Leden 2011

Dopis na rozloučenou

27. ledna 2011 v 1:45 | Amia |  Krátké

Když bolest a žal je větší než můžete snést, jak poznáte, že
nastal čas? Pokud stále dýchám .. a stále.. neznamená to, že tu síla jít dál ještě je? Ale co když to je jen poslední záchvěv těla těsně před tím, než se vzdá? Protože, já už nemám sílu vstát.

Osud

26. ledna 2011 v 0:10 | Amia |  Krátké
A víte co? Mně se to téma týdne překrásně hodí. Původně jsem sem chtěla přesunout jen jednu povídku, ale tak proč ne i tuhle?
Takže, jedna z těch starších. Řekněte, zlepšila jsem se? ;)


Dívka si uslzenýma očima prohlížela výhled, který se jí naskýtal. Starší i nové budovy, všemožná auta, lidé. Všichni se jí zrovna teď zdáli stejní. Možná kdyby se to stalo jinde nebo jindy, nebo kdyby...
,,Klaudie. Co tu děláš?"

Začátky češtiny

20. ledna 2011 v 20:35 | Amia |  Jinakosti
V několika článcích se objevilo i pár informací, jako že čeština patří do rodiny indoevropských jazyků, je flexivního typu apod. Zdroj, wikipedie.
Pomyslela jsem si, další věc co by chtěla rozšířit, ale pak jsem se podívala a on ten záznam není vůbec krátký! To jen ten první odstavec se objevoval. Ale to je vlastně poznámka mimo, jen, že mě to zaujalo. Teď vás hodlám zahltit informacemi já ;)


Krásný a podceňovaný

18. ledna 2011 v 11:27 | Amia |  Myslím, tedy jsem
Vím, že to ani náhodou není fantasy, ale tohle téma si zkrátka nemůžu nechat ujít ;)
Takže ho, stejně jako ty další, zařadím pod rubriku ,,blog" a budu doufat že mi nikdo hlavu neutrhne :D

Páni, tak jsem si začínala myslet, že jsem snad jediná kdo je ještě hrdý na svůj jazyk. A návazně kulturu, zemi, národ atd.
K mému překvapení, jak jsem si pročítala články na téma týdne, tomu tak není. Což mě ohromně potěšilo, začínala jsem být dost nervózní, že nakonec skončíme s divnou smatlaninou ájiny a našeho nádherného jazyka, přičemž anglikanismy a hlavně amerikanismy budou postupně přebývat, až češtinu postupně zničí.

Temní elfové (5. část)

14. ledna 2011 v 1:12 | Amia |  Temní elfové

Konečně dorazili na dohled městu.
Pokroucené stromy po nepříjemně dlouhé době prořídli, až mezi jejich kmeny prosvítali obrovské černé hradby, táhnoucí se oběma směry tak daleko, že nebylo možno zahlédnout konec. Pyrus se ohlédl za sebe, ale přes mírně skloněnou hlavu zahlédl jen vlčí úsměv a obrysy nosu přes uvolněné přední vlasy. Jela mezi dvěma zbývajícími strážci, kteří se po celou cestu nepřestali tvářit poněkud nervózně, ale teď alespoň, k jejich cti jak Pyrus v duchu nevrle uznal, se narovnali a ten těkavý pohled z jejich tváří zmizel. Stejně vlastně nechápal, proč ji sebou bere. Jediného otroka by sotva prodal a navíc, přivézt jen jednoho by byla mnohem větší potupa než když se vrátí s prázdnou. Odmítal si připustit, že mu vlastně nedala jinou možnost.

Mytologická zvířata

1. ledna 2011 v 19:46 | Amia |  Tužka a barvy
Ták, opět po delší přestávce, a usoudila jsem, že je načase dát si zvířátka :-)
(Pozor, pokud jste stále Vánočně naladěni radši se podívejte později)