Temní elfové (7. část)

18. září 2011 v 2:49 | Amia |  Temní elfové
Na dveře se ozvalo vystrašené zaklepání a Pyrus se vytrhl ze spánku. Nad městem už dávno vládl den, i když přes běžně šedivou oblohu nebylo poznat, kolik je hodin. Se zavrčením se zvedl, protáhl tělo polámané po noci strávené v křesle a tak, jak byl, v šatech ze včerejška, se vydal ke dveřím.
,,Co?" vyštěkl, jakmile je rozrazil. Za dveřmi se krčil jeden z osobních otroků jeho starší sestry Glissy, podle obojku s jejím osobním znakem, který měl člověk kolem krku.
,,Má - paní Glissa Vás nechává pozdravovat, a - a zve Vás, abyste se k ní připojil při sledování shakhtily," vykoktal otrok a instiktivně se přikrčil před ránou, když Pyrus zvedl ruku. Elf ale jen zadržel dveře, aby se znovu nezabouchly a na vteřinu se zamyslel. Hra, na kterou ho sestra zvala, byla mezi jeho lidmi velmi oblíbená, zarazilo ho něco jiného. Vždy, když nejstarší Urianovy děti zvaly kohokoliv kamkoliv s ,,pozdravy" a žádostí formulovanou jako prosba, nic dobrého za lubem neměly. Nic po čem by následovala krev, tedy většinou, obvykle si jen chtěly povyrazit a často se vzájemně předháněly, kdo svou oběť zesměšní více. Nakonec ale pokrčil rameny. Co může být horší než vrátit se z loupežné výpravy bez lupu? Zkontroloval meč, vzal zařízení které hodlal znovu vrátit na jeho místo a pokynul otroku aby ho vedl.


V aréně ho uvítalo ržání equů a řev otroků i drowů. Pyrus otráveně přelétl očima nevelkou skupinku temných elfů až dole u tribun. Glissu zaregistroval téměř okamžitě - seděla uprostřed své suity a sledovala hru. Jak začal Pyrus sestupovat k nim, zaznamenal jen jednu pozitivní věc - jeho sestra se netvářila zrovna šťastně.
Na okamžik pocítil uspokojení, hned ho ale zase potlačil a ruku přesunul blíž k dýce skryté v oblečení. Druhou nechal nedbale položenou na jílci meče a nasadil přehnaně zdvořilý výraz.
,,Co bys ráda, sestro?" zeptal se, když se dostal dostatečně blízko. Glissa a dva nebo tři z její skupiny se po něm ohlédli, v tu stejnou chvíli ale ostatní znovu nadšeně nebo se zaúpěním zařvali a všichni, včetně Pyruse, se opět otočili ke hře.
Shakhtila byla kratochvíle určená spíše pro bohatší rodiny, navíc jen skutečně urození se jí mohli účastnit přímo. Nebo vojáci kvůli tréninku. Deset z nich se právě prohánělo po bělavém písku s rudými skvrnami, kterým byla vysypaná aréna a snažili se druhý tým i jeden druhého trumfnout v počtu ulovených hlav.
,,Napadlo mě, že by ses rád podíval na umění lovu," pronesla uštěpačně Glissa a pokynula skupince rukou, aby mezi sebou udělali místo a Pyrus se tak mohl posadit přímo vedle ní. Zachmuřený výraz jí z tváře zmizel jako mávnutím proutku.
Z arény se ozval vítězoslavný výkřik a jeden z vojáků s rudou šerpou přes prsa zvedl hlavu otroka, nabodnutou na halapartně, zatímco jeho eqqu tančil po otrokových zbytcích nohou a jakoby jen tak mimochodem občas uštípl z rozšklebené rány na krku kus masa. Sténání drowů na tribuně, kteří si vsadili na modrý tým, se změnilo v divoké povzbuzování, když se za zády prvního vojáka tiše zvedl jiný otrok a co nejrychleji si to namířil na opačnou stranu arény. Za ním se totiž okamžitě vydal jiný voják, tentokrát s šerpou modrou.
Otrok s vyděšenou tváří upřenou na rudého pelášil pryč, takže když mu cestu zahradil modrý, komicky se rozplácl o bok jeho equua a spadl pozpátku do písku. Další z rudých se okamžitě rozjel směrem k nim, jenže byl moc daleko. Otrok vyděšeně zaječel a nesmyslně si pozvedl před obličej ruku, když se na něj ze zvířecího hřbetu snesla sekyra. Čepel hladce přesekla kůži, maso i kosti ruky a plynule pokračovala. Na písek přesto dopadla jen hlava - jezdcův equu se natáhl, chňapl useknutou ruku ještě ve vzduchu za prsty a vyhodil ji znovu do vzduchu.
Modrý nabodl hlavu na bodec na sekeře a pozvedl ji v okamžiku, kdy equu chytil padající ruku za dlaň a ukousl si z ní obrovský kus. Jásot se změnil ve výsměšné pískání směrem k rudému týmu, když rudý voják zlostně křikl a přitáhl equuovi otěže. Ten ještě popadl odhozenou paži a na zem už dopadla jen její část od zápěstí k přeseknutému
lokti.
To ale nebylo to, co Pyruse zaujalo. Těch několik málo otroků, kteří ještě žili a jejich hlavy se neskvěly ve vymezeném prostoru obou týmů a neukazovaly tak počet dosažených bodů, leželi různě roztroušeni po aréně, v rukou nebo jejich zbytcích svírali zbraně a divoce otáčeli hlavou ze strany na stranu, jak se pokoušeli hlídat si všechny equuy. A mezi nimi, prakticky ve středu arény, stála nezraněná černovlasá dívka, s dlouhým kopím v rukách a vlčím úsměvem na tváři.
,,Doprdele," povzdychl si Pyrus.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Azerek Azerek | 19. září 2011 v 20:39 | Reagovat

Ten konec je dokonalej. ;-)
Tak se čekání vyplatilo. Už se těším na další pokračování.

2 Amia Amia | 20. září 2011 v 22:49 | Reagovat

Jsem vážně moc ráda, že se to někomu líbí. Pokračování dám co nejrychleji  :)

3 Siwa Siwa | Web | 21. září 2011 v 17:48 | Reagovat

Souhlasím s prvním komentářem, konec je nejlepší. Uťala jsi to v nejlepším, tak honem další díl! :D

4 Rabe Rabe | Web | 23. září 2011 v 17:51 | Reagovat

[1]: musím souhlasit, ta dívka je vážně skvělá :D

5 Elenya Elenya | 24. září 2011 v 9:14 | Reagovat

Ty to vážně děláš schválně:D ale aspoň jsem se konečně dočkala dalšího dílu, už aby byl další:P

6 kapriol kapriol | Web | 1. října 2011 v 19:00 | Reagovat

:D moc hezký :)

7 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 7. října 2011 v 21:48 | Reagovat

Skvělý závěr, teď už mi jen zbývá čekat na další díl. :)

8 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 24. října 2011 v 19:15 | Reagovat

Ale no tak, šup sem s dalším dílem! :)

9 Amia Amia | 24. října 2011 v 23:44 | Reagovat

[8]: Aůůů  XD

10 StarChild StarChild | Web | 25. října 2011 v 9:23 | Reagovat

Ahoj, dala bys mi prosim hlas v SONB tady na tom blogu http://mary-diary.blog.cz/1110/1-kolo-sonb Jsem tam jako Starchild. Diky. Kdyz budes potrebovat oplatim :)

Tohle je muj novej druhej blog, prvni je bandyte.blog.cz, kde jsem jako Kyle (Shantkan atd..) :)

11 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 7. prosince 2011 v 0:15 | Reagovat

Chudaci otroci:-) Hej ta ženská s tím vlčím úsměvem je mi fakt nějak povědomá. Jinak tenhle díl jsem četl téměř jedním dechem.

12 agrenej agrenej | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 20:08 | Reagovat

Všední život šlechty: krev a hry. :-) Pěkné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama