Vlčí děti (druhá půle)

4. dubna 2011 v 21:59 | Amia |  Dlouhé
Aktivně jsem chtěla přepsat podivná a neladící místa, jenže samozřejmě zvítězila lenost a zahlcení školou a pak mi to nešlo zkopírovat tak dlouho, až jsem se na to bohapustě vyto ;D

Probudil mě křik a divné zvuky, naprosto nekorespondujíci s poklidem noci. Petros vedle se krčil v rohu, snaže se vypadat co nejmenší.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se Berena, který visel na mřížích a toužebně hleděl střídavě k východu a z okna.
,,Nevíme jistě. Ale podle těch zvuků se venku bojuje... Hej, co se stalo?!" křikl na žalářníka, který se právě vynořil odkudsi z hlubin kobky s plnou náručí papírů.
,,To byste měli vědět nejlíp," odsekl nasupeně a hodil svůj náklad na židli a otočil se zpátky. ,,Přišli si pro vás vaši kamarádíčci."
Pohlédli jsme s Berenem na sebe a potom na kluka vedle mně.
,,Vlkodlaci?"

Žalářník se vynořil s novou várkou papírů, tentokrát menší.
,,Hej, můžeme pomoct," ozval se i Grot. Žalářník se na okamžik zastavil, ale hned pokračoval v bezcílném pochodování po kobce.
,,Jsou to naši, sám jste to říkal, ne?" pronesla jsem vemlouvavě a snažila se zachytit jeho pohled. Opilecký šilhavý nebyl zrovna snadný cíl, ale díky tomu se zase stal... přístupnější. Zírala jsem mu do očí a snažila se mu vnutit myšlenku, že nás chce pustit. Trvalo to dlouho; proč jsem na hodinách nedávala větší pozor? Ale nakonec se rozhoupal a odemkl nám. Kluci se okamžitě vyřítili ze schodů a hned na to už byl slyšet jen jejich štěkot.
,,A co on?" hodila jsem hlavou k Petrosovi. Žalářník na mě zase zůstal pár vteřin zírat, ale pak odemkl i jeho.
,,Tak dělej," vběhla jsem do cely když se nehýbal, popadla ho za košili a táhla ven. Div přitom nevyl na protest, nechala jsem ho tedy nahoře ve dveřích a přidala se k bitce. Ovšem vlkodlačí smečka vypadala, že se chtěla jen pobavit. Ovšem, ty pohledy některých vesničanů byli opravdu vtipné, vypadali jako hospodyňka stojící na židli a hystericky ječíc, že je tu myš. Zatím nikdo nebyl zraněn, ale mnoho k tomu nechybělo. Jakmile se nám s kluky podařilo sejít se na náměstíčku, pustili jsme se do nich. Moment překvapení, výcvik a léta praxe nám dost pomohli, tudíž, přestože jich bylo víc, vyhnali jsme je během pár minut do lesa. I tak to ale bylo až moc snadné.
,,Kdo jste?" zeptal se Grot jen co jsme se proměnili.
,,A kde vy jste se tu vzali?" ohradil se načuřeně jeden z nich.
,,No..." podívali jsme se po sobě, ,,Vlastně náhodou."
,,Ná-.. Ech, to je jedno. Neviděli jste tam někde kluka? Černé vlasy, jizva na klíční kosti.."
Přikývla jsem. ,,To tam chodíte kvůli němu?"
,,Pro něj."
,,Aha.. proč ho nenecháte být? Už tak je na tom dost špatně i bez toho aby ho kvůli vám zavírali. Pár lidí tam je docela hysterických."
Druhá skupinka se po sobě chmurně podívala a vůdce nám pokynul, abychom si sedli.
,,Sami jste to řekli, zavírají ho. Našli jsme ho jako batole vedle mrtvých rodičů, skoro umíral. Jedna z nás přišla o mládě a nemohla se dívat, jak umírá další, byť to znamenalo, že ho pro jeho záchranu musí proměnit. Ujala se ho a i on vypadal šťastně; všichni ho měli rádi a tak. Když jsme tudy ale následující rok znovu procházeli, napadli lidé jeho novou rodinu, tu vlčici i jejího druha, dospělé zabili a kluka vzali zpátky. Byli jsme dokonce ochotni to nechat být, domnívali jsme se, že to byl třeba jeho strýc nebo tak. Jenže úplně přejít jsme to nemohli a ani nechtěli; za naše dva jsme zabili jejich dva. Od té doby jsou tak strašně vyklepaní, vždycky když sem přijdeme. A od doby, co jsme zjistili, že chlapce už neuznávají jako jednoho z nich, snažíme se ho získat zpátky."
Na pár chvil se rozhostilo ticho, jak jsme to museli zpracovat. Nakonec mi to vnutilo myšlenku.
,,Mám nápad" usmála jsem se ,,Předpokládám, že pak už se s nimi nedalo normálně promluvit?"
Skupinka se po sobě podívala a unisono zavrtěli hlavami.
,,Na co myslíš?" zeptal se se zájmem Beren, zatímco Grot vypadal že ho napadlo to samé.
,,No, prostě půjdeme za starostou a řekneme mu, že když Petrose pustí, vy necháte vesnici na pokoji, protože to je to, o co vám jde." Skupinka kývla a já pokračovala: ,,Nebude to moci odmítnout, kdyby to zkusil ohrozil by vesnici a vesničané by ho mohli chtít nahradit.Z toho co jme viděli mu na moci záleží víc než na všem ostatním."
,,Dobře" přikývl po chvíli rozmýšlení vůdce skupinky ,,Až na chlapce nás v téhle vesnici nic nezajímá, navíc když se jí budeme vyhýbat ušetříme si skoro den cesty."
Potřásli jsme si rukama, my se vydali zpátky k obydlím a druhá skupinka zůstala čekat na místě.

,,No, a to je náš návrh" dořekla jsem potom, co jsme starostu a všem přítomným vyložili plán. Starosta v průběhu našeho vyprávění o chrabrém vyhnání vlkoušů a následném lítém boji, který skončil remízou a návrhem dohody v podobě jak jim byla předložena, postupně vystřídal v obličeji brunátnou, bílou, zelenou, fialovou a v jedné chvíli dokonce i modrou barvu. Zatímco mlčel, pozorovali jsme jak se obyvatelstvo rozdělilo na tři názorové tábory. Ta zásadně proti byla naštěstí zároveň ta nejmenší.
,,Pořádně si to promyslete, vážený pane starosto, váš názor sdílí jen skutečně málo lidí. Aby se brzy nevolil starosta nový" zašeptal Grot tak, aby ho slyšel jen oslovený. Ten se na něj zuřivě podíval, ale nakonec to byl on, kdo uhnul očima a přejel pohledem přítomné. Zbrunátněl ještě víc, i když jsem si právě před chvílí říkala že to více už není možné, a pak se mu barva náhle vrátila do normálu.
,,Nakonec je štěstí, že jste sem přišli" otočil se na nás medově, ale z očí mu sršel vztek ,,Tohle je ideální řešení. Vždy mi bylo toho ubohého dítěte tolik líto, jenže bezpečnost obyvatel je, i když je to těžké říct, to nejhlavnější."
Lidi to zřejmě uspokojilo, ale my měli náhlé obrovské nutkání konečně odejít. Zatímco já jsem zůstala na místě, Beren se vydal k šatlavě, kam za ním s malým zpožděním vyrazil i žalářník.
,,A my půjdeme" upoutal starostovu pozornost znovu Grot ,,Je ráno"
Slunce se totiž mezitím stačilo vyhoupnout nad obzor a už asi půl hodiny posílalo do vesnice hřejivé paprsky.
,,Potvrdíme vlkodlakům, že s dohodou souhlasíte a splnili jste svou část. A pak se vydáme dál."
Starosta jen přezíravě kývl a pozoroval vyjeveného Petrose, zakrývajícího si oči a hledícího do slunce. Vesnici jsme opustili v tichu...

... a prakticky hned za rohem hupli do křoví, připlížili se zpátky a pozorovali, co bude. Velká většina obyvatel se s úsměvy na tvářích rozešli, dva co měli cestu kolem Petrose ho dokonce poplácali po rameni. Ze všech byla cítit dobrá nálada, až na starostu a asi tři další, lépe než ostatní oblečení, lidé. Ti se kolem něj shlukli a o něčem se dohadujíc nám odešli ze zorného pole. K Petrosovi se asi za minutu přiřítila Garika, popadla ho za ruku a štěbetajíc ho odvedla. Náměstíčko osiřelo a my se připravili na dlouhé čekání.
A bohužel, odhadli jsme to dobře. S přibývajícím večerem se na náměstíčku začali objevovat jednotlivci nebo dvojice naslouchajíc jednomu z těch lépe oblečených, jak jim něco zuřivě vykládají. Ze zadních dveří hostince se v jednu chvíli rozlilo světlo jak někdo otevřel a zavřel dveře a my zahlédli Garičinu matku, jak holčičce rychle něco říká, nakonec jí vtiskne polibek a pošle ji pryč. Garika se rozeběhla prázdnými uličkami a zmizela v lese.
,,Jdu pro ni" zamumlal Grot a odplížil se.
Na náměstíčku se zatím sešel docela velký hlouček a k nám se občas zanesli útržky vět.
,, ...nebezpečí..."
,, ...hloupost, měli jsme..."
,, ...zaručí, že..."
Právě když se k nim přidal i starosta a lidé se, s ním v čele, vydali k hostinci, vrátil se Grot s Garikou. Zamávali na nás ať jdeme kousek k nim, tak jsme se odplížili a ztratili vesnici na okamžik z dohledu.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se šeptem.
,,Chtějí odvést Petrose!" vychrlila holčička rozhořčeně ,,Říkají že není bezpečný a byla hloupost ho jen tak pustit mezi nás, maminka mě poslala, jestli nejste ještě někde v okolí."
,,Takže slib opravdu nesplnili" obrátili jsme se k sobě.
,,Měli jsme ho vzít rovnou"
Ještě jednou jsme se na sebe podívali a přikývli. Poslali jsme Gariku domů stejnou cestou kterou přišla a vzápětí jsme běželi do vesnice, vyjíc z plna hrdla. Než se stačili vesničané plně rozprchnout, nahnali jsme je těsně k sobě. Starosta se skryl uprostřed hradby těl, na nejbezpečnějším místě pokud bychom chtěli zaútočit. Ne že by nás to překvapilo.
,,Nectíte dohodu"
Ozvalo se pár zajíknutí, ale já jsem nevzrušeně sáhla přímo mezi lidi a vytáhla bledolícího starostu, pevně držícího vyděšeného Petrose. Bez problémů jsem muži rozevřela prsty a sevřela kluka místo něj, protože vypadal že se za chvíli složí.
,,Máte štěstí, větší než si myslíte. Takže tentokrát jen odejdeme. Ale pamatujte, že vlkodlaci sliby ctí"
Přehlédla jsem pohledem ostatní a pak se jen otočila a odváděla Petrose pryč. Grot s Berenem ještě chvíli vrčeli, ale pak se také zvedli a všichni tři i s novým přírůstkem odešli z vesnice, teď již doopravdy.
,,Co se mnou chcete udělat?" zašeptal potichoučku Petros, když jsme byli již mezi stromy.
,,Vezmeme tě k nám. Tam nikdo nikoho nezavírá, nenadává, nebaží po moci a hlavně, nikdo tam nikomu nevyčítá, kdo je."
Grot ho poplácal po rameni, Beren ho přátelsky žďuchl do zad a já se na něj jen usmála. Usmál se taky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 4. dubna 2011 v 22:02 | Reagovat

:D Asi nebude i TŘETÍ PŮLE, co? Zajímalo by mě, jak to u nich vypadá a jak by si Petros zvykal. Nepřemýšlíš o dodatku??? :D

2 Mishell Mishell | Web | 4. dubna 2011 v 22:06 | Reagovat

Krasny blog :)

3 Amia Amia | 4. dubna 2011 v 22:09 | Reagovat

[1]: Dodatek? Cože??
XD Ne, třetí půle nebude  :P

[2]: Děkuju  :)

4 Siwa Siwa | Web | 4. dubna 2011 v 22:09 | Reagovat

[3]: Béééé, prooooč? A bude něco jiného? Nějaká povídka??? :D

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 1:16 | Reagovat

Ale tak mohla bys pokračovat dalšími zážitky z tohoto vlkodlačího světa. :-D

6 Amia Amia | 5. dubna 2011 v 8:37 | Reagovat

Nechte mě být  XD

7 agrenej agrenej | E-mail | Web | 5. dubna 2011 v 20:27 | Reagovat

[6]: Udělala sis pověst, tak tě nemůžeme nechat být. :-D

8 Siwa Siwa | Web | 6. dubna 2011 v 14:48 | Reagovat

[7]: Jo. (Hm, velmi smysluplný komentář :D)

9 kapriol kapriol | Web | 11. dubna 2011 v 20:03 | Reagovat

pěkný :) dokonce moc pěkný píšeš moc hezky skoro jak spisovatel :) až na to že je to moc krátký no newa:) já taky píšu ale ne tak dobře jako ty mam to na larana.blog.cz kdyby si se chtěla podíwat:)což pochybuju

10 Amia Amia | 11. dubna 2011 v 20:18 | Reagovat

[9]: Já se vždy ráda podívám ;)
A děkujuuu (rajče už je jí ukradený)

11 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 14. dubna 2011 v 13:09 | Reagovat

Ta třetí pule by byt mohla, ale tak nelam to přes koleno. Občas se ti tam opakují slova, ale příběh ty drobný nedostatky v pohodě překoná.

12 Rabe Rabe | Web | 15. dubna 2011 v 17:10 | Reagovat

nakonec to dobře dopadlo, třetí část by opravdu mohla být :D

13 kapriol kapriol | Web | 15. dubna 2011 v 21:10 | Reagovat

jako mě se to líbí :) neni to nudný jako povídky co jsem četla :) super :) někdo prostě psát umí a ty seš jednas z nich ..bohužel mě to ta k nejde ale přeju ti to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama