Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 26. června 2014 v 7:32 | Reagovat

Nevím, jestli je Natálka zrovna méně časté jméno, my měli n základce ve třídě jednu dobu čtyři a v ročníku dohromady pět. :D
Pevně věřím, že se k přejmenovacímu kroku odhodláš, moc bych ti to přála. Kecy typu "ty nesnášíš svoje rodiče" jednoduše ignoruj, některý věci fakt lidem nevysvětlíš. Narazila su na takové, kteří mi před lety řekli: "No, ale nemáš to na papíře, takže ti prostě budu říkat takhle a basta."
Je to boj, vím přesně, v jaké jsi situaci, pořád se najde nějaký rejpal. No a po přejmenování mám svatý klid. Stálo mě to lítání po úřadech sice a dodnes ještě měním databáze u doktorů a podobné věci, ale hlavně to stálo za to. Jména, které teď nosím, je sice taky všude plno, avšak cítím, že je to tak správně.  
Až budu mít děti, tak mám strach, že dceru nebudu moct pojmenovat jak chci (popravdě u chlapečka by mi to bylo v víceméně jedno), jelikož k onomu jménu, které vzešlo z mé hlavy nemám historické podklady. Živa a Freja mi byla zase přítelem zakázaná, tak su zvědavá, jak to za nějakých x let nakonec dopadne. :D Ale jedno vím jistě. Žádná Anička, Maruška nebo Barborka, každá vesnice má od těchto jmen svůj exemplář nebo rovnou víc.
Hodně se mi líbí slovanská jména, ale mám pocit, že k nim lidi dnes mají poněkud odpor. Znám Bronislavu i Zdislavu, nebo třeba ve škole máme Doubravku a myslím, že je to mnohem lepší než Eliška nebo nová vlna malých Sofií a Patricií.

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 26. června 2014 v 10:58 | Reagovat

I já věřím v moc jména, ale mám na to trochu jiný pohled, dívám se na celek. Přestože křestní jméno má dost přednost, stále k nám patří i to příjmení.
Jo, mít jméno, které má několik dalších lidí ve stejné místnosti, dokáže být velmi matoucí, ale stejně to není všechno co jsme.

3 Amia Amia | 26. června 2014 v 14:47 | Reagovat

[1]: Právěže už není, ale znám dnes asi 30letou Natálii, která byla jako mimčo široko daleko jediná a všichni známí jejich rodičů jim furt vyčítali, že je to strašný a že se jí pomstili. No a hele, za chvíli jich byl houf.
Žádná vlastní invence.

Však já je ignoruju, ale dost často mi to říkají právě i ti rodiče :D A přesně na ty ,,nemáš to na papíře" jsem už narazila taky.

O historické podklady nejde, u nás musí být jméno oficiálně uznané jako jméno, pokud vím. Takže Freja (aspoň že není americké, ale i tak... ;) ) by ti pravděpodobně stejně nevyšla, musela by ss prosadit, aby byla zařazená do seznamu.
O sobě jsem zjistila, že víceméně čím méně používané jméno, tím víc s mi líbí. Bohužel žádného neznám, jen se mi strašně líbil Tadeáš zase od nás ze třídy. Patricii ani Sofii jsem zatím nepotkala, takže se mi ta jména pořád moc líbí, ale je to přesně to, co jsem říkala už prve. Jakmile se to objeví jenou, hned se všichni opičí :´(
Prostě žádná invence.

[2]: Ještě existuje i příjmení, já vím. Příjmení si nevybíráš. Taky neříkám, že jméno je všechno co jsme, ale je to naše obrovská součást. A když máš jméno, které se ti hnusí, tak je to dost nepříjemné, věř mi.

4 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 26. června 2014 v 21:06 | Reagovat

[3]: Freja ať už v této verzi, nebo ve verzi "Freya" by mi prošla, hrabu se dost často v databázi jmen a příjmení ministerstva vnitra a lidi (konkrétně jsou to právě ve valné míře děti) tohoto jména tu máme, není problém. Na to, abych mohla takové jméno darovat, je třeba ho uznat tím, že existuje/existovala žijící osoba tohoto jména. Následně se jméno uzná pro použití v ČR a to už Freja splňuje. :) Nicméně vlastně to nemusím řešit, patrně s ní mám smůlu. :D K těm Natáliím, mi teď došlo, že fakt neznám nikoho, kdo by měl za mamku/tetu nebo dokonce babičku Natálku.
Se svým příjmením jsem spokojená až moc, geniálně sedí k naší rodině. :D

5 Amia Amia | 26. června 2014 v 21:57 | Reagovat

[4]: Fakt? No vidíš, to jsem nevěděla. Hodíš mi prosím odkaz na tu databázi jmen? Nikdy jsem ji vlastně neviděla :-)
Musím dodat, že z těch zprofanovaných se mi líbí jedině Anna. Anička ne, ale Anna, Áňa, Ani, i Nany se mi líbí. Anče.
A příjmení mi nakonec taky vyhovuje :D

6 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 27. června 2014 v 0:43 | Reagovat

Zcela s Tebou souhlasím. Jméno člověka utváří. Je neúplný, pokud s ním nesouzní.
Já své jméno miluji
Naštěstí

7 Monica Otmili Monica Otmili | 27. června 2014 v 17:46 | Reagovat
8 Miky Miky | Web | 28. června 2014 v 22:21 | Reagovat

Jo, jméno, to má moc. Svým způsobem ti rozumím, ačkoli já mám své jméno - teď už - ráda. Teda spíš jsem si na něj zvykla, přijala ho a začala ho mít ráda. Sice na něj pořád neslyším, ale nedávno jsem se přistihla při uvažování nad psaním blogu pod svým jménem. Pod celým, žádné zdrobněliny a transformace, to se mi nelíbí snad u žádného jména. I když hodně rodičů, zdá se mi, vybírá podle variability. To mi přijde jako pravá pomsta, to, co jde ze jména (ať je běžné jak chce) vytvořit.
Tohleto vymýšlení jmen, to je zodpovědnost. Ale jestli ti to přidělené nevyhovuje, tak to neřeš a změň ho. Rodiče si zvyknou ;)

9 Elenya Elenya | Web | 2. července 2014 v 12:29 | Reagovat

Je sice pravda, že jména mají rozhodně moc, ale nejsou všechno. :) Já jsem se svým spokojená, myslím, že jsi mohla dopadnout mnohem hůře, než s tím nynějším, to mi věř. ,-)

10 Amia Amia | 2. července 2014 v 17:36 | Reagovat

[9]: Nemohla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.