Pouštět

4. června 2013 v 0:03 | Amia |  Krátké

Pouštět se do téhle výpravy, s těmihle lidmi, nebyl nejlepší nápad. Sakra, navíc je poznala jen náhodou! Jestli se tedy náhodnému NEzaseknutí nože do lebky dá říkat náhoda, ale vzal to čert. V tomhle světě bylo možné všechno.


,,Zombie apokalypsa!"
,,Kurva co děláš?!"
Markéta ji srazila k zemi a začala se vyděšeně rozhlížet kolem.
,,Klid, nikdo tu není."
,,Jak to můžeš vědět? A co to do prdele děláš?" přidal se další z party, největší drsoň s ukradeným kalašnikovem a těžce kůl leteckými brýlemi.V předchozím životě prodavač pečiva v síti prodejen Albert, s vieweghovským jménem Hugo.
Postavil se nad ně a s prstem na spoušti se rozhlížel kolem, žvýkaje v ústech stéblo trávy.
,,Tahle otázka už tu zazněla. Hele, Markéto, můžeš ze mě slézt?"
,,Co je?"
K předsunuté skupince došel i zbytek, Adam, Petr a Eva. Což Adamovi samozřejmě poskytovalo nespočet vtipů na téma, jak i vesmír sám dokazuje, že on a Eva mají předurčeno znovu zalidnit planetu.
,,Markéto, ty jsi na holky?"

Judita zaúpěla (v duchu) a kopla Huga, aby jí pomohl postavit Markétu zpět na nohy. Než mu to ale došlo, stihla ji sama odvalit, postavit, oprášit sebe i ji a znovu se vydat na cestu. Bože, vesmíre, cokoli, co ji to napadlo, vydat se na cestu s takovouhle partou skrz zombíky zamořenou českou kotlinu? Její domeček na stromě (inzerát by asi zněl: malý, ale útulný, protitankového typu, s vlastním záchodem, bez tekoucí vody. Zn. musíte umět šplhat, ale nehrozí povodně) byl naprosto vyhovující.
,,Hele, a proč si teda řvala?" nenechal s odbýt Hugo. Judita pokrčila rameny: ,,Chtěla jsem vědět, jak to zní."
,,Ou kej..." mladík trochu zkrátil krok, takže se za ní opozdil. Půl hodiny panovalo blažené ticho a mohlo trvat ještě déle, kdyby se neozvalo nevítané zachrochtání a z lesa vedle cesty se nevynořil zombík. a za ním další, pak tři a několik málo následujících.

,Zombie apokalypsaaa" zakřičela si šeptem, vytáhla nůž, přesněji mačetu Grass Machette, spolu s dalšími zrekvírovanou z obchodu s čepelemi, a šla přispět svým dílem.
Později večer, když ze sebe všichni konečně smyli krev v nejbližším potůčku a v zajištěném táboře si užívali chvilek zaslouženého odpočinku, opět nastala chvilka nezávazného pokecu.

,,Nesnáším tenhle svět, nesnáším nesnáším nesnáším!"
,,To kvůli té kryse co zrovna jíš?"
,,Ne, krysa je náhodou výborná."
,,Hm."
Praskající oheň osvětloval pět tváří a jedny nohy, protože jejich majitel ležel v trávě a pozoroval noční oblohu.
,,Náhodou," ozval se po chvíli Adam, ,,já třeba na tomhle světě miluju to, že jsou vidět hvězdy. Celej život jsem bydlel ve městě a nikdy jsem je pořádně neviděl."
,,To je fakt," pokývala Markéta hlavou a zvrátila ji, aby se taky podívala na oblohu. ,,Hm... já na tomhle světě miluju to, že mi je úplně fuk, kolik zrovna vážím. A že na mě máti divně nečumí, když jdu ven nenamalovaná."
,,Nemusím se ráno cestou do školy vyhýbat bezďákům nebo těm, co vyspávaj opici," přidal se Hugo. ,,Ten smrad byl šílenej."
,,Když už mluvíš o smradu," ukázal na něj Petr, ,,nikdo mi nečadí pod nos. Nesnášim cigára, smrděj na sto honů, dělaj bordel, je to trapný a vůbec. Bezďáci a zombíci maj mimochodem dost podobnej odér, takže nevim jak ti v tomhle apokalypsa pomohla, ale že zmizeli cigára, to je jednoznačně plus."
,,Zapomněli jste na školu jako takovou, pánové," zasmála se Eva. ,,Ne že bych byla flákač nebo něco podobnýho, ale mám dojem, že vědět jaká je funkční struktura komunikační cesty informace v informačním systému firmy, mi je jaksi k ničemu."
,,Ale, tys chodila na obchodku, že jo?"
,,Ne, na ekonomku."
,,Ok. Co miluješ ty, Judito?"
Chvíli se zamyslela, čumíc při tom jako ostatní na hvězdy. Nakonec pokrčila rameny.
,,Můžu zabíjet lidi."

,,He?!"
Skupinka kolem ohně se stáhla jako vody před Mojžíšem a přes oheň vrhala na Juditu vyděšené pohledy, zatímco oheň na její tvář vrhal strašidelné stíny.
,,No co je? Zvuk přitom, když se vám podaří rozmáznout lebku, je víc než uspokojující."
Ticho na druhé straně ohniště napovídalo, že ostatní s ní zřejmě nesouhlasí.
,,Pche, nechápete srandu," mávla rukou a pustila se do zbytku své pečené krysy. ,,Nejvíc se mi líbilo procházet se těmi částmi Pražského hradu, který byly uzavřený pro turisty."


Nutkání něco říct je strašný, i když to příběh spíš shazuje. Alespoň jsem ale vydržela až na konec ;)
Takže, další z těch začínajících na předem určené slovo. A ano, vím, že zombíků je všude plno a je to těžce neoriginální, jenže já jsem cítila ještě silnější nutkání něco zveřejnit. Jako vždy, upozorněte prosím na gramatické chyby a ty stylistické taky nezaškodí. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 4. června 2013 v 0:13 | Reagovat

I když téma zombíků je už vážně poněkud ohrané a zpracované na miliony způsobů, je dobré vědět, že každý přeživší si v takovém světě dokáže najít něco pozitivního. :-)
Moc rád jsem zase četl něco od tebe. :-)

2 Elenya Elenya | Web | 5. června 2013 v 19:07 | Reagovat

I přes zombíky, kterých je opravdu všude plno, jak sama píšeš, se mi pojetí velmi líbí. Člověk (ne každý) si během života nevšímá tolik krás světa, až když skoro vše ztratí, tak si uvědomí tolik věcí, které miloval, ale neměl čas si jich všímat. Což rozhodně není úplně totožné s obsahem děje, ale snad nevadí. :)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 8. června 2013 v 18:46 | Reagovat

Zní to jako dobrá část nějaké zombie knihy, je to dobře napsané :) Protože se o zombie vůbec nezajímám, nikdy jsem neviděla žádný zombie-film ani nečetla knihu, tak tohle téma pro mě není ohrané :) Šetřím si ho na opravdu kvalitní příběh.

4 DarkAngel DarkAngel | Web | 10. června 2013 v 19:10 | Reagovat

No celkom zaujímavé... Tieto zombie apokalypsy sú celkom fajn, len ma niekedy štve, že to končí v poslednej sekunde dobre...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama