samoty a malá města, ve větší populaci se ztratíte lépe. Takže šup do Prahy a nebo jedině do ciziny, přeci jen, ani ta Praha není moc velká. V porovnání s ostatními světovými městy.
Pak 25 až nějakých 50.
To jste stále mladí, nebo zralí chcete-li a můžete víceméně co chcete. Ovšem na výběr už máte jen tu práci. Pouze studovat v pozdějším věku by mohlo vyvolávat otázky. Taky se (pokud vím) nejmíň nápadně člověk mění, takže můžete i zůstat na místě s menší frekvencí obyvatelstva, divné to začne být až po nějakých třiceti, čtyřiceti letech kdy se vám neutvoří jediná vráska.
Léta před dvacátým rokem nedoporučuji, ještě tak do patnácti, pod tuhle hranici už byste museli mít vždy k ruce nějakého dospělého aby vám hrál rodiče.
A nemyslete si, rok dva budete každý den jezdit tím samým vozítkem hromadné dopravy a všichni řidiči i spolucestující vás budou od vidění znát.
To bychom měli vyřešen věk a teď, co vlastně chcete dělat? Na jeden obor zapomeňte, těch firem není pro nesmrtelného dost. Zvlášť kdybyste chtěli dělat něco méně rozšířeného, podnikat jedním směrem, maséra.
Učit se učit se učit se, ani v nesmrtelnosti tomu neuniknete. Zároveň se tím vyřeší nuda v práci, když budete mít k dispozici věčnost, takových třicet let trochu ztratí na významu. Jenže, člověk je tvor pohodlný a po čase vás naopak začne nudit to, že nikde nemůžete v klidu spočinout. Jako nesmrtelný se musíte stále přizpůsobovat proudícímu času a hlavně, i když vaše tělo je navždy mladé, vaše duše stárne stejným tempem. Bude z vás sedmisetletý stařík v pětadvacetiletém těle, stále budete muset chodit na pařby, vysvětlovat stále novým známým proč jste se školou skončili tak brzo, nebo naopak kde berete ty peníze když ještě studujete. V průběhu let vám všichni splynou a protože ostatní lidé budou mít oproti vám život krátký jako lusknutí prstů, budete se přátelit stále ,,mělčeji" a méně. A nakonec zůstanete sami, budete vymýšlet který pracovní obor zkusíte příště, kam se přestěhujete tentokrát, jakou vymyšlenou minulost budete přednášet.
Nějaký čas to zábava bude, ano. Ale i to nakonec začne nudit.
Zapomeňte na nesmrtelnost, žijte teď. Jděte ven a užívejte si tuhle chvíli, tenhle den, tuhle noc, už nikdy nezopakujete. Když má něco konec, o to kouzelnější je průběh.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alatariel Alatariel | Web | 29. srpna 2010 v 9:51 | Reagovat

zajímavý rozbor a velice pravdivý :)

2 Han!k Han!k | Web | 4. září 2010 v 16:12 | Reagovat

ahooj :)...běž ke mě na blog ;)...nechce se mi to tady přepisovat :D...u mě máš článek ;)

3 Elenya Elenya | Web | 5. září 2010 v 13:58 | Reagovat

Souhlasím, pravdivý článek ,-)

4 Miky Miky | Web | 19. září 2010 v 21:35 | Reagovat

nádherně vystižené
ono mentálnímu stárnutí neunikne nikdo.... a to si asi moc lidí v souvislosti s věčným životem a mladým tělem neuvědomí :D

5 Kyle Kyle | Web | 30. září 2010 v 15:03 | Reagovat

Zajímavá úvaha na velmi diskutované téma. Když si předstávím, že bych byl nesmrtelný, tak mě docela mrazí v zádech. Na první pohled se to může zdát skvělý, ale dost by mě trápilo, když bych viděl, jak všichni mí přátelé kolem mě umírají a ja stale žiju.

Jeste se tu porozhlídnu. Tvuj blog vypada zajimave. Kdyztak mrkni na muj. Taky tak trochu pisu povidku :-)

6 Siwa Siwa | E-mail | Web | 28. října 2010 v 16:46 | Reagovat

Ahojky Amio, tak jsem se k tobě vrátila. Na tvůj blog chodím ráda. Byla jsem tu už dřív a četla si jednu tvou povídku, která se mi moc líbila. Na moje naléhání jsi ji pravopisně opravila a pak se podívala na můj blog. Pročítala jsem si tvé komentáře a řekla si, že když jsem ti slíbila, že se sem ještě někdy podívám, tak to musím udělat. A dělám to ráda.
K tomuhle článku: super - pravdivé, dobře napsané, poutavé. Mnoho lidí si tohle neuvědomuje. Myslí jen na to, že budou žít věčně, ale nepřemýšlejí nad delšími úseky a důsledky. Já lituju upírů :-D, ti se musejí za ta věčná staletí nudit :-).
A ještě jednou: Moc pěkný blog. Jdu si to tu prohlédnout a napsat ještě pár komentářů.

7 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 10. ledna 2011 v 23:15 | Reagovat

"Když má něco konec, o to kouzelnější je průběh." - Zvlášť, když ten konec je daleko :-) jenže to nikdo, nikdy neví :-(
Celkem dobře napsaná úvaha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama