Březen 2014

Knižní prosba

23. března 2014 v 17:05 | Amia |  Blog
Protože jsem klasicky nerozhodná, obrátím se na vás.
Moji čtenáři běžní i kolemjdoucí, vážně bych si znovu zkusila napsat nějakou tu recenzi /názor / cosi o knize. Jenže, o které? Mám jich přečtených tolik, že netuším.

Nejnovější nebo staré (respektive možnou povinnou četbu)?

Buďte té lásky a vyjádřete se mi v anketě :)
Nebo navrhněte vlastní knihu.

(U sérií je samozřejmě možné buď shrnout celou sérii, nebo psát o jednotlivých knihách. třeba těch 50 odstínů bych jednotlivě nedala ;) )

Kdyby šlo jen vrátit čas

16. března 2014 v 23:12 | Amia |  Rýmovačky
A je větší a větší a větší.
Prázdnota se rozpíná, pohlcuje, uspává. Zříš tu dálku? Prostor? Čas?

A je větší. Pohlcuje.
V temnotě jak z hlouby sluje, ve snech prostor něžně pluje, v bdění bodá, rdousí, páře. Zardousí tou tíhou lháře.

A je větší, znovu, trochu. A pak? Vše, i bolest, leží v prachu.
Proměněná v otupění. Už navždycky. Pořád v každém, denním bdění.

Zadní stolek

12. března 2014 v 0:21 | Amia |  Krátké

A tak se stalo, že vlezla do luxusní hotelové restaurace jen v rozedraných džínách a rockovém tričku. Veškerý personál a polovina hostů se po ní pohoršeně ohlédla; akceptovatelné tričko je pouze metalové.
,,Promiňte madam," oslovil ji nejbližší číšník, dál se ale nedostal.
,,Jeden stolek vzadu, prosím," použila tu správnou dávku povýšenosti, aby číšník nadále hleděl pouze od brady výš.
Zadní část restaurace poskytovala téměř dokonalé látkové soukromí. Aneb ještě trochu a večer mohou zákazníci hrát stínohru.

Úvod - už vážně otravné dodatky

2. března 2014 v 21:08 | Amia |  Staré a zapomenuté
Asi bych ty změny měla přestat ohlašovat. Jsou tak drobné a tak nahodilé, že to nemá cenu.

No. Vždy jsem měla radši blogy s málo rubrikami, takže zkracuji, co to dá. Že v těch málo rubrikách mám velké množství podrubrik, už je nepodstatný detail :-)