Září 2011

Temní elfové (7. část)

18. září 2011 v 2:49 | Amia |  Temní elfové
Na dveře se ozvalo vystrašené zaklepání a Pyrus se vytrhl ze spánku. Nad městem už dávno vládl den, i když přes běžně šedivou oblohu nebylo poznat, kolik je hodin. Se zavrčením se zvedl, protáhl tělo polámané po noci strávené v křesle a tak, jak byl, v šatech ze včerejška, se vydal ke dveřím.
,,Co?" vyštěkl, jakmile je rozrazil. Za dveřmi se krčil jeden z osobních otroků jeho starší sestry Glissy, podle obojku s jejím osobním znakem, který měl člověk kolem krku.
,,Má - paní Glissa Vás nechává pozdravovat, a - a zve Vás, abyste se k ní připojil při sledování shakhtily," vykoktal otrok a instiktivně se přikrčil před ránou, když Pyrus zvedl ruku. Elf ale jen zadržel dveře, aby se znovu nezabouchly a na vteřinu se zamyslel. Hra, na kterou ho sestra zvala, byla mezi jeho lidmi velmi oblíbená, zarazilo ho něco jiného. Vždy, když nejstarší Urianovy děti zvaly kohokoliv kamkoliv s ,,pozdravy" a žádostí formulovanou jako prosba, nic dobrého za lubem neměly. Nic po čem by následovala krev, tedy většinou, obvykle si jen chtěly povyrazit a často se vzájemně předháněly, kdo svou oběť zesměšní více. Nakonec ale pokrčil rameny. Co může být horší než vrátit se z loupežné výpravy bez lupu? Zkontroloval meč, vzal zařízení které hodlal znovu vrátit na jeho místo a pokynul otroku aby ho vedl.

Odhalená

13. září 2011 v 21:40 | Amia |  Krátké
,,Lio, pojď sem! Mám pro tebe další úkol."

Slizák. Usmívá se tím svým způsobem, který mi naléhavě vnucuje pocit, že mu z huby kape sliz, hlen a hnis a všechno to stéká přímou cestou na mě. Jak jsem mohla být tak hloupá?

,,Zlatíčko, tenhle se ti bude líbit. Tentokrát žádné mrzačení."

Můj nekonečný příběh

3. září 2011 v 23:39 | Amia |  Jinakosti

Probudilo mě slunce, tančící mi po tváři. Po delší době na dnešek hlásili opět teplo.

Slastně jsem se protáhla a vyhrabala se z postele. Vyhlédla jsem z jediného okénka, které jsem ve své věži měla a které bylo přímo nad srázem, takže jsem slyšela řeku pod sídlem i vodopád kus vlevo, výhled se mi jinak rozprostíral zdánlivě donekonečna.
S úsměvem jsem se vyhoupla na parapet a skočila přímo dolů. Za letu jsem nechala rozvinout křídla a zamířila k řece.