Temní elfové 11

22. července 2012 v 1:16 | Amia |  Temní elfové
Vstupujeme do další fáze mého ventilovacího příběhu, dalo by se říct. Po akci legraci, aneb hrozí možné dějové vakuum. Řečeno jednoduše, popisy popisy a popisy, zpívejme aleluja.


Klenutý sál ztichl pod užaslými pohledy dětí rodu Uriana i těch několika málo šlechticů, kteří ještě čekali na obnovení své vlastní přísahy. Černovlasá elfka, protože co jiného by také byla, zatím dál nerušeně kráčela k drachauovi stále s tím rozčilujícím úsměvem na rtech.


Teď poprvé Pyrus doopravdy spatřil její tvář. Předtím necítil potřebu si ji důkladněji prohlédnout a potom, co ji jako jediného přeživšího otroka vezl do Atry Robur, jí obličej skrývaly vlasy.
Ty měla nyní klasickým způsobem spleteny do několika copánků na temeni, ve kterých byli na vlasci připevněny ostré háčky. Tvořili tak v záři čarodějných světel jemně pableskující stříbrošedé prameny, které jí spadaly na záda a se zbytkem rozpuštěných vlasů tvořily zvláštní kontrast.
Od jakéhokoliv jiného elfa se snad lišila pouze tím, že při Hanil Khar, kdy každý elf oblékal své nejimpozantnější brnění, měla ona jen černou vestu z vyztužené kůže, zpevněnou pruty z očarované ocele a vytvarovanými do složitých vzorů a jednoduché chrániče holení a ramen. Jinou zbroj na sobě neměla, pod tímto obyčejnou košili a kalhoty z černé látky.

Přešla kolem Pyruse, mrkla na něj jako na spiklence a pokračovala až před vyvýšený stupeň s drachauovým trůnem a vysekla napůl uctivou, napůl ironickou úklonu.
,,Můj drachaue," pronesla ještě jednou a narovnala se. ,,Chtěla jsem ti přivézt dary odpovídající mé dlouhé nepřítomnosti a tvůj syn," s rozčilující sebejistotou a nehoráznou drzostí se obrátila přímo čelem k Pyrusovi a vysekla mu podobnou, i když o něco méně uctivou úklonu jako předtím drachauovi, ,,byl dokonce tak laskav, že se uvolil mě sem i s mým nákladem dopravit. Bohužel, jak už jistě víš, nás po cestě stihlo neštěstí. Zbylo mi tak pouze dvanáct sudů démonského vína z původních padesáti a nějakých dalších cetek."
Luskla prsty a ze stínů okamžitě vyrazil jeden z mnoha sluhů, určených k dispozici přítomným šlechticům, s pohárem vína v mírně roztřesených rukou. Černovláska jej od něj převzala, zdvořile svlažila rty aby dokázala, že víno není otrávené a na drachauův pokyn vystoupala až k němu a pohár mu podala. Poté zase pozpátku sešla zpět dolů a narovnala se. Lehce se, stále s tím úsměvem, pootočila na Pyruse a kývla.

Temný elf byl tak konsternovaný, že ani nevěděl jestli jej dívčina drzost rozčiluje nebo ne. Jako dar chtěl pochopitelně přivézt otroky a kořist z letních nájezdů a protože byl jeho náklad zničen, neměl tedy pochopitelně vlastně nic.
Naproti tomu démonské víno byla prakticky legenda. Pověsti o nejlahodnějším moku tohoto druhu, jaký jen může být, postupně nabývali na síle tím víc, čím více se údajný nápoj vytrácel. V dnešní době už bylo prakticky nesehnatelné, jen tu a tam se objevil sud nebo dva, prodávaný jen po karafách za nehorázné ceny, ovšem kdokoliv, kdo ho ochutnal, už nikdy netoužil po žádném jiném.
A teď černovláska, kterou zajal mezi mnoha jinými lidmi v bezejmenné vesnici, stojí přímo před ním jako jeden z aristokratů mezi Temnými elfy a tvrdí, že takových sudů má dvanáct. Než se ale dostal k přemítání, kde by je vůbec mohla schovávat, drachau Urian ochutnal z nabídnutého poháru.

Kdyby nebyla situace taková jaká byla, Pyrus by se musel smát. Drachauova zbroj slabě zaskřípala, když její majitel oddálil pohár od úst a pár vteřin na něj mlčky hleděl. Poté jej odložil přivolanému sluhovi zpět na podnos, místo aby jej jednoduše odhodil a pokynul černovlasé, aby přistoupila blíž.
Ta bez zaváhání otočila paže dlaněmi dopředu a vystoupila až k němu, obnovit přísahu a stvrdit svou loajalitu. Teprve teď úsměv v její tváři poněkud pohasl. Drachau ji totiž neuchopil za paži, ale místo toho pokynul aby přistoupila ještě o krok blíž. Dívka to udělala... a drachau v tu chvíli vymrštil ruku v rukavici, sevřel ji kolem dívčina krku a srazil ji na obyčejnou židli vedle, která se tam náhle objevila.
Oči černovlasé, už tak tmavé, se zabarvily docela a její ruce se sevřely kolem opěrek židle. Ty nejhorší z temných vizí, vyvolané drachauovou rukavicí, začaly.


Dlouho jsem hledala, nakonec ho našla Elenya. Toto, děti, je Pyrus :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rabe Rabe | Web | 13. července 2012 v 17:49 | Reagovat

teda vážně zírám co bude s tou elfkou? ty člověka dokážeš napnout :D doufám že brzy bude pokračování :D

2 Elenya Elenya | Web | 14. července 2012 v 22:26 | Reagovat

Taková pocta nemusela býti :D klidně si to mohla dát pod svým jménem:) ale jsem ráda, že pomáhám i nevědomky ,-)

Jinak, jsem napnutá k prasknutí, ty nám to prostě děláš schválně! :D

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 21:01 | Reagovat

K tomuto dílu není moc co říct. :-) Snad jen: ,,Další, prosím" :-)

4 agrenej agrenej | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 21:01 | Reagovat

Jo, ještě jsem chtěl napsat, že Elenya má prostě nos na obrázky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama