Projekt Dopiš příběh: Následovník

4. prosince 2011 v 14:45 | Amia |  Dlouhé

Aneb Hon na čaroděje

Tato povídka patří do projektu Dopiš příběh, prapůvodně u Siwy.
Začátek tohoto příběhu naleznete pro změnu u Agreneje, konkrétně ZDE

Trooošinku se mi to rozjelo víc než jsem měla v úmyslu, ale tak co. Zvládnete dočíst až do konce? ;-)

----------------------------------------------------------------

Okamžitě naklusej do Velkého sálu a vem s sebou i nováčky!

Maurikus se zamračil. Nováčky? Do Velkého sálu? To si dědek dělá prdel, vzhledem k tomu, že i on sám byl ve Velkém sále zatím pouze jednou. No jo.
Vrazil mobil zpátky do kapsy, o to naštvanější, že jen díky tomu kde byl, mu ta SMS přišla. Nikde jinde už totiž signál buď nebyl vůbec, nebo jen když se mu chtělo.
,,Jedině tady je totiž ucházející výhled," ozval se mobilní signál uraženě a schválně zmizel z Maurikova telefonu úplně. Ten nad tím ale jen mávl rukou, postavil sklenici s vílou na stůl a odešel. O chvíli později už šťouchal do zad tři mladší děti, které předtím dosti nevybíravě vzbudil, a postrkoval je do Velkého sálu.

Přesně ve chvíli, kdy otevřel dveře, zvenku opět zaduněl hrom, který otřásl zdmi až tady a jejich příchod by tak měl Tu správnou atmosféru, kdyby chlapeček neměl obuté růžové plyšové bačkůrky s bambulkami své kolegyňky, která zas měla jeho kabátek s Bleskem McQueenem navlečeným opačně... a také růžové plyšové bačkůrky s bambulkami. Dalo by se tedy polemizovat, jestli má chlapeček na nohou vlastní bačkůrky, nebo jen vyfasoval erární. Což by zase mohlo něco podivného vypovídat o celém sboru, tudíž se do podobných úvah pro jistotu nebudeme pouštět.

,,Tady jste," obrátil se k dětem jeden ze starších čarodějů, konkrétně šestý následník pátého učně Mlžného učitele, ještě konkrétněji Maurikův otec který je šestým následníkem pátého učně Mlžného učitele, ještě více konkrétněji šestý následník pátého učně Mlžného učitele co je zároveň otcem Marukia Tersia ježto je navíc sedmý následník pátého učně Mlžného učitele. A pak tam bylo pár dalších starších čarodějů.
Takže tenhle konkrétní starší čaroděj-učitel se obrátil k příchozím.
,,Co se děje?" zeptal se Maurikus a jakoby mimochodem vrazil štulec chlapci před sebou, který právě prstem zkoumal svou dutinu nosní a vypadal, že se snaží vydloubnout si oko nosem.

Vysokými okny proniklo do síně světlo blesku a na chvíli všemu sebralo i těch několik málo barev které byly v šeru vidět. ,,Nastalo to, čeho jsme se obávali," pronesl do toho děsivě vážným hlasem další z čarodějů, a to až takovým, že si i zapomněl dát zpátky umělé zuby. Takže mu stejně nebylo rozumět a Té správné atmosféře to zase nevyšlo.
,,Hele, už mě docela nebavíte," pronesla Ta správná atmosféra a zamračila se na přítomné čaroděje. ,,Nejdřív tadyhle Maurikovi přijde KTZ právě když se to bouřka chystá rozpálit naplno, pak přitáhne děcka naprosto nevhodně oblečená na vhodný příchod a teď mi vážné a seriózní věci, opět do bouřky, pronáší starý senilní dědek s vyndanými zuby, takže místo dokreslování bouře jen pitomě šišlá? Víte co, dělejte si to sami!" S těmi slovy se vytratila a do sálu se na uvolněné místo vkradla Nulová atmosféra a cenila na ně v pitomém úsměvu své chybějící zuby. Skupinka čarodějů a Nulová atmosféra tak na sebe chvíli blbě koukaly, než se čarodějníci pokusili navázat tam, kde před chvilkou přestali.

,,Nastalo to, čeho jsme se obávali, v jistém smyslu," zopakoval pro jistotu Maurikův otec a pohybem ruky umlčel zbytek skupinky, ,,dole ve městě se oslavy pálení čarodějnic poněkud zvrhli v obyčejnou pitku a teď na naši školu táhne parta opilých měšťáků s pochodněmi a vidlemi v rukou, řvouc že nás vypálí."
,,Novodobý hon na čarodějnice?"
,,Tak tak," pokývla skupina starších čarodějů hlavami, až vypadali jako pejsi s krčkem na pérku.
,,Ví že jsme čarodějníci?"

,,Já ne," ozvala se uraženě holčička a dál se popotahovala za už tak vytahané tričko s Bleskem McQuineem.
,,No, možná je matou posvátná roucha," podíval se na jeden z čarodějů na svůj oděv. Zbytek přítomných, včetně mobilního signálu který se jen tak zaskočil mrknout (a do dunění hromů se začalo sborově ozývat pípání, hrčení, asi dvakrát v kánonu ,,Přišla ti es em és!" a jednou dokonce plechově znějící dunění hromu. Čarodějové si v duchu oddechli, že Ta správná atmosféra odešla už před chvílí - tohle by jim neodpustila už vůbec) se po mluvčím ohlédl.
,,Že by to bylo tím, že to jsou hábity až na zem a vypadaj jak šaty?" pronesl Maurikův otec. Čaroděj ,,Posvátné roucho" se pokusil nenápadně zakrýt růžovobíle vyšívaný lem a obdařil Maurikova ploditele způsobem, který měl být asi blahosklonný a přezíravý.

V další konverzaci jim zabránila obrovská rána od brány a hlukem krvechtivých měšťáků.
,,Upalte čarodějnice, upalte čarodějnice!" bylo slyšet mezi jiným neartikulovaným řevem.
Parta starších čarodějů začala panicky pobíhat po Velkém sále, zatímco Maurikus a dvě mladší děti na ně udiveně zírali.

(,,Upalte čarodějnice upalte čarodějnice!")
,,Co budeme dělat, co budeme dělat!" ječel jeden ze starších. ,Vážně se přestávám divit, žesi myslí že jsme ženské,´ pomyslel si Maurikus.
,,Tohle je zlé, co budeme dělat? Nemůžeme jen tak začít zabíjet lidi," uklidnil se poněkud Maurikův otec.

(,,Upalte čarodějnice upalte čarodějnice!")
,,A čeho se tak bojíte?" zeptal se Maurikus.
,,Hon na čarodějnice byl vždy největší strašák všech mágů," vysvětlil mu otec s pohledem upřeným na děti, které si mezitím změnily jednu bačkůrku v růžovou nadýchanou matraci s bambulemi místo polštářů a sladce spaly, ,,snad jediná situace, kdy se bojíme my lidí a ne oni nás."

(,,U-pal-te ča-ro-děj-ni-ce u-pal-te ča-ro-děj-ni-ce!")
,,A proč se prostě nepřenesem i s celou školou jinam?" zeptal se Maurikus, toužebně hledíc na dětskou improvizovanou postel.
V tu chvíli zazněl hrom a starší čarodějové vypadali jako zmraženi v pohybu.
,,Jsem zpááátky," zazpívala Ta správná atmosféra a krásným knock-autovým kopem vyhodila Nulovou.
,,Ehm..." protáhl Maurikův otec, úkosem zašilhal po ostatních čarodějích kteří nevypadali o moc lépe a všichni zároveň provedli jediné komplikované gesto. Ozvaloi se tiché PUF... a škola zmizela.

,,Že já jsem sem lezl," povzdechl si Maurikus při pohledu na slunečnou krajinou za oknem, vlezl si k dětem do zvětšené bačkůrky a okamžitě usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 T. T. | 4. prosince 2011 v 14:51 | Reagovat

ahoj, můžu tě poprosit o ozdobu ? Zabere to jen pár vteřin a moc mi to pomůže...
http://vanocni.datart.cz/kristyna-n--si-preje-smartphone-nokia/
Děkuju moc, a sorry za reklamu... :)

2 Amia Amia | 4. prosince 2011 v 14:55 | Reagovat

[1]: Reklama mi v nejmenším nevadí, ale na tyhle ozdoby vám s prominutím zvysoka seru

3 Ahoj Ahoj | 4. prosince 2011 v 15:09 | Reagovat

Ahoj prihlás sa do hry gangstrov vrahov atd!!!tu je odkaz.s pozdravom admmin
http://www.mojemafie.cz/romansmafians

4 Krek Krek | Web | 4. prosince 2011 v 15:56 | Reagovat

:)

5 Elenya Elenya | Web | 4. prosince 2011 v 17:50 | Reagovat

Koukám, že tu jsou samé ,,smysluplné" komentáře...

Ten tvůj příběh nemá chybu, Amio. Náramně jsem se pobavila. :D Ty zkrátka umíš psát a nepřesvědčíš mě o opaku ,-)

6 Rabe Rabe | Web | 9. prosince 2011 v 17:40 | Reagovat

to je úžasné, rozhodně je to velmi originální pojetí :D

7 Lily Avril Lily Avril | Web | 12. prosince 2011 v 22:34 | Reagovat

Ahojky máš moc hezký blog. Rozjíždím nový blog o Avril Lavigne pokud bys měla zájem tak se ke mě koukni a zanech komentík díky moc :)

8 Siwa Siwa | Web | 7. srpna 2014 v 11:01 | Reagovat

Hehe. Tu správnou atmosféru jsem si opravdu oblíbila. Pobavilo mě to. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama