Zákon

26. února 2012 v 1:48 | Amia |  Krátké

První nástin si napsala už v jedenácti letech, tehdy ještě perem, na papír. Byla v poslední třídě vůbec, která se dosud učila psát rukou - děti o rok mladší než ona už psali jen na klávesnici do elektronických tabulek. Připadala si výlučná, jedinečná. Byl to příjemný pocit.
V dalších letech dál v tichosti dopisovala, přepisovala, škrtala a přidávala, přehazovala papíry, měnila slova, doplňovala věty, opravovala gramatické chyby. Ke konci už téměř nemohla sehnat papír a nové tuhy do propisek; poslední pero jí přestalo psát sto stránek před koncem a už prostě nesehnala náplň. Ta, ani samotná pera, se už prostě nevyráběla.
Pouhých dvacet stránek před koncem ukrývala papíry s rukopisem v otcově sejfu. Ani ne tak proto, aby jí ho nikdo nevzal - přes takové množství škrtanců by její už tak ne moc čitelné písmo nikdo asi nerozluštil, jako spíš proto, že psaní rukou na papír bylo stále podezřelejší a čím dál přísněji kontrolováno.


Přesně pět měsíců po patnáctých narozeninách ale konečně napsala poslední tečku. S úsměvem pečlivě uložila propisku do hermeticky uzavíratelného pouzdra a poslední listy papíru založila do desek nepropouštějících vlhkost. A s popsanými stránkami se vrhla k počítači.
Devět měsíců po patnáctinách ji znal celý svět jako nejúspěšnější mladou spisovatelku doby. Ani jména Stephena Kinga, již staříka nad hrobem, ale stále aktivního, ani Joanne Rowlingové, dámy v letech a domem v nejlepší čtvrti, nebyla tak často skloňována. Užívala si to. Nejdelší dobu zabraly kontroly, zda své dílko někde neopsala, a nebýt toho, že se tak dělo už při samotném přepisování, byly by mnohem delší. Když kniha ale konečně vyšla, zaznamenala úspěch větší než při vydání posledního dílu Tolkienova Pána prstenů. Dva roky si užívala slávu a svých deset procent z prodeje každé knihy, než se rozhodla napsat další.
Bohužel, náhradní tuhy do propisek už nebyly žádné a papíry se prodávaly jedině jako pamětihodnost za nehorázné peníze, navíc maximálně tři kusy najednou. Sledování sice fungovalo téměř bezchybně, ale pokud by nějaký šprýmař psal dost malým písmem nebo dokonce nějakým kódem, kontrola by nepomohla a zákon by tak byl nucen zasáhnout tvrdě. A to přeci nedělá rád.
Autorka tedy zasedla rovnou k počítači, pro štěstí pohladila krabičku s propiskou a dala se do psaní. Šlo o pokračování první knihy. Protože chtěla hladce navázat a navíc vytvořit správnou atmosféru, začala znovu psát poslední kapitolu, tak jak si ji pamatovala a jak také byla. Právě se dostala ke konci druhé stránky a začala dodávat věci, které předtím neřekla a které měli později ukázat, že vlastně všechno dopadlo jinak, když jí zapípala příchozí zpráva.
V domácnosti XYZ někdo právě použil části vašeho díla ve svém, konkrétně ABC. Je toto vaše duševní vlastnictví? Přejete si domácnost zažalovat?
Chvíli zírala na obrazovku, kde se jí automatická zpráva ptala, jestli může své dílo použít ve svém díle. Nakonec si jen povzdychla nad automatickým generováním zpráv, odeslala odpověď žer sice ano, je to její duševní vlastnictví, ale ne, nechce zažalovat sama sebe a pokračovala v psaní. Stejnou zprávu si mezitím přečetli i v nakladatelství, na policejní stanici, hlavním stanu kontroly ochrany duševního vlastnictví, autorčin agent, právník nakladatelství a příslušný orgán uplatňování autorských zákonů. Tak se stalo, že právě když Autorka odklepla enter a začala psát pátou stránku své nové knihy, vtrhla do jejího domu policie a zatkla ji za porušování autorských práv.

NEJSLAVNĚJŠÍ DÍLO SOUČASNOSTI ZACHRÁNĚNO PŘED PADĚLATELI!
PIRÁTI OPĚT ŘÁDILI!
DALŠÍ ZLOČINEC ZATČEN ZA PORUŠOVÁNÍ AUTORSKÝCH PRÁV!
ZÁKON OPĚT SLAVÍ ÚSPĚCH!
PADĚLATEL ODSOUZEN! ZAPLATÍ 10 MIL. POKUTY A ODSEDÍ SI 30 LET!


,,Jasně jsem řekla, že nechci žalovat domácnost XYZ za porušování autorských práv!"
,,Ale to nezáleží jen na vás, slečno. Nepřenositelnost autorského práva byla zahrnuta dokonce i do starého zákona"
,,Kristepane, JÁ jsem napsala tu knihu a JÁ jsem také domácnost XYZ! To mi chcete říct, že ,,nesmím použít své duševní vlastnictví do jiného, budoucího duševního vlastnictví" ?!"
,,Duševní vlastnictví nemůže být označeno jako budoucí. Buď je, nebo není. A v tom případě je tu Zákon"
,,Ta kniha je moje! Napsala jsem ji! Je to moje duševní vlastnictví a já s ním mohu nakládat, jak uznám za vhodné!"
,,Nekřičte na mě, slečno. Nemůžete s ním nakládat jakkoli, to ošetřují další zákony."
,,Och panebože, dobře, nemůžu je nikomu darovat a tak dále, jenže ta slova jsem napsala já a chci je použít znovu. To mi Zákon v nejmenším nezakazuje."
,,Ale takhle to vůbec není. Kdybyste první knihu nevydala, tak je eventuelně můžete použít, ale v tom případě byste musela mít vlastní počítač a ne společný pro celou domácnost, ve které žijete ještě spolu s otcem a bratry. Takže se jedná i o šíření, které je taktéž nelegální a ze kterého můžete být ráda, že vás neobviňujeme. Teď jednáme proto, že jelikož jste knihu vydala, stala se tak součástí přísnější ochrany. A jak už bylo řečeno, autorská práva jsou nepřenositelná - to znamená ani na vás samotnou v rámci dalšího díla. Vy sama jste žalobu nepodala, Zákon to ale nařizuje tak jako tak. I kdyby samotnou žalobu nevydalo vaše nakladatelství. A, být vámi, slečno, nehádám se. Také se při vašem zatýkání našly nelegálně držené archy čistého papíru a stále funkční propiska, které se obé, jak jistě víte, nedávno staly také součástí zákona, protože psané slovo se nedá kontrolovat stejně jako to eletronické.
Takže, opakuji, 10 milionů pokuta a 30 let vězení. Případ uzavřen."


Víte o čem mluvím? Ne? Já bych taky radši nevěděla. Dokud o nesvobodě slova, absurdních zákonech, jejich pedantského dodržování a vzrůstající děsivosti jenom píšu, je to paráda. Ale jakmile se něco podobného stává skutečností, stále méně se mi v našem světě líbí a přemýšlím, proč jen já nejsem kdekoli jinde (Pandora, Orion, Oddysea, Ferelden, Faerun) nebo jakýkoli jiný tvor.
Stále nevíte o čem mluvím? A naší stále opravděpodobnější budoucnosti. Přečtěte si ACTU. Pochopíte
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 26. února 2012 v 9:57 | Reagovat

Br, mrazí mě z toho. Je to příšerná vyhlídka, ale úžasně napsaná. :)

2 Elenya Elenya | 26. února 2012 v 11:58 | Reagovat

Naprosto souhlasím. Tam, kam pomalu spějeme se mi vůbec nelíbí a raději bych také byla někde mimo náš svět v jiném, kde takové absurdní zákony nejsou :)

3 Amia Amia | 26. února 2012 v 12:08 | Reagovat

Tak no. Tohle už je přehnané, jasně, ale pokud by se ACTA schválila, dřív nebo později bychom došli až do téhle fáze kterou jsem popsala. Možná i horší  :(

4 Brigita Brigita | Web | 26. února 2012 v 12:35 | Reagovat

Uf. Docela mě to vyděsilo. Doufejme, že tohle nenastane. :/

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 26. února 2012 v 14:20 | Reagovat

Krásná povídka. :-) Kdy se chystáš na nějakou knihu, ať máme co číst i na papíře? ;-)

6 Crow Loner Crow Loner | 28. února 2012 v 20:50 | Reagovat

tyjo... přečetla jsem to jedním dechem a už u té sms jsem si pomyslela, že to bude mít něco společného s actou... vážně pěkné :) palec nahoru

7 Ai <3 ~ Ai <3 ~ | Web | 29. února 2012 v 10:18 | Reagovat

Různě po internetu.. Proč ?

8 Glory Glory | Web | 29. února 2012 v 18:56 | Reagovat

Bohůžel pravdivá :( :)

9 Rabe Rabe | Web | 3. března 2012 v 15:40 | Reagovat

jo takhle to tu jednou bude vypadat

10 Sciurine Sciurine | 4. března 2012 v 16:18 | Reagovat

Keď som to čítala, vo vnútri ma to mimovoľne mrazilo. Ono človek si pri čítaní všeličo predstaví a keď si uvedomí, že na niektorých miestach sveta sa už uvažuje nad tým, že deti sa namiesto písania rukou budú učiť písať na počítači... Desivé, ale dobre napísané. Práve preto to je desivé.

11 Katy Katy | Web | 5. března 2012 v 18:08 | Reagovat

díky za názor, vážím si ho :)
PS: To s tou prahou 9 je přepis, už to tam neni :)

12 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 6. března 2012 v 16:45 | Reagovat

Úžasně zpracovaná krutá vize budoucnosti. Píšu-li jednou za uherský rok povídku, tak jedině na papír. Stejně tak knihy jsou mi příjemnější v papírové podobě. Myslím, že roli by tady určitě mělo i kácení stromů a následná výroba papíru, spalování, výroba nábytku, čo cokoliv dřevěného.

13 Hayley Hayley | Web | 22. března 2012 v 20:24 | Reagovat

..Já upřímně moc hrdá na své Čestsství nejsem...myslím že by občas bylo lepší být na chvíli někdo jiný,někdo ne z Čech..

14 Liliana von der Heide alias Lily Addams Liliana von der Heide alias Lily Addams | Web | 11. dubna 2012 v 21:25 | Reagovat

To je děsivá představa....

15 Kriß E. Kriß E. | Web | 14. července 2012 v 18:57 | Reagovat

Ježíši, fuj. Jestli to takhle bude někdy v budoucnosti vypadat, tak se asi oběsím.

16 Auril Auril | Web | 1. prosince 2012 v 18:30 | Reagovat

Uhhh děsivé... velmi děsivé... Ale sem právě směřujeme, zdá se mi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama