Dopiš příběh: Starý lunapark

20. srpna 2011 v 16:19 | Amia |  Dlouhé
Tato povídka patří do projektu ,,Dopiš příběh". Pokud si chcete přečíst začátek, učiňte tak u Siwy :)
Tento konkrétní příběh ale určitě není posledním


Zvedl se vítr a rozpršelo se. Když přímo nade mnou zaburácel hrom, trhla jsem sebou a padla na zadek do vlhké hlíny. Jako bych slyšela šepot. Zírala jsem do temného vchodu nějaké atrakce a nemohla se ani pohnout. Vycházelo to z něj.
Vzhlédla jsem k názvu a strnula.

Legrace především.

Em... Podívala jsem se o metr vedle a pochopila jsem - dívala jsem se na špatnou atrakci. šepot, nebo co to bylo, vycházel z temného vchodu pomalovaného oprýskanou červenou barvou, nad kterým se skvěl nápis Strašidelný vchod. Bohužel atmosféra byla v čudu, i přes pokračující bouřku. No, aspoň jsem se tak nebála.


,,Tome, měl jsi udělat fotky lunaparku, ne mně nebo co tam děláš. Vylez!" vykřikla jsem, posbírala zbytky důstojnosti z pozice staršího sourozence (což s důkladným nánosem bahna na kalhotách šlo docela těžko) a vydala se ke vchodu. Neviděla jsem ani ťuk, takže jsem se k atrakci spíš potácela s rukama nataženýma před sebou jako náměsíčná a nechala se vést pouze Tomovým šepotem a červeným odleskem jeho očí.


Počkat. Červeným leskem? Ve chvíli, kdy jsem si to uvědomila, jsem už ale stála přesně ve vchodu a stále v průběhu té jediné vteřiny celý lunapark osvítil blesk tak silný, že zde bylo chvíli světlo jako uprostřed sněhobílé pláně v pravé poledne. Což v praxi znamená, že jsem stále viděla úplný prd.


Uskočila jsem dozadu se zakrytýma očima, opět vyklepaná strachy a podruhé toho večera skončila v bahně. Ne, tu bundu jsem vůbec nepotřebovala udržet čistou. Nicméně, v tu chvíli jsem na nějaké šmouhy na mámině bundě myslela asi jako člověk tváří v čenich žraloku myslí na jeho uhrančivé oči.


,,Tome!" zavřískla jsem a stále se zavřenýma očima se plazila co nejdál od atrakce. Když mi konečně až do mozku dorazila informace, že současná úniková rychlost není zrovna nejefektivnější, převrátila jsem se, vyhrabala na nohy a rozeběhla se pryč.


Teda, rozeběhla... Stačila jsem udělat asi tři kroky, když jsem do něčeho vrazila, zakopla a, zase, letěla k zemi. Tentokrát pro změnu popředu. Kolem se náhle ozval výbuch smíchu a já konečně rozlepila víčka od sebe. V dešti stálo kolem mě snad deset kluků, všichni se popadající za břicho v záchvatu smíchu. Ohlédla jsem se - to, do čeho jsem vrazila, byl můj bratr. Toho času svíjejícího se na zemi, stejně jako kluci kolem v záchvatu smíchu.


,,Teda ségra," vypravil ze sebe mezi salvami křečovitých záškubů, ,,to že tě vystraším mi bylo jasné, ale že až tak? To jsem nedoufal ani v nejdivočejších snech."

Nechápavě jsem se obrátila znovu ke klukům a zpět k Tomovi. ,Cože?" vypravila jsem ze sebe, natolik udivená, že jsem ani nevnímala okolo zuřící bouřku.

,,Ten vstupní test. Neměl jsem udělat fotky, ale někoho vystrašit. Jako teď tebe," odpověděl Tom, už zase vestoje a snažil se zakrýt hrdý úšklebek, který se mu usadil ve tváři, když se kluci začali srocovat kolem a uznale ho plácat po ramenou.

Nechápavě jsem na něho zírala ze studeného bahna na zemi. Kývl mi na pozdrav a celá parta se vydala pryč, stále se uchechtávající a vítala nového člena. Pomalu jsem se postavila a neúspěšně se pokusila setřít ze sebe nějaké bahno. Neúspěšně, vypadala jsem jak bahenní mumie. Mamka mě zabije.


Tomova parta i s ním už byla téměř u východu a i přes bouřku jsem ještě matně slyšela jejich hlasitý hovor a smích. Setřela jsem si z tváře déšť (nebo to byly slzy?) a loudavě se k východu vydala taky. Chtěla jsem být co nejdříve doma, bez ohledu na novou úpravu máminy bundy a mých kalhot. Je mi to jedno. Ať na mě řve jak chce, však já to Tomovi vrátím i s úroky. Navýšenými. O sto třicet dva celých sedm set dvacet osm tisícin procenta.



Skupina chlapců opustila starý zavřený lunapark a chvíli po nich i dívka. Bouřka se rozzuřila naplno, smáčela staré zrezivělé konstrukce atrakcí a smývala zbytky barev na zem, až se bahno barvilo červenou, žlutou a zelenou barvou. Šepot mezitím ustal.

Ale však on se vrátí. I se svou novou, ovšem ne poslední, kořistí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andrejka Andrejka | Web | 20. srpna 2011 v 16:24 | Reagovat

Ahoj prosim :) zapisal/a by si sa do sutaze SONC sutaz o najlepsiu celebritu :) zapisat sa mozes tu http://xxxfunxxx.blog.cz/1108/zapis-do-sutaze-sonc neber to ako za reklamu ale ako pozvanie :)
a ked to beries za reklamu tak prepac :):)

2 Rabe Rabe | Web | 20. srpna 2011 v 16:30 | Reagovat

to bylo pěkné, takové napínavé no a ten konec mě dostal :D

3 Amia Amia | 20. srpna 2011 v 17:57 | Reagovat

[1]: Neberu, i tak prepacim a děkuji za pozvání, ale nechci  :)

[2]: :D  To jsem ráda

4 Siwa Siwa | Web | 20. srpna 2011 v 18:07 | Reagovat

Pěkné, na tvé dílo jsem se těšila. Bála jsem se, že to vynecháš. :D

5 Chestar Nut Chestar Nut | Web | 20. srpna 2011 v 18:44 | Reagovat

tyjo... mazec :) moc povedené

6 KadetJaina KadetJaina | Web | 20. srpna 2011 v 18:53 | Reagovat

Nyuu! Super :D No co, že tě vystrašení napadlo taky, originalita sama ;) Fakt dobrý

7 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 22:39 | Reagovat

Pěkný, takové nevinně strašidelné. :)

8 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 22:40 | Reagovat

Mne sa to tiež páči, taká zmena oproti všetkým tým strašidlám. Žiadny horor, žiadne vraždy, žiadny duchovia...jednoduché, a preto je to fajn.

9 agrenej agrenej | E-mail | Web | 21. srpna 2011 v 11:47 | Reagovat

Talent je talent. :-D

10 Rabe Rabe | Web | 21. srpna 2011 v 17:49 | Reagovat

děkuji za krásný komentář, uplně mi zvedl náladu :D

11 S. S. | Web | 23. srpna 2011 v 12:41 | Reagovat

Vážně zajímavý:D

12 Líštička Líštička | 24. srpna 2011 v 16:22 | Reagovat

Super :) bavila som sa a ten koniec... Ako film :) Presne som si ten záver dokázala predstaviť a bolo to super :)

13 Elenya Elenya | 25. srpna 2011 v 17:25 | Reagovat

Ten závěr vážně dobrý! Mělo to takovou tajemnou atmosféru, opět si Nás nezklamala:)

14 Reina-sun Reina-sun | Web | 7. září 2011 v 15:26 | Reagovat

SKvělé! Tohle bych mohla číst pořád..

15 Knedla Knedla | Web | 27. ledna 2012 v 22:37 | Reagovat

Podle mě to bylo nejplynuleji navázané, co jsem zatím četla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama