Dopis na rozloučenou

27. ledna 2011 v 1:45 | Amia |  Krátké

Když bolest a žal je větší než můžete snést, jak poznáte, že
nastal čas? Pokud stále dýchám .. a stále.. neznamená to, že tu síla jít dál ještě je? Ale co když to je jen poslední záchvěv těla těsně před tím, než se vzdá? Protože, já už nemám sílu vstát.


Snažila jsem se, opravdu ano. Nenutit kvůli mým chybám tatínka na mě křičet, nerušit maminku, prát se se školou a dalšími povinnostmi a vycházet vítězně, i když ne nejlepší. Nepotřebovala jsem být nejlepší, byla jsem zcela smířená s tím, že
ve světle ,,Někdo přeci musí být poslední" jsem ten ,,Někdo" já.
Rodiče si to nezasloužili, ale mně se být lepší nikdy nepodařilo.

Když mě někdo pochválil, cítila jsem se ještě hůř než předtím. Věděla jsem, že ho dříve či později zklamu.
Stávalo se mi to na brigádách, vždy na začátku když jsem nastupovala. Bylo mi jasné, že mě zaměstnavatel chce povzbudit abych se lépe zapracovala, ale i tak mi to bylo tolik líto. Nechtěla jsem ho zklamat.

Nechtěla jsem nikoho zklamat.

Usmívala jsem se, snažila se být taková jak si moji rodiče a ostatní zasloužili. Ale nemohu, nemám na to. Už nemohu dál, dívat se na zklamání v jejich očích. A čím víc jsem se snažila, tím větší jsem dělala chyby. Možná za to částečně mohl i můj sklon ke ,,snění", kdy můj mozek prostě ,,vypnul" a myšlenky se zatoulaly kam neměly. Byla jsem v těch chvílích jinde, někdo mimo tento svět. Stávalo se mi to často, i když jsem nechtěla.
Nedařilo se mi žít tak, jak bych měla.

Omlouvám se vám, nechtěla jsem vás zklamat. Nechci dělat další potíže, přesto ještě jeden provedu. Ale již jen ten jeden jediný. Slibuji.
Další už nikdy nezpůsobím.

Když bolest a žal je větší než mohu unést, jak poznám, že už nastal čas? Pokud stále žiji.. a stále.. neznamená to, že tu sílu přeci jen mám? Ale co když to je jen poslední vzepjetí těla těsně před tím, než se vzdá? Protože, já už nemám sílu vstát.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 daughter-of-preacher-man daughter-of-preacher-man | 27. ledna 2011 v 2:04 | Reagovat

Mluvíš mi z duše.. Je smutné, že takhle silná slova nás pojí..

2 Han!K Han!K | Web | 27. ledna 2011 v 8:37 | Reagovat

Krása! Tak tohle se mi fakt líbí...povedlo se ti to!

3 Eva2 Eva2 | Web | 27. ledna 2011 v 9:46 | Reagovat

A dost, přestaňte žít život svých rodičů. Nejste tu proto, aby jste žili život druhých, aby jste žili život podle něčích, pro vás nevhodných pravidel, nejste tu proto, aby jste rodičům plnili jejich přání. Pochopte, že Vás nevlastní. Žijte svůj život, od toho tu jste. Rodiče Vám dali život, nechali vás vyrůst a ukázali Vám jejich způsob života, to ale neznamená, že pro Vás je tím správným. Nenechte se nutit do věcí, do kterých se Vám nechce. Nikdo Vám nemůže poradit, jak máte správně žít, nemůže Vám radit nic jiného, než co on sám zná. Jděte vlastní cestou. Každý vždy dostal a dostane to, co si zaslouží, to co si sám vědomě zvolí. Nedělejte nic, co dělat nechcete, nedělejte ze sebe kašpárka jen pro pocit, že si to Vaši rodiče, známí, blízcí zaslouží.

4 edithhola edithhola | E-mail | Web | 27. ledna 2011 v 16:12 | Reagovat

Být dokonalá je děsná nuda. Mám kamarádku, která se nebyla dost dokonalá. Rodiče byli lepší než ona, sestra taky. Když pak vyprávěla v čem, jsou tak úžasní. Nestačili jsme se divit. Byli příšerní. Jenže dítě si myslí, že za jejich příšernost může samo, že není dost dobré. Je to dlouhodobý proces vymanit se z toho, co rodiče zasejí. Mohla bych vyprávět. A na mém blogu je toho dost. Je to ale o to dobrodružnější, pokud najdeš sílu a vůli se vymanit ... Tvůj dopis bude v mém žebříčku na TT. Je typický příklad toho, co v nás narostlo, co v nás někdo vypěstoval a kam nás to zavede. Držím palce.

5 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 27. ledna 2011 v 20:39 | Reagovat

Hele mas to v "povídkách" tak doufam ze to jen povídka je.  Budu se na to tak dívat. Text ti někde skřipe nereknu ti kde proste se to místy spatně cte (je to skoda, protoze takovej dopis sebevraha pred jeho cinem by mohlo být velmi krasné desivé dílko) jestli se nepletu je to malicko psaný s horkou hlavou. To nic hele vrat se k tomu za par dní a verim ze z toho udelas pekne strasidelnej příbeh (uplne to vydím pred ocima ty jo divka která zije v presvedcení ze zklamala svět a chce si sahnout na zivot, sakra tohle mělo napadnout mě , pockat kdyd ja vlastně ve svem archívu něco takoveho uz mám :-) ) verím ale ze kdyz si maknes tak to prekovás.

6 Rabe Rabe | Web | 28. ledna 2011 v 9:34 | Reagovat

je to krásné a bohužel někdy až moc pravdivé, ta hudba tomu dodává atmosféru

7 Amia Amia | 30. ledna 2011 v 10:20 | Reagovat

Díky moc :)
Musím vás zklamat / nemějte strach, je to skutečně jen  povídka, ne deníkový záznam. Moji rodiče jsou úžasní lidé, obzvlášť mamka :)

8 Miky Miky | Web | 30. ledna 2011 v 16:55 | Reagovat

...to je tak realistické až to mrazí...

9 Eva2 Eva2 | Web | 30. ledna 2011 v 17:52 | Reagovat

Zdravím autorku, děkuji za komentáře na mém blogu, možná v budoucnu něco málo k tomu lucidnímu snění přidám. Chci pochválit nejen talent na psaní, ale i vzhled blogu, líbí se mi.

10 Gisselle Tussan Gisselle Tussan | Web | 31. ledna 2011 v 19:48 | Reagovat

Ahoj, děkuji za pochvalné komentáře na blogu, moc si toho vážím. Škoda, že někteří rodiče kladou na své děti tak vysoké cíle, které si sami třeba nesplnili...

11 Christine Christine | Web | 1. února 2011 v 18:18 | Reagovat

[10]: Souhlasím s tebou. Rodiče by neměli plnit své sny ... přes své děti, které to pak odnáší. I když to např. myslí v dobrém.

12 Christine.blog Christine.blog | Web | 1. února 2011 v 19:19 | Reagovat

Nejspíš tě zklamu estránky to nejsou, ani blogger ... :D

13 Amia Amia | 1. února 2011 v 19:56 | Reagovat

Sakra! Ale v typu ho mám  ;D

14 dark-dragon dark-dragon | Web | 3. února 2011 v 17:27 | Reagovat

krásný song

15 Kyle Kyle | Web | 4. února 2011 v 14:21 | Reagovat

Krásný článek o tematu, ktere trapi mnoho deti a mladych. Pekne napsane a pekne do toho pasuje ta muzika. Nebudes tomu verit, ale presne tu samou melodii jsem pouzil do 2. upoutavky na mou povídku Vlčí bojovníci, kterou jsem minulej rok psal :)

16 Amia Amia | 4. února 2011 v 18:23 | Reagovat

Hezky  :D
Máme podobný vkus ;)

17 nik-my nik-my | Web | 5. února 2011 v 16:02 | Reagovat

Snad nebude vadit, kdyz si tu povidku zkopiuju na blog, samozdrejme i se zdrojem..:) Opravdu me moc dojala i ta hudba k tomu.. vazne skvele pises:)

18 Amia Amia | 5. února 2011 v 16:24 | Reagovat

Oh děkuju. To mě ohromně těší  :)

19 Elenya Elenya | 21. února 2011 v 0:30 | Reagovat

[10]:,

[11]:
Naprosto s vámi holky souhlasím, dítě by se nemělo snažit být jako jeho rodič, má jít svou cestou a ne tou, kterou po něm požadujou jeho rodiče:)

20 Amia Amia | 21. února 2011 v 22:12 | Reagovat

[19]: Jo. I když to je někdy docela těžké (a ohlušující) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama