Temní elfové 12

16. října 2012 v 16:52 | Amia |  Temní elfové

Když drachau konečně povolil prsty, vazalka ještě chvíli zůstala sedět. Teprve když se čerň v jejích očích stáhla zpět na duhovky, postavila se.
,,Au," řekla nahlas a zakroužila hlavou. Jen s mírným zachvěním sestoupila od drachaua zpět na zem, mírně se mu poklonila a dala se na odchod. Ticho v sále se přerušilo teprve ve chvíli, když už byla v půli cesty ven na nádvoří.
,,To není všechno," pronesl drachau a skřípání zbroje prozradilo ještě předtím, než se k němu opět stočili zraky přítomných, že provedl něco skoro nemyslitelného. Aby se vládce města při obnově přísah obtěžoval kvůli komukoli postavit, to nebylo nic, na co by kdokoli pamatoval. A teď Urian dokonce sestoupil ze svého vyvýšeného místa a zastavil se těsně pod schůdky.


,,Ne?" obrátila se černovlasá. Několik šlechticů o krůček ustoupilo v očekávání výbuchu hněvu nad podobnou drzostí; dnes se drachauovi neodporovalo. Pyrus se naopak uchechtl: děvenka tu zjevně nebyla opravdu dlouho.
,,Ne," pousmál se Urian způsobem, že nebylo pochyb, odkud má Glissa svůj úsměv, který dovedl přimět muže prchat.
,,Zazpívej."

Již poněkolikáté se sálu zmocnilo dusné, překvapené ticho. Tentokrát ale minimálně Pyrus pouze nechtěl vystoupit z davu: drowové nezpívali. Vzpomněl si ale na první zpáteční večer na lodi. Tehdy ale měl ještě plné podpalubí otroků.
Děvče se pomalu otočilo nazpět a mírně se předklonila, jako by neslyšela správně. ,,Prosím?"
,,Zpívej," zopakoval drachau hlasem, ze kterého čišela hrozba. Ve tváři zůstal krutý úsměšek. Černovlasá se narovnala a oba se chvíli měřili pohledem, pán a sluha, vládce a poddaný. Pak pohodila hlavou a sál naplnily křišťálově čisté tóny. Mráz z nich čišící se téměř dal cítit a několik málo přítomných elfů se skoro zachvělo. Pyrusovi vazalové kolem něj, kteří s ním zároveň byli na výpravě, se po něm podívalo, i když ale hlas byl stejný, vypovídající hodnota písně skoro nemohla být jiná.
Když pak přestala stejně náhle jako začala, chlad se ještě pár vteřin po odeznění tónů v místnosti držel.

,,To má být trest?!" štěkla do toho černovlasá a rozhodila ruce. Drachau se na ni díval, neřekl ale nic. ,,Budu se tu předvádět jako lidská otrokyně?!" vyplivla na něj vzápětí a až na poslední chvíli odtrhla ruce směřující k jílci meče.
Urian se beze slova obrátil, znovu vystoupil na vyvýšené místo a posadil se. ,,Ne," pronesl s rozkoší, ,,jen jsem se chtěl ujistit, že to stále umíš."

Dívka sebou trhla a drachau pokračoval.
,,Svoji přísahu jsi ty a tvoji bratři neobnovili až moc let na to, abych tě teď nechal jen tak přitančit zpět s omluvou a bez daru."
Černovlasá s jasně ukázaným údivem naklonila hlavu, drachaua dnes ale zjevně nemohlo podráždit nic menšího, než otevřená vzpoura. Naopak, než pokračoval, roztáhl rty v úsměvu ještě víc.
,,Kdybys přinesla jakýkoli menší dar, zabil bych tě v okamžiku obnovení přísahy. A protože můj syn zjevně nemá dar vůbec žádný, zato tě ale laskavě přivezl na své lodi, budu tvůj dar považovat za jeho."

Pyrus ztuhl. Tohle nevypadalo dobře. Drachau to zjevně zaznamenal, protože odvrátil pozornost od černovlasé na něj.
,,Pyrusi hebe Farve, quinte nate se Drachau."
Drow zaváhal, nedal to ale na sobě znát a vzápětí už oba, on i černovlasá, znovu stáli dole před kamennými stupni. Drachau se znovu usmál, přejel očima po dívce a zastavil se u Pyrusovi tváře.
,,Serapeio," použil drachau dívčino darované[1] jméno. ,,Přijímám tvou přísahu. Jako dar požaduji tvou službu mému pátému synu jako jeden z jeho vinciorů."


[1] Darované jméno je to, které drowové dostanou při narození (vlastně jen proto aby je mělo okolí jak oslavovat). To, kterým se jim pak říká (zde Pyrus nebo Mer´Idira), je ,,vysloužené", ,,zasloužené". Dostává se, až když je ho mladý drow hoden. Obdoba rituálu dospělosti, ale mnohem přísnější a zároveň variabilnější.
Oslovit někoho jeho darovaným jménem i potom, co už má zasloužené, je ta nejhorší urážka nebo vyjádření velmi převyšujícího postavení. Za urážku drow běžně zabíjí. Za ukázku moci nesmí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 16. října 2012 v 17:55 | Reagovat

Opět zajímavý kousek děje. :-) Možná by ses k psaní tohoto příběhu měla vracet častěji. :-D

2 Siwa Siwa | Web | 16. října 2012 v 22:07 | Reagovat

[1]: To jo, to jo, to bys měla. :) Já se tedy musím přiznat, že se musím o dost dílů vrátit, protože ani nevím, kdy jsem ztratila nit a zapomněla na to, ale tahle ukázka mě donutila si to zjistit. :D Skvělá.

3 Elenya Elenya | Web | 17. října 2012 v 14:15 | Reagovat

Divím se, že si ještě děj předešlých dílů dokážu živě vybavit, přitom uplynulo tolik času... ale díl od dílu zajímavější, to se musí nechat :)

4 Brigita Brigita | Web | 30. října 2012 v 19:25 | Reagovat

Čím dál tím překvapivější. Fascinuje mě to. Doufám, že teď budeš pokračovat o něco plynuleji. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama