Orwellovská antiutopie

16. února 2014 v 21:31 | Amia |  O knihách
Pořád mi nejdou ty recenze. Ale já na to přijdu :-)

Orwell, George. 1984. Přel. Eva Šimečková, Levné knihy, Praha 2000. 328 s.
ISBN 80-7309-002-3

Mám za to, že román 1984 všichni znáte, rozhodně ale nezaškodí podívat se na něj očima generace, která totalitu už nezažila (a pevně doufám, že ani nikdy nezažije).

George Orwell tvoří pod pseudonymem a ačkoli napsal víc prací včetně několika (převážně politických) esejí, nejznámější je pro romány 1984 a Farma zvířat.
Ten, o kterém je řeč, byl vydán v roce 1949 ve Velké Británii, tedy krátce poté, co u nás zvítězil komunismus. I když ještě ani zdaleka nenabral obrátky. V Anglii se také název vypisuje celý.


Dílo začíná obyčejným dnem obyčejného člena Strany, Winstona Smithe. I když, něco je přeci jen jinak. Winston si totiž koupil deník.
A teprve s počátkem zapisování vlastních myšlenek, si začne uvědomovat, v čem a jak vlastně žije. A s ním to všechno postupně rozkrývá i čtenář.
Winstonův svět se postupně rozšiřuje, vzpomíná na vlastní minulost a dokonce se začne scházet s jinou členkou Strany, s Julií. Ta do novely přinese vlastní názory člověka, který se v režimu už narodil a spolu s Winstonem pronikají čím dál hlouběji do pravého fungování státu. Jenže ve chvíli, kdy se už téměř osvobodí, jsou zatčeni.
A napraveni.

1984 je vnímáno jako nejznámější zobrazení totalitních režimů. Jak by to dopadlo. Totalita, jak ji zachytil, dodnes udivuje a děsí čtenářem svou podobností režimům, které následovaly.
Rozhodně ale nebyl první, třeba zrovna u nás vyšla už v roce 1929 novela Dům o tisíci patrech od Jana Weisse. Když čtete obě knihy krátce po sobě, máte občas pocit, že až na pár nutných změn je to jedno a to samé dílo.
Nebo dokonce román My od Jevgenija Ivanoviče Zamjatina je z roku 1920. Ještě dřívější, ještě absurdnější.

Hlavní hrdina není statečný partyzán, který se ukrývá a živoří kdesi mimo režim. Winston je obyčejný člověk, jeden z mnoha, který chodí do práce, baví se a stará se o domácnost.
Mimo něj se v novelce ještě objeví Julie, mladá dívka pracující na oddělení, které vyrábí literaturu. Další Winstonův spolupracovník má na starosti Newspeak, řeč která je v novém státě žádoucí a pak se ještě objevuje jeho soused, který je Straně cele oddán.
Každý z nich má vlastní náhled a čtenář tak nahlíží na režim z několika různých úhlů. Winston je samozřejmě nositelem děje, od něj toho víme nejvíce a přes něj se také dozvídáme osudy ostatních lidí.

Musím vyzdvihnout i popisy. Jsou v zásadě jednoduché, ale velmi dobře plní svou funkci.
Prostředí, ve kterém žijí straníci, má ostré hrany, vše je hrubé, chladné a vše je buď velké nebo malé. Nic mezi tím. I hudba je ostrá a rázná, oproti melodickému zpěvu prolétů.
Prostředí mimo kontrolu je buď příroda nebo místo kde žijí proléti, nečleni strany. tam se občas najde i útulný kout.
Orwell také hodně používá barvy, pro straníky bílou, šedou a modrou, svět mimo má zelenou, zlatou, červenou...

Za zmínku stojí i dodatky přidané na konec, kde jsou vysvětleny například principy Newspeaku.
Kniha vyvolává nepříjemný pocit, zejména vzhledem k Evropské zkušenosti s totalitou. K přečtení doporučuji i recenzi Jana Varguliče, který ji vidí očima člověka, který totalitu zažil.

Nakonec stejně nevím, jak se k dílu postavit.Je skutečně jednoduché, lehce rozklýčovatelné, technicky vůbec těžká literatura. Ale čtení je občas nepříjemné. Pookřejete jen na chvíli, kdy se Winston s Julií scházejí v přírodě nebo u prolétů, protože i dnes, když se rozhlédnete, naleznete pár nepříjemných paralel.
Asi zůstanu u toho, rozhodně stojí za přečtení a názor nechť si udělá každý sám

Zajímavost na konec
Podle článku Mirka Raduševiče díky aféře, kdy USA odposlouchává spojence a další, stoupl prodej této knihy o 6 000 (!) procent.
Ten článek vám doporučuji přečíst celý, dost jsem se pobavila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 16. února 2014 v 23:04 | Reagovat

Tento román by měl přečíst asi povinně každý člověk. Už proto, aby se začal dívat kolem sebe, aby si začal všímat nesrovnalostí i v životě, který žije. Protože některé prvky onoho románu začínají být využívané i v tomto světě. Sice nestrádáme, nechodíme v povinných uniformách, nežijeme v šedém a zoufalém světě, ale jsou nám předkládány lži, důležité informace se zatajují a dějiny se zkreslují. Ten, kdo je v jedné etapě vyzdvihován, je v další etapě zapomenut a jen na lidech záleží, jestli z paměti nezmizí
Jenže, co když se zakáže myslet, pamatovat si, uchovávat vzpomínky? K tomuto extrému, doufám, nedojde, ale stačí to, co už je. Doba dvojího metru na všechno, kdy jeden může krást, druhý jde sedět za mnohem menší prohřešek. Doba klonování, braní vzorků DNA, otisky prstů a přemýšlí se o čipování lidí.
Doba, kdy jsou lidi nemocní pod náporem různých virů a já si nejsem jista, jestli ty viry vznikly samy od sebe, nebo jsou uměle vypuštěny právě oněmi farmaceutickými společnostmi, které na ně potom vyrábějí drahé vakcíny.
O umělohmotném jídle ani nemluvě. Takové trvanlivé mléko, to je blivajz, že se nedá pozřít v jiném než tepelně zpracovaném stavu.
Snad zvítězí ta špetka zdravého rozumu a nenastane 1984, ani v roce 2084.

2 Vendy Vendy | 16. února 2014 v 23:07 | Reagovat

P.S. recenzi jsi napsala velmi dobře, všímáš si i detailů, jako třeba působení chladného a neosobního okolí, barev, zvuků. Je vidět, že román na tebe udělal dojem.

Dům o tisíci patrech jsem taky kdysi četla, asi bych si to měla osvěžit.

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 17. února 2014 v 12:57 | Reagovat

Nečetl jsem a asi nikdy ani číst nebudu, ale řekl bych, že recenzím přicházíš na kloub. ;-)

4 Elenya Elenya | Web | 17. února 2014 v 19:16 | Reagovat

Já četla pouze Farmu zvířat v rámci četby na maturitu. Ale je pravda, že v takových dílech, jako je Farma zvířat a i toto je vždy něco k zamyšlení, k poučení z minulosti.
Ač tohle není můj šálek kávy, je v takových dílech skryté něco, co mou mysl vždy zaujme, nutí si to číst. To samé jsem měla třeba u Spalovače mrtvol. :) Recenze se ti rozhodně povedla!

5 Amia Amia | 17. února 2014 v 22:06 | Reagovat

Děkuju vám za povzbuzení ohledně techniky recenze. Určitě na ně nezanevřu, vážně se je chci naučit.

[1]: Ten, nebo Dům o tisíci patrech. A konečně jsem se dozvěděla, jak se jmenuje autor toho dalšího románu, kterého jsem nemohla předtím zmínit
(Ale už je dodán :) )
Zamjatin a jeho My. Jak dlouho jsem to hledala!

[3]: To je škoda. Má to jen 108 stran včetně dodatku, jdi do toho :)
Jak je dlouhý Weissův Dům nevím.

[4]: Tu mám někde daleko vpředu ve svém listu knih, co bych si fakt chtěla přečíst :D A Spalovače mrtvol budu muset, hádám. Film prý není moc podobný.

6 stuprum stuprum | Web | 21. února 2014 v 13:54 | Reagovat

Farma zvířat by se měla číst v každé škole. :)

7 Liliana Landštejnská Liliana Landštejnská | Web | 22. února 2014 v 22:36 | Reagovat

Tuto knížku jsem měla na seznamu k maturitě, ale musím se přiznat, že jsem ji nečetla.... snad se k ní někdy dostanu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama