Multidimenzionální

14. listopadu 2012 v 20:47 | Amia |  Krátké
Znáte literární cvičení? Dostanete určitý úkol, jak, o čem apod. něco napsat. Dostala jsem za úkol napsat něco, co značíná slovem ,,multidimenzionální" a ,,márnice". No... spojila jsem si to :-D


Multidimenzionální márnice by se dala označit za ,,výstřelek doby". Bohužel pro Narona to byla krutá a tvrdá skutečnost. Doba, kdy obyčejná márnice už nestačila a bylo potřeba té multidimenzionální, byla totiž vskutku krutá. Hlavně to ale bylo proto, že ho jeho manželka nadopovala jakousi látkou, po které vypadal jako mrtvý a poté poslala pro pracovníky multidimenzionální márnice.
,,Jako Romeo a Julie, miláčku," usmála se svým fialovým úsměvem, než mu zatlačila oči. Pak už mohl jen poslouchat, jak ho šoupají do rakve a následné rány od bůhvíčeho.


Když se konečně mohl hýbat, první, co udělal, byl řev. Řval tak, jako ještě nikdy neřval, ječel tak, až mu od vlastního křiku začalo zvonit v uších. Teprve potom začal mlátit do dřevěného stropu své rakve a představoval si přitom obličej své Julie, své milované. Která ho nadopovala a pak prohlásila mrtvým.
S hlasitým zapraskáním dřevo konečně povolilo a do rakve proniklo trochu čerstvého vzduchu (i když o jeho ,,čerstvosti" by se dalo polemizovat).
,,MILÁČKU!!!" zařval znovu již poněkud ochraptělým hlasem a zvedl se z trosek rakve jako... no, jako Romeo. Odpovědí mu byl pár vyděšených očí v oranžovém plášti oblečeného patologa, kterýžto se právě s motorovou pilou chystal pitvat německou dogu. Naron si ho nevšímal, jen se vyhrabal ze zbytků třísek, bosýma nohama dopadl na kachlíkovanou podlahu, popadl do levé ruky šosy svého fraku a vydal se ke dveřím, vyprovázen zvukem motorové pily.
Na chodbě ho přivítalo tlumené světlo červeně natřených zářivek, táflované stěny a dřevěná podlaha.
,,Lásko..." ozval se zprava hlas jeho manželky. Kdyby byl Nador jen o trochu méně nezloben, asi by ho napadlo, že je něco špatně. Jelikož ale nazloben byl, a to dost, bez řečí se vydal doprava. Cestou minul několikery dveře. Bílé dvojkřídlé vedly do bíle natřené místnosti s nerezovými stoly a boxy na úschovu těl, rozpadající se dřevěné do tmavé místnosti naplněné odporným puchem, obyčejné vchodové do pokojíku ve viktoriánském stylu s jídelním stolem a mrtvolou dívky uprostřed, až nakonec, za rohem, došel k jedněm, které vypadaly naprosto stejně jako dveře od Naronovi ložnice.
Tady se konečně zarazil. Ohlédl se zpátky chodbou, která se, aniž by si toho všiml, se z rudě osvětlené a dřevěné proměnila v nerezovou.
,Co vlastně myslí tou ,,multidimenzionální" márnicí?´ pomyslel si, stále svíraje šosy svého pohřebního rubáše. Který byl shodou okolností i jeho svatebním oblekem, tehdy, když manželku ještě miloval a nehledal potěšení všude jinde.
,,Lásko," ozval se opět manželčin hlas a zpřetrhal všechny jeho racionální myšlenky.
,,Jsem doma, miláčku!" zařval s falešným nadšením a vtrhl dovnitř. Dveře se za ním okamžitě zase zabouchly, toho si Naron ale vůbec nevšiml. Na posteli ležela jeho žena ve svatebním kombiné a on na okamžik znovu pocítil tu vášeň, pro kterou si ji vzal. Jak se ale blížil, její výraz se z milujícího měnil na čím dál tím nesnášenlivější a jeho zachvacovalo čím dál větší zoufalství.
,,Ano, to jsi. Jsi doma," řekla opovržlivě jeho nádherná manželka a bodla mu do ruky jehlu. Jeho tělo zachvátila malátnost, jak mu krví opět proudila droga, po které vypadal jako mrtvý.
,,Jako Romeo a Julie, lásko," zašeptala mu přímo do ucha.

Ze skrytého okna nad ložnicí vše sledovala pravá manželka a pracovník ústavu.
,,Doufám, že jste s naší multidimenzionální márnicí spokojená, madam?" pronesl pracovník s profesionálním úsměvem.
,,Nikdy to neskončí?"
,,Až s jeho pravou smrtí. Potom opět vypíšeme úmrtní list a náš ústav ho pohřbí venku na pozemcích."
,,I ho pohřbíte?"
,,Nemusíte si dělat starosti madam. S naší multidimenzionální márnicí si již nikdy nemusíte dělat starosti, co s vaším neposlušným nebožtíkem!" pronesl reklamní slogan a blýskl zářivě bílými zuby.
,,Výborně," oplatila mu fialovým úsměvem a zadívala se na druhé kolo Naronovy poutě, kde si její druhé já právě podřezalo žíly, ,,Jako Romeo a Julie, miláčku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siwa Siwa | Web | 15. listopadu 2012 v 8:38 | Reagovat

Tak to je... já nemám slov. To je tak skvělé! Až mě mrazí. Brr... Přestože on podváděl, je mi ho líto a tu ženskou nenávidím. :D Úžasně napsané. A plus za nápad, je skvělý, ale děsuplný, což není a škodu.

2 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 13:22 | Reagovat

Tak to je velkolepé=) Perfektně podané a opředené tajemstvím. Jak dlouho trvalo tvé rozmýšlení se, než se dostavil nápad o čem budeš psát?

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. listopadu 2012 v 18:14 | Reagovat

Multidimenzionální márnice, tak hledat nápad na tohle bych asi vzdal. :-D O to více tleskám povedenému počinu, příjemného na čtení. :-)

4 Amia Amia | 16. listopadu 2012 v 10:41 | Reagovat

[1]: Páni, to jsem nečekala že se to bude líbit až tak moc  :D

[2]: Díky. Ani nevím. Myslím, že mě napadl první odstavec a pak jsem to nechala plynout. Psychický automatismus  ;)

[3]: Máš slovo ,,multidimenzionální" a máš vymyslet něco začínající tím slovem. Ve skutečnosti to tak těžké není... někdy od třetího pokusu ;)

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 16. listopadu 2012 v 15:44 | Reagovat

[4]: Už nějakou chvíli nad tím přemýšlím a zjišťuji, že vymyslet první větu dá opravdu zabrat. :-D

6 Berry* Berry* | Web | 18. listopadu 2012 v 11:00 | Reagovat

Páni! Ty jo to bylo super, skláním před tebou klobouk, já jsem měla, co dělat, abych vymyslela slohovku kde nám učitelka zadala asi první tři věty a ještě nám řekla, že si je smíme poupravit. :D

7 Elenya Elenya | Web | 29. listopadu 2012 v 15:59 | Reagovat

Zajímavý úhel pohledu na toto netradiční téma. :) Upřímně nevím, jestli bych se s něčím takovým dokázala poprat. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama