Vlčí děti (první půle)

18. března 2011 v 14:39 | Amia |  Dlouhé

,,Takže pánové, teď se musíme krotit" řekla jsem těsně před hranicí městečka a ostentativně si oprášila kalhoty a načechrala vlasy. Na první pohled vlkodlaka nepoznáte, ale kdybychom si třeba vyskočili do patra, protože po schodech se nám nechce, to by asi vypadalo trošinku podezřele.
,,Samozřejmě Flue, ale nevím kdo to naposledy pomohl dřevorubcům naskládat na vůz kmeny, které neuzvedlo ani pět chlapů..."
,, ...nebo tomu farmáři vytrhnout pařez..."
,, ...a nebo tehdy, jak jsi toho kluka vynesla až na střechu jejich domu, protože otravoval menší děti..."
Beren s Grotem, dvojčata a moji dlouholetí kamarádi, mě vzali za ramena a navzájem se předháněli, kdo si vzpomene na lepší historku. To jim vydrželo až na náměstí vesnice, kde mě poplácali po zádech a se slovy ,,Ale neboj, budeme se krotit" se rozesmáli. Smáli jsme se všichni, až z několika oken začali vykukovat lidé, takže jsme se zase rychle ztišili a Grot začal po kapsách hledat peníze. Postupně na okraj studny vyskládal několik cárů papíru, tři loňské kaštany, křesadlo a dokonce pár obyčejných kamínků, ale mince žádné.
,,Hele Berene..." opřela jsem se o dotyčného a hleděla na Grota, zuřivě šacujícího kapsy ,,Teď mě tak napadá, proč peníze dostane na starost vždycky on?"

,,Kdybych to věděl, tak..." přidal se k popichování Beren, ale přerušil ho šíp, náhle zabodnutý do dřevěné konstrukce nad studnou, těsně u našich hlav. Chvíli jsme na něj všichni tři jen tak zírali, až Grot natáhl ruku a zastavil jeho chvění. Vypadal že se ujišťuje jestli tam vážně je, zatímco jsme všichni otočili hlavy po směru jeho příletu. Žena co jej vystřelila sklonila luk, ale bradu s výzvou zvedla ještě výš. A za ní nastoupená snad polovina vesnice.
,,Co tu chcete?" vyštěkl na nás nějaký muž po ženině boku, podle oblečení nejspíš starosta. Nechápavě jsme se po sobě s kluky podívali a chlap, trochu chraplavě, pokračoval: ,,Nestačí vám, že se bojíme děti už tak spustit z očí? Jen tak si přijdete až sem?!"
,,Cože?" zmohla jsem se na nechápavou otázku. Dav trochu zakolísal, ovšem všimla jsem si, že většina lidí spíš otráveně obrátila oči v sloup než aby znejistěla. A několik rovnou odešlo. Grot vytrhl šíp z konstrukce a dál si ho prohlížel, zatímco Beren posbíral věci ze studny. Srocení zatím dost prořídlo, ale několik, včetně prvních dvou, najednou vypadalo že se v něčem utvrdili. Starosta pozvedl ruku a ze stínů vystoupili tři muži v nějakém stejnokroji se zbraněmi v rukou a vydali se k nám. Tlouštík se nepříjemně usmál.
,,Promiňte" pronesl sarkasticky ,,Ale k cizincům tu nemáme zrovna důvěru, zvlášť, když přijdou za tmy"
,,Ještě ani není večer" nadzvedla jsem obočí.
,,To je fuk!" vyštěkl starosta a zbrunátněl ,,Prostě zůstanete přes noc za mřížemi, nehodláme nic riskovat."
,,He?" vydechli jsme všichni tři naráz, ale to už nás ozbrojenci chytili každého vzadu za límec jako štěňata. Byli jsme tak konsternovaní, že jsme se nebránili celou cestu k radnici a dál do sklepa, kde měli vybudované vězení.
,,Řekněte, že si děláte srandu," zmohla jsem se na nevěřícné zamumlání, ale až potom, co nás každého posadili do separátní cely a odešli.
,,Jak se ti líbí bejvák, Flue?!" křikl Beren odněkud zepředu tak, že ho muselo být slyšet až nahoru. Ovšem žalářník na židli u paty schodiště jen zamručel a spal dál. Pálenka v téhle vesnici musela mít sílu.
,,Pořád lepší, než kdyby musela být s tebou!" odpověděl místo mně Grot trochu víc zleva.
,,Přesně tak. Oproti vaší společnosti je to tady hotový palác, konečně si užiju trochu klidu!" přidala jsem se, ale naše popichování postrádalo obvyklý humor.
,,Prostě počkáme na ráno a pak už sem nikdy ani nepáchnem" povzdechla jsem si už pro sebe a otráveně se složila na slámu v rohu. Zaslechla jsem ještě dvoje zašustění jak si lehali kluci a pak se rozhostilo ticho. Otráveně jsem našla co nejpohodlnější polohu a zavřela oči.
Když jsem je znovu otevřela, byla už tma. Tady dole nesvítilo žádné světlo (žalářník pořád ještě spal), já přesto viděla dobře. Hned ve vedlejší cele byl někdo další, zády se opíral o mříže. Kluk, nejspíš, v potrhaném oblečení a podle toho jak byl cítit, taky dost špinavý. Nakrčila jsem nos a posadila se; jak to, že jsem to necítila dřív?
Kluk si mně nevšiml, byl plně zabraný do pozorování toho mála z noční oblohy, co bylo z okénka u stropu možno zahlédnout.
,,Nazdar" pozdravila jsem ho a protáhla se ,,Taky návštěvník?"
Kluk byl v mžiku přitisknutý ke stěně nejdál ode mně, kolena přitažená k hrudi a objatá rukama, jejichž nehty si zarýval do holé kůže a upíral na mě široce otevřené oči.
,,Co je?"
,,Promiň" kníkl hláskem hodícím se spíš na čtyřletou holku než kluka v mém věku.
,,Tohle město přestávám chápat" potřásla jsem po chvíli nechápavě hlavou nad jeho nesmyslnou otázkou. Kluk sklopil tu svoji a já se zvedla a došla k mříži. Popadla jsem dvě tyče vedle sebe, chvilku se s nimi prala a nakonec se mi je podařilo odtáhnout natolik, abych se protáhla. ,Vězení postavit umí´ uznala jsem v duchu než jsem došla ke klukovi, popadla ho za ramena a postavila. Ten vyděšeně znovu kníkl, jenže to už jsem ho profackovávala.
,,Za co jsi tady?" posadila jsem se potom vedle něho, když se konečně vzpamatoval.
,,Jsem nebezpečný. Nenormální. Zrůda" zahuhlal a odtáhl si košili z jednoho ramene, takže odhalil část kůže mezi ním a krkem, pokrytou množstvím jizev.
,,Obchází tady pravidelně, ale většinou lidi nechávají na pokoji. Čas od času roztrhají nějaké zvíře a lidi pak nechávají najít jejich zbytky. Většinou." Povzdechl si ,,Radši bych byl mrtvý než... přeměněný."
Začínala jsem tu paniku předtím chápat. Neseděla mi jiná věc.
,,Přeměněný?" zašeptala jsem pro sebe a zamračila se, kluk to ale pochopil jako otázku.
,,Jo. Teď patřím k nim, jsem stvůra. Vlkodlak."
Au. Ta ,stvůra´mě docela nadzvedla ale než jsem stačila něco říct, žalářníkovo chrápání získalo zcela jinou tóninu. Přeběhla jsem zpátky k sobě a víceméně stihla opravit i mříž, když se muž s brbláním posadil rovně a protíral si oči. Kouknul naším směrem zarudlým pohledem, pak se zvedl a vydal se ke schodům.
,,Haranti pitomí" mumlal si pod vousy, zatímco táhnul to svoje medovinové břicho nahoru. ,,Člověk aby u nich furt seděl, nemohl si ani posedět v hostinci a hlídal. Copak jsem chůva? Za co musím zrovna..." Bylo slyšet cinkání a nějaké rány a pak se zase vracel dolů, s novou, hnědou lahví v jedné ruce ,,Musím sedět tady dole jako kdybych neměl nic lepšího na práci. A co ty, co?!" křikl nakonec a praštil do mříží cely, kde byl Brenen.
,,Ještě pět minut..." zamumlal mladík ze spánku a přetočil se na druhý bok. Žalářník se ještě chvíli opíral o mříže a čekal, jestli Beren bude v rozmluvě pokračovat, pak si přihnul, napotřetí se trefil na svou židli a hned nato byl také v limbu. To už na mě bylo za ten den moc, zařídila jsem se tedy po jejich příkladu.

Druhý den se táhl neskutečně pomalu. Když se nám konečně podařilo vzbudit žalářníka (soutěžili jsme, kdo se mu stéblem slámy srolovaným do kuličky strefí do nosu, velké bradavici na pravé ruce, nebo do hrdla lahve), nejdřív nás pořádně seřval, pak strávil půlhodinu hledáním, čím jsme po něm házeli a nakonec, předtím než odfuněl nahoru, jen několik minut stál a nechápavě se drbal na hlavě.
Jenže od té doby se nestalo vůbec nic, ani smítka prachu se nehýbala, a dopoledne se vleklo... a vleklo... a vleklo. Konečně se seshora znova ozval cinkot klíčů a spolu s ním vběhla do šatlavy snad desetiletá holčička.
,,Ahoj Petrosi, ahoj všichni, já jsem Garika, kdo jste vy? Starosta říká, že jste vlkodlaci jako Petros, určitě jedni z těch co tu pravidelně obchází, ale táta říká, že je to blbost a že starosta je magor. Co je to magor? No a táta šel za..."
Dívka neustále něco říkala, bez jediné mezírky do které by někdo další mohl skočit. Mohli jsme jen přikyvovat po celou dobu, kdy holčička běhala mezi schody a dveřmi od cel. Jakmile se k nám dokutálel i žalářník, začala obskakovat jeho a než jsme se nadáli, stáli jsme venku před radnicí. Děvče nás dál vedlo přes náměstí do domu hned naproti. Místnímu hostinci, jak jsme si přečetli na vývěsním štítu. Než jsme ušli těch pár metrů, stihli jsme se dozvědět, že větší část lidí, v čele s dívčinými rodiči, přinutilo starostu nás pustit. Nic jsme neudělali, jen vešli mezi domy a navíc také argumentovali tím, že by si pro nás mohl někdo přijít. Starosta nakonec souhlasil, ale pod podmínkou, že v městečku ještě zůstaneme, na noc se vrátíme do vězení a příští den odejdeme co nejdříve, abychom odešli tak daleko jak to půjde a nezastavila nás noc. Že prý: ,,Nehodlá nic riskovat".
,,Rodiče vás tedy na dnešek zvou k nám, táta že tak jako tak potřebuje pomoct s opravou střechy a jestli jste vážně vlkodlaci, byť mláďata, nebudete mít problém přenést tašky a tak. Máma ho pak praštila a řekla aby nebyl hubatý a že mám radši jít."
,,To jsi jim už říkat neměla, dělal jsem si jen legraci" usmál se dívčin otec a rozcuchal jí vlásky. Ani jsme si nevšimli, kdy jsme došli k domu.
,,Z toho si nic nedělejte" zasmál se chlapík, když si všiml našich vyjevených tváří ,,Garika upovídá i vzteklou medvědici. Ale pojďte dál, musíte mít hlad."
Trochu ustoupil abychom mohli vejít a nás do nosu okamžitě udeřila vůně pečeně.
,,Tak tady se mi líbí" zašeptal k nám Beren, ale to už jsme se hrnuli ke stolu.
...
,,Je hezké vidět, že vám chutná" usmála se na konci jídla Garičina matka. My jsme se rozvalovali po židlích a div nechrochtali blahem, přeci jen, pečené maso jsme neměli už velmi dlouho. Otec rodiny se zvedl a ze skříňky na stěně vytáhl skleněnou láhev s nějakou hnědou tekutinou.
,,Nalil bych vám taky" kývl na nás, zatímco si naléval ,,Ale na to jste ještě moc mladí."
Pochybovačně jsme se po sobě podívali a radši se zvedli.
,,Kam jdete?" zeptala se nás Garika s plnou pusou.
,,Na tu střechu," mrkla jsem na ni, rozcuchala jí vlasy stejně jako předtím její otec a vyběhli jsme s kluky z místnosti, než se kdokoli další zmohl na slovo. Venku jsme jen rychle obhlédli nejlepší přístup a vyskočili nahoru. Když pak muž vykoukl jedním z oken v patře, měli jsme už polovinu šindelů vytahanou nahoru a právě jsme šli pomoci Berenovi, který je
přibíjel.
,,Páni," kývl hlavou otec, ,,Vás sem měl vítr zavát mnohem dřív!" Zazubili jsme se a Grot k němu přeběhl a vytáhl ho k nám nahoru. Muže to zaskočilo, ale po chvíli jen pokrčil rameny a také se pustil do práce.
Střechu jsme měli hotovou za polovinu doby, přesto se už blížil podvečer, když jsme konečně skončili. Zůstat v klidu nám ale nebylo souzeno, prakticky v okamžiku, kdy jsme se znovu octili v domě, se na nás vrhla Garika. Odvedla nás do kuchyně, celou cestu opět mluvíc, kde nás její matka posadila ke stolu a naservírovala před nás večeři. Byli jsme právě v půlce, když do domu vpadl starosta se dvěma dalšími, poněkud otráveně se tvářícími, muži.
,,Co tu ještě dělají?!" vyštěkl na rodiče, ,,Lidé si už začínají dělat starosti, snad víte co se může stát? Chcete aby vaše dcera skončila jako ten... jako Petros?!"
,,To si nás pletete s vašimi bájemi," prohlásila jsem znuděně.
,,Ti by navíc ,odešli´ při první příležitosti, nehledě na vaše požadavky," pokračoval Grot a zvedl se.
,,A když už nic jiného, mění se jen při úplňku. Dnes je měsíc v první čtvrti," poplácal ho Beren útěšně po rameni s pohledem zraněné laně.
Starosta zfialověl a vypadal že každou chvíli vybuchne, pokývali jsme tedy hospodským na pozdrav a poděkování a vyšli jsme z domu. Chviličku po nás se vynořili i nezvaní návštěvníci; ozbrojenci se k nám přidali a starosta vztekle odrázoval kamsi do vesnice.
,,Kolik myslíte, že zvládne v obličeji vystřídat barev?" pronesla jsem zadumaně a i se strážnými se vydali k radnici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ála :-* Ála :-* | Web | 18. března 2011 v 14:48 | Reagovat

Hezký Blog a design! Máš Rád/a Značku H&M? Jestli ano u mě na blogu je modelka která  je vyfocená s nejnovější Kolekci !

2 Jája Jája | E-mail | Web | 18. března 2011 v 14:49 | Reagovat

Já povídky nečtu, ale udělala jsem vyjímku - a je moac pěkná.:-) Zajímavé

3 Jája Jája | E-mail | Web | 18. března 2011 v 15:14 | Reagovat

Byli strašně roztomilí.:-)

4 Siwa Siwa | Web | 18. března 2011 v 15:24 | Reagovat

Pobavilo mě to :D. Je to pěkné... A ty hlášky...! :D:D:D Super

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 18. března 2011 v 15:59 | Reagovat

Na to se nedá nic říct. :-D Teda, než se aspoň z toho smíchu trochu vzpamatuju. :-D

6 Lily Wednesday Addams Lily Wednesday Addams | Web | 18. března 2011 v 16:05 | Reagovat

Dobrá povídka :-)
P.S. Ty příběhy z okolí nemyslím jako deníčky... ale to je jedno

7 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 18. března 2011 v 17:00 | Reagovat

netradiční pohled na vlkodlaky ;-)  Maš plus za ty potvurky co sou memu srdci nejblíž a další za vtipné zpracování. Dělal jsem co sem mohl abych našel a upozornil na nějakou chybu ale... nic. Tak tu jen stojím a vzdávam hold i s nastoupenou jednotkou. - Dobrá práce-

8 Elenya Elenya | 19. března 2011 v 12:02 | Reagovat

Ten Beren je všude:D:D tohle jméno vidím už potřetí:D , mě se poslední dobou zalíbilo jméno Irrylath, takové vznešené:)  moc krásné napsané, chválím tvé nápady:)

9 VelííQ VelííQ | Web | 19. března 2011 v 21:22 | Reagovat

No, už nevím odkaď ji mám, ale myslím, že si jí tam můžeš dát volně... ;) :)

10 VelííQ VelííQ | Web | 20. března 2011 v 19:14 | Reagovat

Trošku jsem nepochopila tvou otázku... :D Promin, taky nechci spamovat.

11 Rabe Rabe | Web | 20. března 2011 v 20:40 | Reagovat

mladí vlkodlaci, to tu ještě nebylo :) krásná povídka taková optimistická :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama