Temní elfové (10. část)

22. dubna 2012 v 0:26 | Amia |  Temní elfové
Juhů, máme tu další část Temných elfů. Já říkala že bude brzo ;)
Navíc má krásné kulaté číslo deset a ještě k tomu vyšlo na krásný zvrat, pokud tak mohu jako autor soudit. No nic, jděte si číst. Po akci následuje opt trocha popisu.
A zvrat (snad).

Obrovskou audieční síň zalévalo namodralé světlo z mnoha magických světelných koulí, visících ve svazcích u stropu. S přibývající tmou postupujícího dne se jich rozsvěcovalo stále víc, až jich zářilo přes polovinu. Pyrus od nich při jemném zachřestění odtrhl pohled. Ne že by na světelných koulích záleželo; v Atře Robur se stmívalo brzy.


Zachřestění způsobila magicky upravená zbroj drachaua sedmého města pod vládou Černokněžného krále. Vládce zdejšího města seděl uprostřed klenutého sálu a tyčil se nade všemi přítomnými na půlkruhovém, vysoko položeném stupni jako jejich noční můra. Začerněnou zbrojí, sestavenou ze spousty malých plátů naskládaných na sebe a nenechávajíc ani zlomek místa, by nepronikla sebetenčí čepel, u pasu se mu na dosah levé ruky houpaly tři čerstvě uťaté hlavy, ze kterých dosud kapala na podlahu krev a na pravé měl navlečenou železnou rukavici.
Stejnou mělo všech sedm drachaů vládnoucích měst; byla pokryta tisíci drobnými svítícími znaky a její prsty zahnuté jako drápy právě svíraly mladého šlechtice. Jeho nevidoucí oči se upíraly kamsi vzhůru a z úst mu vytékaly sliny smíšené z krví z rozkousaného vnitřku rtů. Mladý drow se svíjel v drachauově železném sevření, vidě jen temnotu. I přes to všechno ze sebe ale nevydal ani hlásku. Zbytek přítomných, zatímco čekal až na ně přijde řada, se omezoval nanejvýš na sem tam šeptem pronesenou poznámku, jinak sledoval momentální drachauovu oběť a číhal na jakoukoli známku slabosti.

Tím vrcholil Hanil Khar, skládání holdu Černokněžnému králi prostřednictvím jeho prodloužené paže, drachaua. Každý ze šlechticů byl nucen jednou za rok pokleknout před ,,Ruku noci". Artefakt na jeho ruce svým obětem zatemnil mysl a nechal je na vlastní kůži nejen vidět, ale i pocítit jejich nejhorší představy a vize. Právě dobrovolné podrobení se znamenalo obnovení přísahy. Pokud jste ochotni podstoupit tohle, nic menšího vám nebude dělat problém.
A pokud ne... temní elfové běžně nabízeli paže, za kterou je drachau sevřel. Díky tomu se většina udržela na nohou i ztracena ve vizích. Ovšem neoblíbeného, toho kdo zklamal, nebo prostě jen někoho, koho drachau toužil když ne zabít, tak ponížit (což se rozsudku smrti většinou tak jako tak rovnalo), mohla rukavice sevřít za hlavu... nebo kolem krku. Vize tak dostoupili vrcholu. Vyprávělo se, že kdysi tak jeden drachau uchopil šlechtice podezřelého ze zrady. Šlechtic sebou už po pár minutách začal nepříčetně trhat a křičet. Když ho drachau konečně pustil, šlechtic zůstal v zajetí svých představ a už se z nich nevzpamatoval. O pár dní později ho popravili.

Kdyby se Pyrus rozhlédl po místnosti, spatřil by své starší sourozence dvojčata, jak na něj hledí v tichém rozhovoru se zachmuřenými výrazy ve tvářích a posledního bratra, Evincara, jak o něčem dumá a podezřele často zalétá pohledem jeho směrem. Ten ale raději upíral svou pozornost na šlechtice v drachauově sevření, který byl právě v tu chvíli propuštěn. Mladík se zapotácel, jak se mu vracelo povědomí přítomnosti, našel ale rovnováhu a postavil se na roztřesené nohy. Pomalu se na nich vydal zpět ke své družině, hned na nejhořejším schodu se mu ale podlomila kolena a on vletěl svým strážným přímo do náruče.
Sál utichl. Dát najevo slabost, zvláště zde a v tento den, se nevyplácelo. Strážci rychle odtáhli svého pána ke dveřím a ven ze sálu, kam se uchylovali všichni kdo už obnovili svou přísahu, většina dosud přítomných se už ale ušklíbla. Příští rok to mladík nebude mít lehké. A pokud si nedá pozor, dlouho již nepřežije.

Pyrus se znovu obrátil k vládci města, svému otci. V sále zbývalo už jen pár nejvýše postavených šlechticů a pak přijdou na řadu drachauovi děti. Ušklíbl se. Náhle tak silně zatoužil mít rukavici navlečenou on sám, cítit jak se boří do masa, mezi oplátovanými prsty mu kape krev a jeho oběť se jen bezmocně škube, ztracená ve vizi, až žádostivě zaskřípal zuby. Zavřel oči a násilím se přinutil do klidu. Projevení takového druhu touhy byl ještě spolehlivější rozsudek smrti, než projevení slabosti. Jakékoli slabosti.

Na okamžik pohlédl na Glissu. Sestra mu pohled mrtvě vrátila, pod nezúčastněnou maskou ale stále blýskal vztek nad ztrátou deseti slibných vojáků a sedmi equu. Dobře vycvičená zvířata se od dob, kdy městské stáje a s nimi i chov přebral pouhý správce, opatrující majetek než se vrátí jeho právoplatný majitel, stále hůře sháněla. Nemluvě o čase vynaloženém k vojenskému výcviku, jich i drowů.
Ve chvíli kdy černovláska zabila posledního vojáka a vyzvala Glissu k dalšímu kolu, se temná elfka jen otočila a bílá vzteky odkráčela z arény. Pyrus sám jen neurčitě máchl rukou na znamení, aby byla aréna uklizena a následoval sestru zpět do Černého domu. Od té doby si na nic z toho vlastně nevzpomněl.

A právě ve chvíli, kdy v myšlenkách došel až sem, dvoukřídlé dveře hlavního vstupu se opět otevřely.
,,Odpusťte můj pozdní příchod, můj drachaue," ozval se jasný hlas s náznakem pobavení. A vnitřního uspokojení. Přítomní šlechtici se obrátili ke vchodu včetně Pyruse a jeho sourozenců, kterým zároveň div nepoklesla brada.
,,Mer´ Idira hebe Serapeia, tetria Heres z rodu Ghers´fa."
Ohlášení šlechtice přicházejícího, aby obnovil svou přísahu, nemohlo nikoho nechat na pochybách, co tam nově příchozí dělá. Přesto, Pyrus téměř nebyl schopen zpracovat, že to co vidí, opravdu vidí a není to přelud. Když kolem něho černovláska s vlčím úsměvem procházela, krátce na něj zpod vlasů upravených po elfském způsobu mrkla a dál nerušeně pokračovala v cestě k drachauovi, vzdát mu hold a obnovit svou přísahu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 22. dubna 2012 v 12:32 | Reagovat

Na deset částí jsem se v povídce ještě nedostala. Jsem ráda, když vůbec něco napíšu :-D

2 Azerek Azerek | 24. dubna 2012 v 18:27 | Reagovat

Další díl. Prosííííím. ;-)

3 Rabe Rabe | Web | 25. dubna 2012 v 21:10 | Reagovat

[2]: souhlasím, tohle jsem vážně nečekala :D

4 Amia Amia | 25. dubna 2012 v 23:04 | Reagovat

[1]: Fakt ne? Pokud ale píšeš pouze krátké texty, tak co :)

[2]: Azerku tvůj komentář mě vždycky tak potěší :D
(Jako fakt, není to ironicky)

[3]: To jsem ráda XD ;)

5 Brigita Brigita | Web | 4. května 2012 v 23:46 | Reagovat

Huu... To jsem nečekala! :D

6 Amia Amia | 5. května 2012 v 12:21 | Reagovat

[5]: To autora vždycky potěší :D

7 Elenya Elenya | 5. května 2012 v 16:20 | Reagovat

Ani já jsem to nečekala:D Opět paec nahoru:) Zase jsi nás navnadila na další díl :))

8 Brigita Brigita | Web | 10. června 2012 v 0:34 | Reagovat

Bude další díl? Bude? Tenhle byl koneckonců utnut v nejlepším! ;)

9 Amia Amia | 10. června 2012 v 1:03 | Reagovat

[8]: Bude bude, ještě pořád jsme úplně na začátku ;)

10 agrenej agrenej | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 20:29 | Reagovat

Tak tomu se říká zvrat!! Ale upřímně, takovou zradu jsem čekal. :-D

11 Rudolf z Falknova Rudolf z Falknova | E-mail | Web | 25. října 2012 v 22:56 | Reagovat

"Mladý drow se svíral"  možná mělo být svíjel, ale to nic.
Ta černovlaska s vlčím úsměvem ten příběh pěkně roztáčí jen co je pravda. Dobrá práce.
Občas se ti moc často opakují slova ale než to pujde na papír (jestli teda vubec kdy) tak to jistě spravíš.

12 Amia Amia | 25. října 2012 v 23:43 | Reagovat

[11]: Ano, má tam být svíjel, dík, jdu to opravit.
A nepůjde, ovšem díky za upozornění. Dám si bacha  :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama