Zdálo se vám někdy...

25. června 2011 v 23:09 | Amia |  Jinakosti
Agrenej a samotní jeho komentující mě přiměli se také zamyslet. A tak i když nemám ráda tyto typy úvah (nebo je nerada čtu, protože témata týdne jsou jich plná), řekla jsem si, proč ne? :) Také mě omluvte, pokud to bude znít jako falešná skromnost nebo cokoliv, jen sleduji myšlenku.


Pojem energetický upír zná asi více lidí, že? I když bylo téma týdne upíři, také se našlo pár článků o těch energetických. V mém případě nejde o to, že by mi energii někdo kradl. To přeci energetičtí upíři dělají, že? Ale energii můžete i darovat, třebaže neúmyslně.
Co si pamatuji, vždy jsem byla ta ,,vrba". Poslouchala jsem. Známí mi říkali, že se se mnou dobře povídá, když byla společnost dospělých bývala jsem jedno z velmi mála dětí, které rodiče neposílali jít si hrát někam pryč a tak podobně.
Teď, o pár let později, mám pár kamarádů s reálnými psychickými problémy. Ale až v poslední době jsem si občas všimla, že když jsem se vrátila od jednoho z nich a on byl na tom zrovna opravdu špatně, cítila jsem se velmi unavená a měla jsem tu nijakou náladu. Ale ten kamarád mi psal, že se cítí lépe, s větší energií než předtím, nápady, dobrou náladou.
Ani jeden z nich ale není energetický upír, všechno jsou to skvělí lidé. Jen pár dní poté mě náhle napadlo, že snad přitahuji nešťastné lidi nebo ty se zlou událostí v životě. Zdá se mi, že oproti ostatním jich znám nějak mnoho.
Ale třeba se jen mýlím

Probudíte se někdy způsobem, že spadnete? Jako kdybyste se ve spánku vznášeli pár centimetrů nad postelí a náhle síla co vás drží ve vzduchu zmizí. Vy spadnete na postel a tím se probudíte.
Už dlouho mě to zajímá, takže se ptám každého koho znám alespoň trochu víc. Zatím se to polovině buď nikdy nestalo, nebo ano - ve snu se jim zdálo že odněkud padají a vzbudilo je to. Doposud nikdo mi neřekl jinou věc, než jednu z těchto dvou. Proč mně se to stává poměrně často, ale nevybavuji si, že by se mi byť jedinkrát zdálo o pádu?
Jednou mě ale čekal horší zážitek. Spím na břiše, jinak neusnu. A jak tak jednou zase ležím, na hranici mezi spánkem a bděním, kdy víte že spíte, ale zároveň si uvědomujete svůj pokoj. Mohla jsem se hýbat, nebyla jsem v oné ztuhlosti která zabraňuje abychom v noci spadli z postele, přesto jsem v polobdění bez hnutí sledovala svůj pokoj... a náhle mi kotník objali chladné ruce a prudce mnou trhly. S leknutím jsem zvedla hlavu a zadívala se do nohou své postele. A tam, v pokleku, ruce opřené o pelest jsem napůl viděla, napůl vytušila postavu. Trochu navíc vypadala jako Samara z Kruhu, což mi také nepřidalo. Zahlédla jsem ještě stín jak odtáhla ruku od mého kotníku a položila ji vedle druhé, než setrvala v nehybnosti s hlavou otočenou na mě. Nespouštěla jsem ji z očí, také se nehýbala a usilovně se snažila prohlédnout stíny a zjistit, že postavu vytváří oni, že je to jen hra světel. Nepodařilo se mi to však, stále jsem ji viděla tak zřetelně, jak mi jen šero vzdáleného rána dovolovalo. Zírali jsme na sebe snad pět minut, než se náhle něco změnilo, já prostě položila hlavu na polštář a okamžitě usnula.

Magie v našem světě už nemá místo, opravdové je jen to, co se dá ověřit a na cose dá sáhnout. Duchové jsou jen výsledkem choré mysli, hrou světel a stínů, či prostě rozespalosti kdy mozek nevyhodnocuje informace tak čistě jako v plné bdělosti. Sny jsou nic, jen odpočívající mozek, cokoli ,,magického" je trik šikovného šarlatána, zvířata nejsou citlivá, ony ten nádor prostě cítí nosem, složení pachu se totiž změní.
Pch, jděte s tím někam. Já miluju své sny, i když mě duchové děsí jsem vděčná že je (snad) dokáži vycítit a občas i zahlédnout, věřím v magii světa. Která se snad neztratí pod nánosem ,,Pouze vědecky ověřeno" názory
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Teen Teen | Web | 25. června 2011 v 23:14 | Reagovat

Fuj, tohle mi nedělej, běhá mi po zádech husí kůže, jak tu tak sedím sama v pokoji. :D No, Agrenejův článek jsem četla. Sama nemám přímo takové pocity, že by mě vysával nějaký duch nebo upír, a u postele mi díkybohu nic nečíhá. Ale nedá se říct, že bych na něco takového nevěřila.

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. června 2011 v 23:18 | Reagovat

Jo, ty pády do postele znám taky moc dobře. Prostě náhlý pocit, že jsem dopadl. Ani stopa po pádu, jen ten dopad. :-) I se setkáváním s bytostmi v tom polospánku jsem se setkal. :-)

3 Taychi Taychi | Web | 25. června 2011 v 23:21 | Reagovat

mě nikdo nevysává spíše lidem daruju dobrý pocit, když se mi zpovídají anebo dobrou radu.Ovšem když  potřebuju já pomoci nikdo není na blízku...

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. června 2011 v 23:24 | Reagovat

[3]: Tohle znám. Akorát jsem zjistil, že je to i tím, že nechci požádat o pomoc, že se s tím snažím bojovat sám.

5 Amia Amia | 25. června 2011 v 23:25 | Reagovat

:D  
Díky za komenty

Jj, taky. Oni vždycky vyjuchaní a že se jim vrátila nálada a energie a já zas naopak. I když jsem tím předtím překypovala, je to všechno náhle pryč. :)
Ale tak, proto má vrba tak svislé větvě, ne? ;D

6 Naty Naty | Web | 26. června 2011 v 8:27 | Reagovat

Nemyl se! Můžeš darovat energii dočasně a jen tolik, kolik jsi schopna načerpat zpět. Víš spíše se přitahujete vzájemně. A tví kamarádi to cítí, tvoji blízkost vyhledávají, zařadila bych je mezi neúmyslné energetické upíry a dá se tomu bránit. Mozek ve spánku neodpočívá pracuje, zpracovává minulé vzpomínky se současným děním, s tím, co jsi prožila ten den. Podvědomí tě ve snových symbolech upozorňuje na strachy, obavy, potlačené emoce, dokonce i na tvé sny a tužby. Pak zde máme ještě snové vize (vidiny) budoucnosti, ale to není tvůj případ. Mimochodem, jaký pocit jsi z tvého zážitku měla? Bálala si se? O co tam šlo? Měla si pocit, že ti to chce ublížit? Opakovalo se to nebo to bylo jen jednou? Kde leží tvá postel, je tam něco zvláštního, něco co se vymiká normálnu a opakuje se? Znám slečnu, kterou cosi z její postele shazovalo, druhou slečnu ráno cosi probudilo fackou a jednoho chlapce vzbudila matka, byť to nebylo možné, nebyla doma, ale on je přesvědčen, že to byla ona, kdo stál ve dveřích jeho pokoje a budil ho. Osobně jsem zažila něco podobného mezi bděním a sněním, jediné, o co jsem usilovala bylo se okamžitě vzbudit, zcela se z tohoto stavu dostat, neboť to cosi, co stálo u mé postele, mi chtělo ublížit, netahalo mě za nohu, ale drželo mě za ruku, měla jsem ji zdviženou ve zdruchu, odhalené zápěstí. Můžese se jednat o šedého ducha, bytost, entitu a jiné. Může to být vázáno k tobě samé či k místo. Můžete být ojedinělé nebo se to může opakovat a s možností opakování roste i riziko.

7 Amia Amia | 26. června 2011 v 12:24 | Reagovat

Jo, že se přitahujeme vzájemně je spíše pravda. A jsem schopna ji znovu získat, jen mi to pár hodin či až dní trvá. To všechno vím :)
Sny... můj názor je, že sny jsou všechno to, včetně obyčejných obrazů odpočívajícího mozku či něčeho, co nikoho ještě ani nenapadlo. A zrovna v tomhle zážitku jsem měla strach, samozřejmě, ale byl tak vzdálený že jsem ho skoro nevnímala. Bylo to vlastně poprvé, co se mi stalo něco takového a já se nebála.

8 Elenya Elenya | 26. června 2011 v 13:58 | Reagovat

Mě se tohle předávání energie stává hlavně, když jsem na praxi v nemocnici. Vidím před sebou člověka znaveného životem, co se už pomalu vzdává a přestává věřit ve své uzdravení. Vidím jejich beznaděj v očích, vzdávají se, už takhle prostě nemohou dál, nabízejí svou duši nesmrtelné paní Smrti a to mě zřejmě podvědomě přiměje k pohnutkám předávat energii a svou vlastní radost, která mi poslední dobou chybí.
Když odcházím, pacienti mají novou naději, jsou usměvaví a přívětivější, ale za to já odcházím zesláblá plná únavy s bolestí hlavy. Připadám si jako při migréně i když jí nemám.
Pak však u srdce ucítím ten náhlý žhnoucí plamen, co se snaží zase mou energii doplnit, jde to zevnitř, vlna ohně mi koluje žilami a v hlavě slyším svůj hlas ,,Nesmíš ztratit síly" . Vím, co je příčinnou toho náhlého ohně a to mě dělá klidnější.

9 Lily Addams Lily Addams | Web | 26. června 2011 v 22:02 | Reagovat

Jedeme tam, kam si nás pozvou...

10 Siwa Siwa | Web | 27. června 2011 v 11:07 | Reagovat

Přímo, že bych se probudila "pádem" se mi nestalo. Ale občas, když si lehnu třeba na zem, abych si narovnala záda, prostě vypnu, skoro spím. A najednou cítím, jako bych se užuž skutálela z postele. Ten nenadálý pohyb mě vyleká, já sebou trhrnu a proberu se. Jsem ale na zemi. Nejsem na posteli, ze které jsem vážně mohla sklouzávat a na poslední chvíli si to "rozmyslet" :D. Asi cítím, jak upadám do snu, nevím.

Mám špatný pocit, že jednoho energetického upíra znám. Moje nejlepší kamarádka. Vlastně nejspíš bývalá, protože už to prostě nemůžu vydržet. Naštěstí mi to rozhodnutí ulehčil odchod daleko od ní, na střední školu daleko od jejího města. Netuším, jestli o tom sama ví, ale jak ji znám, byla by schopná tohle dělat vědomě, ba i s potěšením.

Nemůžu říct, jestli v to všechno věřím, byla bych ráda, kdyby to byla pravda, ale zase jsem pevně rozhodnutá, že všechno nejde vysvětlit vědou. Vždyť sám život je vlastně něco magického, něco úžasného. Ani nevěřím, že jsme v celém vesmíru jediní. Že bychom byli nějaká anomálie? To asi ne.
Ale co se týče energetických upírů, určitě to je pravda. Nicméně vždycky, když jsem od té kamarádky odešla, byla jsem unavená, s náladou pod bodem mrazu, ona jediná mě dokázala vytočit, což dovedou snad jen politici a podplácení. A cítila jsem i strašnou úlevu, že jsem pryč. Ani mi nevadoilo, že se teď budu dvě a půl hodiny mořit na tréninku, byla jsem za to ráda, aspoň jsem nemusela být s ní. Docela se stydím, moje nejlepší kamarádka a já se k ní chovám takhle. Ale vážně to nešlo. Jsem ráda, že odcházím.

O_O Ajaj! Omlouvám se, nějak jsem se rozepsala (znáš mě...)

11 Amia Amia | 27. června 2011 v 14:42 | Reagovat

Víš že já se za dlouhý koment nikdy zlobit nebudu ;)

12 Ichigo Ichigo | Web | 1. července 2011 v 13:25 | Reagovat

taky se mi občas "zdá" že padám.. hlavně z kola, to se bou pak vždycky strašně trhnu xD ..a vidět to něco.. jako je smara to bych se asi poto strachy.. a stačilo že jsem slyšela jak mi něco dejchá pod postelí...

13 Neriah Neriah | Web | 2. července 2011 v 18:06 | Reagovat

Ve spánku taky padám a při tom se mi nic o pádu nezdá.... NIkdo v mém okolí to ale vůbec nezažívá...
Mamčina kolegyně v práci je děsný energetický upír. Ta když začne plácat o všem, co ji bolí, všichni se jí klidí z cesty. :D

14 Rabe Rabe | Web | 3. července 2011 v 16:39 | Reagovat

mě se zase stává že se probudím a myslím že ležím jinde než kde ve skutečnosti jsem

15 Vendy Vendy | Web | 15. července 2011 v 13:27 | Reagovat

Na "energetické upíry", nebo vysavače energie, jak jim někdy říkám, taky věřím, někdy se mi stane, že jedu do města (jsem z lontu a do města se často nedostanu) a někdy se vrátím tak unavená, až to není normální.
Ale myslím, že někteří "vysavači" to dělají podvědomě, neúmyslně - prostě cítí z někoho energii, tak ji vytáhnou.
Tvůj postřech o svislých větvích vrby je zajímavý.
Co se týká snů a pádů - ve snu často padá, ale nikdy jsem nedopadla.
Ale jednou jsem dopadla - a dopadla jsem i ve skutečnosti, protože jsem z postele spadla na zem. :-)

16 psani-na-prani psani-na-prani | Web | 17. srpna 2011 v 21:54 | Reagovat

teda díky, teď neusnu :D
noo.. mě se občas stává, že ve snu jako sklouznu po obrubníku a probudím se.. párkrát se mi stalo, že jsem se probudila jakoby pádem, nevím, jak to popsat :)

s energetickým upírem žiju... děs běs :D je to moje babička :/ dřív to dělala naschvál, ale teď si myslím, že už je nemocná... ale kdo ví :/

17 Soren Soren | 10. ledna 2012 v 19:24 | Reagovat
18 Amia Amia | Web | 10. ledna 2012 v 20:49 | Reagovat

[17]: Nejen v noci, astrální cestování znám už dlouho ;)
Dík

19 edithhola edithhola | E-mail | Web | 25. března 2012 v 21:40 | Reagovat

Padání znám a cukání s sebou, než zcela spadnu do tvrdého spaní mi potvrzuje manžel. Vůbec jsem o něm nevěděla. Nikdo mě však za kotník nedržel. To bych se zbláznila. Každopádně všechny takovéto a podobné zážitky dnes vidím jako super. Mohou se zužitkovat v románech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama