Rudé nebe

9. února 2012 v 3:11 | Amia |  Krátké
Ležela v trávě a pozorovala rudé nebe. Stébla se vlnila v horkém vzduchu, sem a tam, tam a zpátky, pohladila po rukách, švihla přes tvář, zaclonila výhled. Rudé nebe nad hlavou tak bylo chvílemi spíš zelené, aby se vzápětí stalo znovu rudým.


Obkroužila dlaněmi kruh kolem sebe kam až dosáhla, sevřela v pěsti trs nad hlavou a pak je zvedla před oči. Rudou zakryla světlost jejích prstů, které byly hnědé, zelené a šedivé. Hnědá zem a zelená otava stále ještě vypadala stejně, vůně už ale byla jiná. Mnohem víc šedivá. Nadechla se, chvíli podržela vzduch v plicích a teprve potom jej zase vypustila ven. Ve vzduchu se roztančilo několik šedivých zrníček, sebraných z prstů, a ty byli zas na okamžik ponejvíce zelené. Odhodila dlaně od sebe. Lokty se zaryly do chladné půdy, prsty sevřely trsy trávy. Stébla už se nevlnila, schlíple se skláněla k zemi a snažila se tak uniknout horku.
Nadechla se. Neutrálnost štípala v nose a pohlcovala ostatní pachy, jen chvílemi se jí ještě prodral výrazný rys té či oné vůně, aby se vzápětí natrvalo ztratil.
Naopak vlny sálavého tepla se stávaly naléhavější, čím více, tím méně toho bylo opravdu cítit. Vlastně, to poslední, co se dalo ještě označovat za pach, by se asi nejlépe popsalo jako štiplavé, nahořklé prásknutí. Což vůbec nepatřilo mezi popisná slova pro tento smysl.
Zamyšleně pohnula hlavou a znovu zakryla rudočerné nebe světlou rukou s roztaženými prsty. Ke hnědé, zelené a šedivé se připojila černá a rudá. Vlastně, všude byla černá a rudá a praskot. Žlutý a oranžový praskot.
Usmála se. Žlutá je dobrá. Stejně jako předtím odhodila dlaň od sebe, loket i prsty se ponořily do žlutého tepla a na konci sevřely to, co dříve bylo trsem trávy. A pak už rudočerné nebe zakryla žlutá a oranžová a praskot nebyl slyšet, protože byl pohlcen stejně jako předtím vůně. Vlastně všechno, co by se dalo ještě označovat za zvuk, byla vlnící se žlutá s nitkami oranžové na konci. Což vůbec nepatřilo mezi popisná slova pro tento smysl.
Jenže, to už jí bylo jedno. To už rudočerné nebe od ohně a dýmu nepozorovala ani ona.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 10. února 2012 v 12:53 | Reagovat

Ehm... No, možná příště.. Až budu chytřejší. :-D

2 Rabe Rabe | Web | 11. února 2012 v 13:09 | Reagovat

pochopila jsem to správně že uhořela? chudák a zrovna pod tím běží reklama na film hon na čarodějnice :D

3 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | Web | 13. února 2012 v 20:37 | Reagovat

jestli uhořela tak téměř  štastná (a nebo nadopovaná :) )Nebýt těch pocitů tak bych skoro řekl, že hlavní hrdinou (hrdinkou) je oheň sám

4 Elenya Elenya | 14. února 2012 v 17:59 | Reagovat

[3]: Docela i souhlasím, pochopila jsem to podobně:) Je to moc krásné :)

5 Amia Amia | 23. února 2012 v 0:04 | Reagovat

Jop, uhořela. A navíc trefná reklama XD
Jo, občas se to povede.

[3]: [4]: Oheň je vlastně hlavním hrdinou. Holčina je pouze interpret :)
Snažila jsem se to popsat hlavně skrze pachy a vjemy
Děkuju za chválu *snaží se to ,,skromně" skrýt, ale potěšeně se usmívá*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama